7 Tdo 1044/2011
Datum rozhodnutí: 24.08.2011
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1, 2 tr. zák.



7 Tdo 1044/2011-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 8. 2011 o dovolání obviněného B. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 8 To 89/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 134/2009 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. Ř. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný B. Ř. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 8 To 89/2011, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 7 T 134/2009. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uplatněnými námitkami zpochybnil správnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině, projevil nesouhlas se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a označil rozsah provedeného dokazování za nedostatečný. Kromě toho vytkl, že pro skutek, jímž byl uznán vinným, nebylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Chebu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale je nutné, aby mu uplatněné námitky svým obsahem také odpovídaly.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Chebu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Plzni, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v březnu 2007 v Ch. jako zástupce Plzeňského realitního a finančního družstva převzal od družstva částku 250.000,- Kč, kterou měl vyplatit manželům J. P. a J. P. jako zálohu na finanční vyrovnání spojené s prodejem jejich bytu, tuto částku jim však nevyplatil, ponechal si ji pro svou potřebu, do prohlášení o předání bytu následně dopsal nepravdivý údaj, podle něhož J. P. potvrzuje převzetí uvedené částky, a svým jednáním způsobil družstvu škodu ve výši 250.000,- Kč.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala znakům trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání jen na námitkách vyloženě skutkové povahy. Tyto námitky se odvíjely od jeho tvrzení, že částku 250.000,- Kč si neponechal a že ji předal J. P. Obviněný tak prezentoval svou vlastní skutkovou verzi prostřednictvím námitek, které stojí mimo zákonný dovolací důvod a nejsou pod něj podřaditelné.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně za předpokladu, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chebu, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Ve sporné otázce, zda obviněný předal částku 250.000,- Kč J. P., dospěly soudy ke zjištění, že obviněný tuto částku nepředal. Toto zjištění má odpovídající obsahovou návaznost zejména na výpověď svědkyně J. P., která předání peněz kategoricky vyloučila. Její výpověď je podporována výpovědí manžela J. P. a zvláště pak tím, jakým způsobem bylo prohlášení svědkyně J. P. o převzetí peněz zaneseno do listiny vyhotovené v souvislosti s předáním bytu. Soudy si byly vědomy protichůdnosti tvrzení obviněného a výpovědi svědkyně J. P. a již proto hodnotily usvědčující důkazy velmi obezřetně. Pokud se soudy přiklonily k verzi vyplývající z výpovědi svědkyně J. P., jsou jejich skutkové závěry výsledkem takového hodnocení důkazů, které je logické, konzistentní, náležitě vysvětlené a při kterém se soudy nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti se soudy vypořádaly také s návrhy obviněného na provedení dalších důkazů a přijatelným způsobem zdůvodnily, proč považují další dokazování za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem není ani námitka týkající se otázky totožnosti skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se skutkem, pro který byla podána obžaloba a předtím zahájeno trestní stíhání. Jde totiž o otázku aplikace p r o c e s n í h o práva, tj. trestního řádu (§ 2 odst. 8 tr. ř., § 220 odst. 1 tr. ř.), zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení h m o t n é h o práva, tj. trestního zákona. Nicméně vzhledem k významu obžalovací zásady jako jedné ze základních zásad trestního řízení a jako jednoho ze základních rysů spravedlivého procesu Nejvyšší soud ověřil, že tato zásada nebyla porušena a že v poměru mezi rozsudkem a obžalobou byla zachována totožnost skutku. Nic na tom nemění to, že na rozdíl od obžaloby, která ve skutku spatřovala trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ke škodě manželů J. P. a J. P., soudy posoudily skutek jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ke škodě Plzeňského realitního a finančního družstva. Podstatou skutku podle obžaloby i podle rozsudku bylo to, že obviněný nepředal manželům J. P. a J. P.částku 250.000,- Kč, ačkoli dal J. P.podepsat listinu, na kterou následně bez jejího vědomí dopsal její prohlášení o převzetí uvedené částky. Totožnost skutku není dotčena změnou dílčích okolností posuzovaného případu a je udržována totožností jednání nebo totožností následku, přičemž postačí i jen částečná shoda (viz č. 1/1996 Sb. rozh. tr.).

Obviněný zároveň namítl, že na změnu právní kvalifikace skutku oproti obžalobě nebyl upozorněn. Zákon by tím ovšem byl porušen jen tehdy, pokud by obviněný byl uznán vinným podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba (§ 225 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se v posuzované věci nejedná. Dotčen nebyl ani celkový charakter procesu jako procesu spravedlivého, jak by tomu mohlo být např. při vynesení tzv. překvapivého rozhodnutí, které by se opíralo o okolnosti, na něž nebylo předcházející řízení vůbec zaměřeno či bylo zaměřeno jen okrajově. V dané věci bylo ve vztahu k oběma kvalifikacím ústřední otázkou to, zda obviněný předal manželům J. P. a J. P.částku 250.000,- Kč, a na tuto otázku bylo soustředěno dokazování. Přitom okolnost, že Plzeňské realitní a finanční družstvo uvolnilo ze svých prostředků částku 250.000,- Kč určenou pro manžele J. P. a J. P., obviněný sám výslovně namítal a předložil o ní listinné důkazy. Za tohoto stavu není dovolacím důvodem námitka, že obviněný nebyl upozorněn na změnu právního posouzení skutku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce je založena na tom, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec