7 Tdo 1026/2013
Datum rozhodnutí: 02.10.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1026/2013 - 18

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 2. října 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněné K. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 5 To 160/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 5/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 91 T 5/2013, byla obviněná K. V. za skutky pod body ad 1), 2) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a byla odsouzena podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány věci blíže specifikované ve výrokové části rozhodnutí. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněné V. H.

Obviněná se trestného činu dopustila tím, že ad 1) společně s obviněnou V. H. v přesně nezjištěné době od večerních hodin 10. 9. 2012 do 01:00 dne 11. 9. 2012 v B. B. I., ve zchátralém domku v zahrádkářské kolonii při ulici V., společně, úmyslně a bez patřičného oprávnění vyráběly psychotropní látku metamfetamin pervitin z léků Nurofen a Modafen, a to za pomoci věcí, surovin a látek, které si za tímto účelem opatřily převážně samy, a tyto pak v uvedeném domku přechovávaly, přičemž kolem 01:00 hodin dne 11. 9. 2012 došlo při nelegální výrobě pervitinu k požáru a k následným mnohačetným popáleninám u obviněné V. H., a uvedeného jednání se obě obviněné dopustily s vědomím, že se jedná o látku metamfetamin pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 k z. č. 167/1998 Sb., v platném znění, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), ad 2) a) P. S. v přesně nezjištěném období od počátku července do 11. 9. 2012 v B. B. I., ve zchátralém domku v zahrádkářské kolonii při ulici V., předala 1x zdarma nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin pervitin a 2x prodala tutéž psychotropní látku za částku 150,- Kč v množství kolem 0,1 gramu, b) spoluobviněné V. H. v přesně nezjištěném období v měsíci srpnu a v září 2012 nejméně ve dvou případech na území B. předala různá množství psychotropní látky metamfetamin pervitin od 0,2 do 0,5 gramu v ceně 150,- Kč za 0,1 gramu, c) I. P. v přesně nezjištěné době měsíce července nebo srpna 2012 v B. ve zchátralém domku v zahrádkářské kolonii při ulici V. předala 1x psychotropní látku metamfetamin pervitin v množství do 0,2 gramu za částku 500,-Kč, a jednání se dopustila přesto, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 1 T 106/2008, byla odsouzena za spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením do věznice s ostrahou, kdy výrok o trestu byl následně zrušen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 89 T 210/2008, jímž jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna dne 26. 5. 2010, se stanovenou zkušební dobou v trvání 4 roků.

Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná K. V. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 5 To 160/2013, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podala obviněná řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněná nesouhlasí se závěry obou soudů a odmítá svou vinu ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Má za to, že výpověďmi V. H. a dalších svědků nebylo potvrzeno, že by ona měla vyrábět omamné a psychotropní látky, když to bylo podle jejího názoru těmito výpověďmi naopak vyvráceno. Z výpovědi spoluobviněné V. H., M. L. (jehož věc byla vyloučena k samostatnému projednání), svědkyň I. P., A. Ch. a z listinných důkazů podle obviněné vyplývá, že chemikálie si k přípravě a výrobě opatřili V. H. a M. L.. Obviněná tedy trvá na své nevině ohledně výroby omamných a psychotropních látek. Výrok o vině i trestu podle ní není správný, neboť byl neúplně a nejasně zjištěn skutkový stav, soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy, což údajně vedlo k nesprávným právním závěrům. Soud dále nevzal v potaz rozpory ve výpovědi svědkyně I. P. s výpovědí dalších svědků. Svědkyně I. P. (matka spoluobviněné V. H.) vypovídala o skutečnostech, u kterých osobně nebyla. V drážním domku nebyla od roku 2012, o distribuci pervitinu své osobě vypovídala neurčitě a stupňovala počet předaných dávek. Její výpověď byla podle obviněné ovlivněna popáleninami, které byly způsobeny její dceři. Výpověď svědka P. S., zvaného P., je podle názoru obviněné také nevěrohodná, neboť je pochybné, proč by mu měla dávat dávky pervitinu za malé obnosy nebo dokonce darovat, když s ním neměla žádné zvláštní osobní vztahy a proč by měl být ve squatu na stole pervitin volně přístupný pro všechny, když by bylo možné ho výhodně zpeněžit. Soudy se podle obviněné spokojily s předpokladem, že musí být vinna výrobou omamných látek, když nějakou dobu bydlela ve squatu vybydleném drážním domku se skupinou lidí požívajících drogy a jednou již byla za tuto trestnou činnost trestána. Obviněná je přesvědčena, že žádný z vyslechnutých svědků nepotvrdil, že by ona vyráběla či pomáhala při výrobě pervitinu. Všichni svědci údajně vypovídali účelově, neurčitě a nejasně, navíc u mnohých bylo podle obviněné zjevné, že jsou nadále uživateli drog a jejich úsudek a pravdivost uvažování jsou tím ovlivněny. Obviněná také navrhovala provedení důkazu připojením spisu obviněného M. L. zvaného M. Obviněná se považuje za nevinou výrobou omamných látek. Odvolací soud podle ní dostatečně neporovnal výpovědi svědků a druhé spoluobviněné a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Nesprávné zhodnocení a provedení důkazů obou soudů vedlo podle ní k nesprávnému právnímu závěru.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu II. stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň podala návrh na odložení výkonu rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že se vzhledem k povaze uplatněných námitek se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněné se již zabýval a vypořádal soud II. stupně a obviněná tak dovolání, mimořádný opravný prostředek, podala fakticky ve stejném rozsahu jako odvolání (č. l. 246 a násl. tr. spisu a č. l. 249 a násl. tr. spisu). Námitky obsažené v dovolání byly také součástí celé obhajoby obviněné od počátku trestního řízení a soudy se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání, je zřejmé, že obviněná svými námitkami nenaplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněná v dovolání poukazuje zejména na údajné rozpory ve výpovědích spoluobviněné i všech ostatních svědků, se kterými se soudy podle ní nevypořádaly. Všechny ve věci vyslechnuté osoby považuje za nevěrohodné a jejich výpovědi za účelové, neurčité a nejasné, zejména vzhledem k tomu, že jsou všichni uživateli drog. Má za to, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustila výroby pervitinu, když naopak je přesvědčena, že z výpovědí vyplývá pravý opak. Soudy tak podle ní neúplně a nesprávně zjistily skutkový stav, nesprávně zhodnotily provedené důkazy a učinily na základě toho nesprávný právní závěr.

Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněná založila dovolání na námitkách, které vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu, když výlučně směřují proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a na něm učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Obviněná tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněná polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů, dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá z bohaté judikatury, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo § 125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).

Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně není žádný rozpor, natož extrémní. Nejvyšší soud shledal, že skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědi spoluobviněné V. H. (viz. č. l. 214 a násl. tr. spisu), která se k trestné činnosti doznala. Pokud jde o skutek pod bodem ad 1) uvedla, že výrobu pervitinu začala sama (velkou část chemikálií také sama obstarala), obviněná K. V. však byla po celou dobu výrobě drogy přítomna (společně ještě se samostatně souzeným M. L.), věděla, o co se jedná (vzhledem ke svým zkušenostem s výrobou drog), přičemž k výrobě poskytla také některé chemikálie (červený fosfor, viz č. l. 214 tr. spisu). Soudy se rovněž zabývaly věrohodností této obviněné a shledaly, že nemají důvod její výpovědi nevěřit, neboť tato obviněná vypovídala po celou dobu trestního řízení shodně a neměně, k trestné činnosti se doznala a její výpověď nestojí osamoceně, ale je podporována výpověďmi dalších svědků. Ze skutkových zjištění je sice zřejmé, že většina ve věci vyslechnutých osob jednání obviněných popsané pod bodem ad 1) osobně neviděla, neboť všichni spali a probudili se až ve chvíli, kdy začalo v domě hořet. Z výpovědi svědka S. Š. však vyplývá, že ihned po vzniku požáru obviněná K. V. z místa činu odklízela věci užité k výrobě drogy, přičemž jeho poslala, aby odklidil a někde daleko se zbavil igelitové tašky se zbytkem varny. Tato skutečnost nepochybně svědčí o vědomí obviněné ohledně výroby pervitinu v domě a její přítomnosti při výrobě, tedy její spolupráce na trestné činnosti. Pokud jde o námitky obviněné ohledně výpovědi svědkyně I. P., Nejvyšší soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí osudu I. stupně vyplývá, že její výpověď, pokud jde o skutek popsaný pod bodem ad 1), nijak nehodnotil a nevycházel z ní, neboť je zřejmé, že o události věděla pouze zprostředkovaně. Nejvyšší soud dále zjistil, že výpověď obviněné V. H. koresponduje s výpovědí svědka P. S. a soudy tak neměly důvod pochybovat o jeho výpovědi ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem ad 2 - a). U jednání popsaném pod bodem ad 2 c) soudy vycházely z výpovědi svědkyně I. P.. Nejvyšší soud nesouhlasí s námitkou obviněné, že tato svědkyně během tr. řízení stupňovala počet předáni drogy od obviněné své osobě, neboť tato tvrzení nevyplývají z trestního spisu. Svědkyně I. P. v hlavním líčení dne 28. 2. 2013 uvedla (viz. č. l. 219 tr. spisu), že od obviněné dostala dávku drogy jen jedenkrát. Pokud jde o skutek pod bodem ad 2 b) vycházely soudy z výpovědi spoluobviněné V. H. a sama obviněná K. V. toto jednání doznala. Pokud jde o námitku obviněné stran doplnění dokazování tr. spisem samostatně souzeného obviněného M. L., považuje Nejvyšší soud v této souvislosti za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě, kdy soud I. i II. stupně považovaly dokazování za úplné a dostatečné a jednání obviněné provedenými důkazy za prokázané.

Nejvyšší soud tedy s ohledem na dovolací námitky obviněné konstatuje, že všechny provedené důkazy hodnocené jednotlivě i ve vzájemných souvislostech tvoří ucelený obraz o jednání obviněné. Nejvyšší soud v projednávané věci tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem a neshledal existenci extrémního nesouladu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněná K. V. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněné uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Nebyl tedy naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který bylo možno v tomto případě uplatnit pouze v jeho druhé alternativě. Proto bylo dovolání obviněné K. V. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Podle § 265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud nerozhodoval.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš