7 Tdo 1049/2005
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1049/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. září 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného R. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 7 To 96/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 109/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2004, sp. zn. 11 T 109/2003, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen podle § 148a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to 20.240 ks cigaret zn. LM filter a LM lights, které jsou uloženy ve skladu C. ú. Č. T. Rozsudkem byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 9 T 60/2003, který byl obviněnému doručen dne 29. 3. 2004 a nabyl právní moci dne 7. 4. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 7 To 96/2005, zamítnuto podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že nájemní smlouvu se společností C.Z.-R., s. r. o., neuzavřel, že v roce 1998 ztratil občanský průkaz a nový si dosud nevyřídil, přičemž v roce 2002 nevlastnil ani řidičský průkaz, a že si nedokáže vysvětlit závěry znaleckého posudku z oboru grafologie, když trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, rozhodně nespáchal. V této souvislosti obviněný odkázal na skutečnost, že podle okresního soudu se ze znaleckého posudku PhDr. V. M. z oboru kriminalistika, expertiza ručního písma, podává, že zjednodušený podpis na jméno S. na nájemní smlouvě je pravděpodobně jeho pravý podpis. Obviněný v dovolání dále poukázal na to, že soudy rozhodly zejména na základě výpovědi svědka J. R., majitele poškozené společnosti, který vypověděl v tom směru, že si je naprosto jistý osobou obviněného; podle obviněného je s podivem, že více než po dvou letech od uzavření nájemní smlouvy o prodeji kompresoru ze dne 19. 8. 2002 jej tento svědek u hlavního líčení dne 20. 12. 2004 s naprostou jistotou označil jako osobu, se kterou uzavíral nájemní smlouvu. Obviněný je toho názoru, že tento svědek jej usvědčuje toliko proto, aby měl po kom požadovat náhradu škody. Podle obviněného se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí nezabývaly jeho výpovědí, nevyvrátily jeho obhajobu a přiklonily se na stranu jeho trestní minulosti, ačkoli jsou zde pochybnosti ve prospěch odsouzeného.

Pokud jde o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., má obviněný za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který mu být uložen neměl, a to souhrnný trest. Obviněný popřel, že by mu byl rozsudek Okresního soudu v Karviné doručen dne 29. 3. 2004, neboť od 13. 5. 2003 má zrušeno trvalé bydliště na P. náměstí v P. a od této doby se na tomto místě nezdržuje. Protože je podle obviněného vzhledem k této skutečnosti nepochybné, že mu dopis o trestním příkazu doručen nebyl, má obviněný za to, že mu nemohl být uložen souhrnný trest.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby senát Nejvyššího soudu zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně i soudu stupně prvního a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 3. 8. 2005 obviněný vyjádřil svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání konstatovala, že z dovolací argumentace je nepochybné, že dovolatel její cestou zpochybňuje skutečnost, že se přisouzeného jednání dopustil, a to na základě přijetí vlastního, od soudu rozdílného hodnocení důkazů. Takto odůvodněné dovolání se ovšem zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Námitkami obviněného není naplněn ani jím dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 2 tr. zák. připouští uložení trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 3 let; obviněnému byl tedy uložen přípustný druh trestu, jehož výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby. Pokud obviněný výroku o trestu vytýká, že měl být uložen jako samostatný trest, jednalo by se o jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdyby obsahem dovolacích námitek bylo pochybení v úvaze soudu o podmínkách vztahu souhrnnosti podle § 35 odst. 2 tr. zák. k jinému trestnému činu. Obviněný však vytýká pochybení v jiné trestní věci, jehož nápravy se nemůže domáhat v rámci dovolání podaného v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 109/2003. Pokud dovolatel namítá, že Okresním soudem v Karviné v jeho trestní věci vedené pod sp. zn. 9 T 60/2003 byla u trestního příkazu ze dne 7. 4. 2004 (správně 2003) chybně vyznačena právní moc, protože tento mu nebyl dne 29. 3. 2004 doručen a proto nenastaly účinky vyhlášeného rozsudku, je třeba, aby svým podnětem inicioval přezkoumání této trestní věci v jiném řízení. Státní zástupkyně dále poznamenala, že nelze dospět k závěru, že by mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad.

V závěru vyjádření k dovolání obviněného státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. S.a odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. S ohledem na tuto skutečnost se dovolací soud nezabýval námitkami obviněného, že trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, nespáchal, resp. že nájemní smlouvu se společností C.Z.-R., s. r. o., neuzavřel, že v roce 1998 ztratil občanský průkaz a že v roce 2002 nevlastnil ani průkaz řidičský a že podle znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma, je zjednodušený podpis na jméno S. na nájemní smlouvě pravděpodobně pravý podpis obviněného. Těmito námitkami totiž obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, ale správnost hodnocení důkazů těmito soudy prokazujících to, že to byl právě on, kdo se posuzovaného trestného činu dopustil, a tedy i správnost skutkového zjištění uvedeného již v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, že to byl obviněný, kdo dne 19. 8. 2002 v O. L. na ul. K., ve firmě C.Z.-R., s. r. o., uzavřel nájemní smlouvu o pronájmu kompresoru ATLAS COPCO XAS 55 s příslušenstvím na dobu do 20. 8. 2002 , věci převzal, avšak v rozporu s nájemní smlouvou věci nevrátil ani do současné doby . Správnost stejného skutkového zjištění obviněný napadá též námitkami směřujícími proti pravdivosti a tedy i správnosti hodnocení výpovědi svědka J. R. Jak již bylo shora uvedeno, námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů a zjištěného skutkového stavu, tj. námitky skutkové, nelze na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat a tyto po obsahové stránce neodpovídají ani jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř.

Pokud jde o námitku obviněného, že mu nemohl být uložen souhrnný trest, když mu nebyl doručen dopis o trestním příkazu Okresního soudu v Karviné, kterou obviněný opřel o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je třeba vyjít z toho, že ukládání trestů patří mezi hmotně právní instituty a pochybení při aplikaci ustanovení, která vymezují jeho právní rámec, je možno napadnout dvěma dovolacími důvody. První je uveden v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., druhý v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, tj. musí být druh trestu podle zákona nepřípustný či výměra trestu mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Vedle těchto nedostatků může dovolatel namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu, a to s odkazem na zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatelství C. H. Beck, sešit 6, pod č. T 701).

Je tedy zřejmé, že pokud obviněný ve svém dovolání uvedl, že mu s ohledem na nedoručení trestního příkazu Okresního soudu v Karviné nemohl být uložen souhrnný trest, uplatnil námitku, která po obsahové stránce odpovídá nikoli dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale důvodu dovolání uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Předně je třeba uvést, že nelze souhlasit s názorem státní zástupkyně, že obviněný předmětnou námitkou nenapadá pochybení v úvaze soudu o podmínkách vztahu souhrnnosti podle § 35 odst. 2 tr. zák., jehož nápravy se lze domáhat v rámci dovolání podaného v posuzované trestní věci, ale pochybení týkající se toliko trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 60/2003. Podle věty první § 35 odst. 2 tr. zák. totiž soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin , přičemž podle § 314e odst. 5 tr. ř. trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.

Ze shora citované části ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. je zřejmé, že pro právní závěr soudu o tom, zda je či není dán souběh (konkurence) trestných činů a zda má či nemá být uložen souhrnný trest, je rozhodující okamžik vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně za jiný trestný čin téhož pachatele. Odsuzujícím rozsudkem je přitom jen takový rozsudek, kterým byl uložen trest, popř. kterým bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem a nikoli rozsudek, jímž bylo upuštěno od potrestání. Vzhledem k uvedenému ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř. je odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. taktéž trestní příkaz, který byl v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. ř. doručen do vlastních rukou obviněného, a to i tehdy, když byl poté zrušen podáním odporu, pokud řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele.

Uvedl-li tedy obviněný ve svém dovolání, že mu trestní příkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 9 T 60/2003, doručen nebyl, napadl tím správnost právního závěru soudů nižších stupňů o existenci podmínek pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., protože v případě nedoručení trestního příkazu do vlastních rukou obviněného v souladu se shora uvedenými ustanoveními trestního řádu by obviněnému v posuzovaném případě nemohl být souhrnný trest uložen.

Z předloženého trestního spisu vedeného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 11 T 109/2003 je zřejmé, že předmětný trestní příkaz, včetně příslušné obžaloby, byl dne 29. 3. 2004 doručen soudním doručovatelem Okresního soudu v Ostravě do vlastních rukou obviněného (č. l. 98 tr. spisu), a to na základě žádosti Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 9 T 60/2003 (č. l. 100 tr. spisu), že proti tomuto rozhodnutí nebyl oprávněnými osobami podán odpor a že se tedy toto rozhodnutí stalo pravomocným a vykonatelným. Protože trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným v posuzovaném případě, obviněný spáchal dne 19. 8. 2002, tzn. dříve, než mu byl předmětný trestní příkaz, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 tr. zák., doručen, jsou uvedené trestné činy ve vztahu souběhu a obviněnému byl v posuzované trestní věci správně uložen za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest a nikoli trest samostatný, jehož uložení se ve svém dovolání obviněný domáhá. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005



Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš