7 Tdo 1051/2015
Datum rozhodnutí: 15.09.2015
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 205 odst. 2 tr. zákoník, § 178 odst. 1 tr. zákoník, § 228 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1051/2015-20
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. září 2015 v Brně dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 50 To 84/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 191/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .

Odůvodnění :
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 3 T 191/2012, byl obviněný J. K. (dále zpravidla jen obviněný ) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

v přesně nezjištěné době od 18,00 hodin dne 27. 7. 2012 do 16,00 hodin dne 29. 7. 2012 v S. , okr. S. , v ulici L. vnikl na oplocenou zahradu rodinného domu, kde se nejprve pokusil vypáčit balkonové dveře z obýváku domu do zahrady, které poškodil, když se mu dveře nepodařilo otevřít, tak rozbil skleněnou výplň okna zimní zahrady, do této vnikl, dále pak do vnitřních prostor domu, který prohledal a v obývacím pokoji přízemí domu odcizil z krabičky na komodě dámské náramkové hodinky zn. Elite v hodnotě 800 Kč a pánský zlatý řetízek, kombinace žlutého a bílého kovu v hodnotě 11.500 Kč, v I. patře domu z pokoje naproti schodišti odcizil pánské náramkové hodinky zn. Head v hodnotě 200 Kč, pánské náramkové hodinky z bílého kovu nezjištěné značky v hodnotě 700 Kč, pánské náramkové hodinky zn. Casio v hodnotě 150 Kč a náramkový počítač na potápění zn. Apex v hodnotě 1.500 Kč, ze šatny vedle ložnice odcizil hrací šperkovnici mahagonové barvy v hodnotě 300 Kč, ve které byly zlaté a stříbrné šperky, a to náramek v hodnotě 4.000 Kč, náramek na nohu s delfínem v hodnotě 2.000 Kč, řetízek s přívěskem s vyobrazením kozoroha v hodnotě 2.200 Kč, souprava stříbrných náušnic s řetízkem v hodnotě 900 Kč, pár stříbrných náušnic oválného tvaru v hodnotě 500 Kč, pár stříbrných náušnic kruhového tvaru v hodnotě 250 Kč, řetízek s články ve tvarů válečků v hodnotě 500 Kč, řetízek s přívěskem ve tvaru listu v hodnotě 500 Kč a dále z uvedené šatny odcizil trezor s kódovým otevíráním v hodnotě 1.100 Kč, ve kterém se nacházely 1 pár snubních prstenů z červeného zlata s rytinami na vnitřní straně v hodnotě 4.100 Kč, zlatý snubní prsten s rytinou na vnitřní straně v hodnotě 2.500 Kč, pánský náramek kombinace žlutého a bílého kovu v hodnotě 5.000 Kč, zlatý masivní prsten s vsazeným nezjištěným kamenem obdélníkového tvaru v hodnotě nejméně 4.000 Kč, prsten z bílého zlata s nezjištěným kamenem čtvercového tvaru v hodnotě nejméně 3.500 Kč, masivní zlatý prsten s černým kamenem a s monogramem MA v hodnotě 7.000 Kč, dva tenké prsteny ze zlatého kovu v hodnotě 2.000 Kč, mobilní telefon zn. Nokia 6303i v originálním balení v hodnotě 2.150 Kč, klíč od vozidla Škoda Octavia, USB flash disk s nahraným programem na internetové bankovnictví v hodnotě 100 Kč, dámská koženková peněženka červené barvy v hodnotě 300 Kč, dámská hnědá kožená peněženka v hodnotě 100 Kč s finanční hotovostí 2.000 Kč a 30 Euro, pánská hnědá kožená peněženka v hodnotě 200 Kč s finanční hotovostí 80 Euro, průkazem na potápění na jméno M. A. , průkazem psa na jméno T. a dalšími dosud nezjištěný doklady a poté dům opustil, čímž poškozenému Mgr. M. A. , způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 47.724,80 Kč, poškozené J. Š. , způsobil škodu odcizením ve výši 15.109,30 Kč a dále škodu poškozením ve výši 10.700 Kč,

a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 1 T 108/2009, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 9 To 23/2011, uznán vinným ze spáchání mj. trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců, který vykonal dne 24. 2. 2012.

Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 1 T 158/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 50 To 84/2015, k odvolání obviněného J. K. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 3 T 191/2012, ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených T. G. N. , a P. Ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Michaely Hechtové, LL.M., včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s některými skutečnostmi významnými pro rozhodnutí. Nesouhlasí s procesním postupem, hodnocením důkazů ani se skutkovými závěry soudů. Podle názoru obviněného nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by spáchal jednání, pro které byl trestně stíhán. Namítá nevěrohodnost výpovědi svědky R. C. , který má ,,trestní minulost , pozastavuje se nad tím, že přibližně po dvou letech dokázal popsat věci, které se nacházely v trezoru, že tomuto svědkovi dlužil peníze za drogy, a proto se mu svědek R. C. může mstít za to, že mu dosud neuhradil zmíněný dluh. Poukázal na to, že svědek se ve své výpovědi před soudem prvního stupně v podstatě doznal k určité formě účastenství, příp. k trestnému činu podílnictví, avšak není za toto jednání trestně stíhán. Obviněný klade otázku, zda krajský soud věc správně právně posoudil a zda se zabýval všemi argumenty obsaženými v odvolání. Obviněný se domnívá, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a je tak odůvodněn zásah dovolacího soudu do rozhodnutí obecných soudů.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 4. 2015, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 3 T 191/2012, a věc vrátil Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil a vyslovil jen souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Pokud je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku , rozumí se tím aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, kterýž je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

V případě jiného nesprávného hmotně právního posouzení (tj. jiného, než je právní posouzení skutku) se jedná rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně. Ani tato varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřipouští uplatnění skutkových námitek.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Právní posouzení skutku spočívá v řešení otázky, zda skutek je trestným činem a otázky, o který trestný čin se jedná podle příslušného ustanovení trestního zákoníku. Dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv však z hlediska procesních předpisů. Proto s poukazem na tento důvod dovolání se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací nemůže zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002. s. 1642-1643).

Nejvyšší soud respektuje výše zmíněné zásady ve své judikatuře. Jestliže se tyto zásady aplikují na trestní věc obviněného, je zcela zřejmé, že obviněný namítá nesprávné a neúplné skutkové zjištění, zpochybňuje obsah provedených důkazů a také jejich hodnocení. Namítá především hodnověrnost svědka R. C. a věrohodnost jeho výpovědi. Obviněný nesouhlasí s procesním postupem soudu, neuvádí však, v čem spočíval, nesouhlasí s hodnocením důkazů a skutkovými závěry soudů. Tyto námitky obviněného vyúsťují v jeho tvrzení, že nespáchal skutek, pro který byl trestně stíhán, protože skutek nebyl soudy bez důvodných pochybností prokázán. Nejvyšší soud zmínil shora, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Obviněný se domáhá takového přezkoumání, když opřel dovolání výlučně o skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Jindřich Urbánek předseda senátu