7 Tdo 1068/2016
Datum rozhodnutí: 23.02.2017
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku



7 Tdo 1068/2016-37

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 2. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných Ing. T. V., Ing. V. N., a Ing. V. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 13. 5. 2016, sp. zn. 2 To 83/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 27/2016 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 13. 5. 2016, sp. zn. 2 To 83/2016, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 T 27/2016.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í
Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 4 T 27/2016, bylo při předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř., § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. T. V., Ing. V. N. a Ing. V. N., kteří se podle obžaloby měli dopustit každý zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že každý z obviněných v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 podaném u Finančního úřadu v Přerově neuvedl příjem z prodeje kmenových akcií obchodní společnosti SALIX MORAVIA, a.s., tím snížil základ daně a dosáhl snížení daňové povinnosti, přičemž k tomuto snížení došlo u obviněného Ing. T. V. o částku 1 293 840 Kč, u obviněného Ing. V. N. o částku 543 660 Kč a u obviněného Ing. V. N. o částku 543 855 Kč.

Stížnost státního zástupce byla usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 13. 5. 2016, sp. zn. 2 To 83/2016, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Soudy odůvodnily zastavení trestního stíhání jeho nepřípustností vyplývající z toho, že finanční úřad každému z obviněných dodatečným platebním výměrem uložil povinnost zaplatit daň ve správné výši včetně penále podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, které činilo u obviněného Ing. T. V. 258 768 Kč, u obviněného Ing. V. N. 108 732 Kč a u obviněného Ing. V. N. 108 771 Kč. Soudy konstatovaly, že penále má povahu trestu a že po jeho uložení se trestní stíhání stalo nepřípustným pro rozpor se zásadou ne bis in idem, jak je stanovena v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněných dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř. Namítl, že trestní stíhání obviněných nebylo nepřípustné z důvodu porušení zásady ne bis in idem a tím vyjádřil názor, že trestní stíhání obviněných mělo pokračovat na podkladě podané obžaloby. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Otázka, zda penále uložené finančním úřadem osobě, která přiznala daň v nižší částce, než jaká pak byla správně vyměřena rozhodnutím finančního úřadu, má povahu trestu a zda brání trestnímu stíhání této osoby pro zkrácení daně přiznané v nesprávné výši, byla v rozhodování soudů včetně senátů Nejvyššího soudu posuzována nejednotně. Za tohoto stavu velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu (§ 19 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) usnesením ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, vyslovil právní názor, kterým se řídil i senát č. 7, jemuž připadlo rozhodnout o dovolání nejvyššího státního zástupce ve věci obviněných Ing. T. V., Ing. V. N. a Ing. V. N.

Z odůvodnění citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je patrno, že penále má za zmíněných okolností povahu trestu za totožný skutek (viz závěry uvedené v bodech 56-61 odůvodnění), avšak z této skutečnosti samotné ještě nevyplývá, že trestní stíhání a odsouzení osoby, které bylo uloženo penále, je v rozporu s ustanovením čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V bodě 62 odůvodnění citovaného usnesení velký senát vyložil, že Úmluva nezakazuje, aby řízení, v jejichž rámci jsou ukládány tresty, byla rozdělena do různých fází a aby v jejich rámci byly postupně nebo paralelně ukládány různé sankce za protiprávní jednání trestně právní povahy. Tato část odůvodnění citovaného usnesení zdůrazňuje význam otázky, zda specifická národní opatření ve své podstatě nebo svými účinky nepředstavují dvojí riziko na úkor dotčeného jednotlivce, nebo zda naopak jde o výsledek celistvého systému jako vzájemně propojeného souvisejícího celku, který umožňuje reagovat na různé aspekty protiprávního jednání předvídatelným a přiměřeným způsobem, aby dotčený jednotlivec nebyl vystaven nespravedlnosti. Důraz je kladen na to, že smyslem ustanovení čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě je zabránit nespravedlivému dvojímu stíhání nebo potrestání jednotlivce za stejné protiprávní jednání, což ale neznamená, že jsou v rozporu s Úmluvou takové právní systémy, které jsou založeny na možnosti vedení paralelních řízení ve vztahu k jednomu protiprávnímu jednání různými orgány a pro různé účely. V bodě 63 odůvodnění citovaného usnesení velký senát vysvětlil, že pro posuzování případů, v nichž vyvstává otázka dvojího řízení trestněprávní povahy ve smyslu zásady ne bis in idem, má stěžejní význam tzv. test dostatečně úzké souvislosti v podstatě a čase. Nemá-li totiž dojít ke dvojímu řízení nebo trestu ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, musí být zjištěno, že obě řízení jsou spojena takovým celistvým způsobem, že tvoří jeden koherentní celek, což znamená, že sledovaný účel a použité prostředky se musejí vzájemně doplňovat a být spojeny v čase a že možné důsledky právní reakce na protiprávní jednání, která je organizována formou paralelních řízení, musejí být ve vztahu k dotčené osobě přiměřené a předvídatelné. V bodě 64 odůvodnění citovaného usnesení velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu s odkazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva vytýčil okruh konkrétních dílčích hledisek podstatných pro posouzení, zda mezi oběma řízeními existuje natolik úzká spojitost, že je možné pokládat je za jeden celek neporušující zásadu ne bis in idem.

Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci a předcházející usnesení Okresního soudu v Přerově nemohou obstát, protože se v nich soudy otázkou porušení zásady ne bis in idem zabývaly omezeně jen z hlediska otázky, zda penále má povahu trestu. Konstatování soudů, byť jinak správné, totiž že penále má povahu trestu, však samo o sobě bez zhodnocení věci podle hledisek vymezených nad tento rámec v citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu nemůže přesvědčivě odůvodnit závěr o porušení zásady ne bis in idem, tím pádem ani závěr o nepřípustnosti trestního stíhání obviněných a na tom založený výrok o zastavení trestního stíhání. Soudy neučinily žádná zjištění, na jejichž podkladě by bylo možné posoudit otázku případného porušení zásady ne bis in idem podle kritérií vytýčených v citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Nedostatek těchto zjištění staví rozhodnutí obou soudů do pozice, v které je nelze akceptovat.

Usnesení Okresního soudu v Přerově je rozhodnutím, kterým bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, tak usnesení Okresního soudu v Přerově jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Přerově se při posuzování otázky přípustnosti trestního stíhání obviněných s ohledem na zásadu ne bis in idem bude věcí zabývat důsledně podle hledisek vyplývajících z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, a v závislosti na tom, k jakým závěrům při aplikaci těchto hledisek dojde, zvolí další postup.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu, s nímž věc projednal senát č. 7, jemuž připadlo rozhodnout o podaném dovolání, pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že senát č. 7 vyčkával na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ve věci sp. zn. 15 Tdo 832/2016, které má zásadní judikatorní význam.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu