7 Tdo 1055/2003
Datum rozhodnutí: 23.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1055/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2003 o dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 56/2002 podal obviněný A. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 4 To 55/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný A. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2003, sp. zn 4 To 55/2003, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 1 T 56/2002. Dovolání, jak je patrno z jeho obsahu a smyslu, podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Tím je míněn skutek, jak ho zjistil soud. Tento skutek je předmětem právního posouzení, přičemž jde o jeho hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku je ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Z toho vyplývá, že uvažovanému zákonnému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, jimiž je soudu vytýkáno, že svá skutková zjištění nesprávně podřadil pod určité ustanovení trestního zákona, resp. že soudem zjištěný skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. To znamená, že není možné uplatňovat námitky proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak při dokazovaní postupoval apod. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky p r á v n í povahy, nikoli o námitky skutkové.

Jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v tom, že obviněný nožem probodl zadní pneumatiky osobního automobilu poškozeného R. S., a když se ho poškozený snažil při útěku dostihnout a zdržet, obviněný mu zasadil bodnořeznou ránu do stehna pravé nohy, přičemž v případě, že by nůž pronikl do hlubších struktur se zasažením velkých cév či nervových svazků, mohlo dojít k těžkému zranění poškozeného. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem se s touto právní kvalifikací ztotožnil mimo jiné i na podkladě zjištění, že obviněný zaútočil proti poškozenému jednobřitým nožem s čepelí o délce 17 cm, že proti němu zaútočil třikrát, přičemž ze tří ran se mu podařilo poškozeného zasáhnout jen jednou, a že byl veden pohnutkou za každou cenu překazit poškozenému to, aby ho zadržel po předchozím probodnutí pneumatik.

Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom smyslu, že by z uvedených skutkových zjištění soudů nevyplývalo naplnění zákonných znaků pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., což by korespondovalo s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy neuplatnil žádné p r á v n í námitky ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu, ale v celém rozsahu své dovolání opřel o námitky s k u t k o v é povahy. Vytýkal soudům, že nezhodnotily správně jeho výpověď z přípravného řízení, že se spokojily s výpovědí poškozeného R. S. při hlavním líčení, že vzaly v úvahu výpovědi svědků, kteří samotný děj neviděli, že stranily poškozenému a že ponechaly otevřenou otázku, kdo a za jakých okolností způsobil obviněnému zranění patrné z fotodokumentace. Z dalšího obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svými námitkami sledoval změnu skutkových zjištění soudů v tom smyslu, že se domáhal zjištění, že z jeho strany šlo o mimovolný nemířený pohyb ruky s nožem. Obviněný tedy soudům v podstatě vytýkal porušení p r o c e s n í c h ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a nikoli porušení ustanovení h m o t n é h o práva při právním posouzení skutkového stavu jimi zjištěného.

Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jiné právní posouzení nevztahoval ke skutkovému stavu jištěnému soudy, ale k jinému skutkovému stavu. Obviněný dovoláním primárně usiloval o změnu skutkového stavu zjištěného soudy a teprve v návaznosti na to i o jiné právní posouzení. To však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení o zákonných dovolacích důvodech není přípustné.

Obviněný tedy formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které tento ani jiný zákonný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a přecházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec