7 Tdo 1063/2015
Datum rozhodnutí: 15.09.2015
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1,3 tr. zákoník



7 Tdo 1063/2015-24

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2015 o dovolání, které podal obviněný M. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 7 To 19/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 62/2014, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 7 T 62/2014, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtrnáct roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného P. T.

O odvolání obviněných M. K. a P. T. bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 7 To 19/2015. Ohledně obviněného M. K. byl rozsudek Krajského soudu v Praze podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen a obviněný M. K. byl podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct roků s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Znovu bylo výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. V dalším bylo rozhodnuto o odvolání obviněného P. T.

Jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na odlišnost ohledně úmyslu obviněného i podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. dne 8. 2. 2014 ve V., okr. K., v drážním domku čp. ....... v rozepři s poškozenou L.V. jí zasadil částí dřevěné násady velkou silou nejméně dva údery do levé strany temene a levé očnice, tím jí způsobil pohmoždění měkkých tkání v levé čelní krajině s defektem kůže, krevní výron v oblasti levé očnice, krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v levé temenní krajině, roztříštění cementové náhrady klenby lební v levé temenně-spánkové krajině, krvácení do mozkových plen, pohmoždění mozku a zlomeninu spodiny lební v místě levé přední jámy, a poškozená v důsledku pohmoždění mozku na místě zemřela.

Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Jeho se týkající část rozsudku napadl co do výroku o vině a trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil subjektivní stránku činu. Uvedl, že nechtěl poškozenou cíleně uhodit do hlavy a že ji bezmyšlenkovitě uhodil tím, co měl po ruce, proto, aby přestala křičet. Zdůraznil, že neměl důvod předpokládat, že útok zlomenou násadou od lopaty způsobí následek ve formě těžkého ublížení na zdraví. Vyjádřil názor, že skutek měl být správně posouzen jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný M. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, způsobí-li uvedeným činem smrt.

Zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, způsobí-li uvedeným činem smrt.

Oba trestné činy se liší z hlediska objektivní stránky povahou újmy způsobené na zdraví a z hlediska subjektivní stránky tím, že ustanovení § 145 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl pachatele způsobit těžkou újmu na zdraví, zatímco ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl pachatele způsobit jen ublížení na zdraví. Smrtelný následek je v případě obou trestných činů tzv. těžším následkem, má povahu okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, a podle § 17 písm. a) tr. zákoníku postačí, aby ho pachatel zavinil z nedbalosti.

Posoudit skutek podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku nepřicházelo v úvahu. Především je jasné, že zranění poškozené, zejména pohmoždění mozku, objektivně mělo povahu těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, neboť šlo o vážnou poruchu zdraví spočívající v poškození důležitého orgánu. Navíc úmysl obviněného evidentně směřoval právě ke způsobení takového následku. Byť to obviněný popíral, jeho úmysl způsobit poškozené vážnou poruchu zdraví spočívající v poškození důležitého orgánu je zřejmý z širšího okruhu objektivně zjištěných okolností.

Zavinění vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Tento vztah je autenticky seznatelný především z výpovědi samotného pachatele. Popírá-li pachatel zavinění, lze na něj usuzovat z okolností činu, pokud jsou takové povahy, že je do nich vnitřní psychický vztah pachatele k činu odpovídajícím způsobem promítnut.

Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

V posuzovaném případě obviněný přikročil k útoku proti poškozené v situaci, kdy k tomu byl motivován jejím křikem a kdy chtěl dosáhnout toho, aby byla zticha. Mezi touto pohnutkou a zvoleným způsobem útoku byl očividný nepoměr, který ukazuje na malichernost pohnutky. Nicméně razance útoku byla výrazně zesílena použitím násady od zahradnického náčiní (lopaty či vidlí). Šlo o násadu, jejíž původní délka byla asi 130 cm, avšak obviněný ji k útoku použil přelomenou zhruba v polovině. I takto měla násada povahu předmětu, který je-li použit k úderu do hlavy, vede to zpravidla k vážnému zranění. Obviněný je osobou s běžnou životní zkušeností a s odpovídající mírou inteligence, což mu umožňovalo být si vědom uvedené povahy předmětu použitého k útoku a předvídat, že úderem do hlavy může poškozené způsobit vážné zranění. Okolnost, že obviněný na poškozenou zaútočil násadou, nebyla nijak náhodná v tom smyslu, že by se ocitla v jeho ruce zcela mimovolně či bezmyšlenkovitě. Obviněný totiž bezprostředně před útokem proti poškozené napadl ve vedlejší místnosti také P. T., jehož udeřil celou násadou rovněž do hlavy (při tom došlo ke zlomení násady). V obou případech šlo o údery do hlavy, přitom poškozenou L. V. obviněný udeřil do hlavy dvakrát. Z toho je patrno, že útok byl cíleně veden na hlavu poškozené a že umístění ran na její hlavě nebylo pouhým nahodilým důsledkem nějakého nekontrolovaného pohybu. Povaha, rozsah a hloubka zranění poškozené zároveň ukazují na to, že obviněný vedl útok velkou silou. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru, že obviněný byl i srozuměn se způsobením vážného zranění poškozené na úrovni těžké újmy na zdraví, že jeho jednání bylo neseno nepřímým úmyslem podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a že tímto jednáním naplnil znaky uvedené v § 145 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu je významné, že vážné zranění poškozené spadalo do rámce obvyklých následků takového útoku, jaký zvolil obviněný co do povahy, razance, rozsahu a použitého útočného předmětu. Namítaná okolnost, že P. T. neutrpěl tak závažné zranění jako poškozená L. V., nemůže tento závěr zvrátit. Nedostatek vážného zranění P. T. je spíše důsledkem šťastné náhody a výjimečným vybočením z běžného průběhu útoků dané povahy.

Ve vztahu ke smrtelnému následku ve smyslu § 145 odst. 3 tr. zákoníku je zřejmé nedbalostní zavinění obviněného podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, což vyplývá již z toho, co bylo uvedeno v předcházející části tohoto usnesení. Obviněný vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že úderem násadou do hlavy poškozené reálně hrozí i takové zranění, jehož podstatou je smrtelné poškození mozku. Ostatně pokud se obviněný dovoláním domáhal toho, aby skutek byl posouzen podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku, je i v této kvalifikaci zahrnuto nedbalostní zavinění smrtelného následku.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v části týkající se obviněného M. K. evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu