7 Tdo 1032/2013
Datum rozhodnutí: 13.11.2013
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1 tr. zákoník, § 185 odst. 1 tr. zákoník, § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoník, § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoník, § 21 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1032/2013-24

U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. listopadu 2013 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch i v neprospěch obviněného L. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 3/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal dne 21. 3. 2012 u Krajského soudu v Hradci Králové obžalobu na obviněného L. H. pro skutky kvalifikované pod bodem 1) obžaloby jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) obžaloby jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 1 T 3/2012, uznal obviněného L. H. (dále jen obviněný ) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené N. N. na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 2 To 53/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti výroku o vině pod bodem 2), proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného za zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu podle § 84 tr. zákoníku. Podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučil věc pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ze společného projednání a podle § 259 odst. 1 tr. ř. ji vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové s tím, že podle § 262 tr. ř. nařídil, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.

Krajský soud v Hradci Králové při novém projednání věci rozsudkem ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 1 T 3/2012, uznal obviněného vinným zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 186 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. b), f) tr. zákoníku uložil obviněnému omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život a zvláště, aby se v průběhu zkušební doby podrobil vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy a zdržel se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 1 T 3/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 2 To 53/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené N. N. na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a z podnětu odvolání státního zástupce podaného proti výroku o vině a proti výroku o trestu rozsudek soudu prvního stupně. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 al. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku a § 85 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let s tím, že nad obviněným vyslovil dohled. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené N. N. na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud neposoudil újmu na zdraví, která vznikla poškozené N. N. v příčinné souvislosti s jednáním obviněného jako těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že poškozenou sužovaly po dobu nejméně jednoho roku od spáchání stíhaného skutku projevy posttraumatické stresové poruchy, tj. po dobu mnohonásobně přesahující dobu šesti týdnů, po kterou podle konstantní judikatury zpravidla musí trvat omezení v běžném způsobu života, aby se mohlo jednat o delší dobu trvající poruchu zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Odvolací soud proto porušil zákon ve prospěch obviněného a jeho jednání mělo být posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Odvolací soud porušil zákon také v neprospěch obviněného, neboť jej uznal vinným dokonaným trestným činem, přestože jej s ohledem na zákaz reformace in peius mohl uznat vinným pouze pokusem tohoto trestného činu. Poukázal na to, že v této věci byl nejprve vyhlášen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 1 T 3/2012, kterým byl obviněný L. H. uznán vinným mj. pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Tento výrok byl následně zrušen rozsudkem odvolacího soudu z podnětu odvolání obviněného, přičemž státní zástupce nepodal proti tomuto rozsudku odvolání. V dalším řízení proto nemohlo dojít podle § 264 odst. 2 tr. ř. ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze jej však uznal vinným dokonaným trestným činem, byť jeho vlastní dřívější judikatura takový postup označila za odporující ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. Obviněný proto měl být Vrchním soudem v Praze uznán vinným pouze pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku.

Dále namítl, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby uvedené v § 185 odst. 3 tr. zákoníku. Pro takový postup však nebyly splněny podmínky, protože obviněný se k činu nedoznal, neprojevil žádnou lítost, v průběhu řízení bagatelizoval potíže, které poškozené způsobil, a jeho celkové vystupování neskýtalo podklad pro závěr o tom, že poměry pachatele odůvodňují postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013, a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný L. H. ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že je považuje za nedůvodné, neboť se dovolatel fakticky domáhá hodnocení jednoho z provedených důkazů, a to pedopsychiatrického znaleckého posudku odlišným způsobem, než tento posudek a jeho závěry posoudil odvolací soud a dožaduje se změny právní kvalifikace skutku tak, jak je uvedeno v původní podané obžalobě. Dále uvedl, že nelze pominout ustanovení § 220 odst. 3 tr. ř., podle něhož soud není vázán právním posouzením skutku v obžalobě. Poukázal na to, že výrok o trestu lze dovoláním napadnout pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a pokud byl uložen zákonný druh trestu způsobem trestním zákonem připuštěným, tak není možné výrok o trestu napadat ani cestou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. nebo aby podle § 265j tr. ř. zamítl dovolání jako nedůvodné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným. Přisvědčil názoru nejvyššího státního zástupce v tom, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze došlo k porušení zákazu reformatio in peius, který je upraven v § 264 odst. 2 tr. ř. Podle něj platí, že byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 1 T 3/2012, mimo jiné uznán vinným pod bodem 2) pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 2 To 53/2012, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. výrok o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučil věc pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ze společného projednání, podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové a podle § 262 tr. ř. nařídil, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.

Rozsudkem ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013 Vrchní soud v Praze rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uložil mu trest a rozhodl o nárocích poškozené nezletilé N. N. na náhradu škody. Vrchní soud v Praze pochybil, jestliže za výše uvedených okolností uznal obviněného vinným dokonaným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1) odst. 3 písm. a) tr. zák. a porušil tím zákaz změny k horšímu podle § 264 odst. 2 tr. ř.

Přitom Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 1. 1994, sp. zn. 6 To 35/1993, publikovaném pod č. 59/1994 Sb. rozh. tr. zaujal právní názor, že posouzení žalovaného skutku odvolacím soudem nebo soudem prvního stupně v řízení po zrušení napadeného rozsudku jako dokonaného trestného činu, ač byl obžalovaný uznán vinným pouze jeho pokusem, je nutno považovat za změnu rozhodnutí, v neprospěch obžalovaného ve smyslu § 259 odst. 3 tr. ř. a § 264 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud přisvědčil také námitce dovolatele o nesprávné aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, neboť poměry pachatele neodůvodňují postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud shledal, že rozsudek, který byl napaden dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013, podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. listopadu 2013


Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek