7 Tdo 1022/2003
Datum rozhodnutí: 23.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1022/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2003 o dovolání obviněného O. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, č. j. 7 To 350/2002-101, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 31/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný O. M. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, č. j. 7 To 350/2002-101, jímž bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 5. 2002, č. j. 3 T 31/2002-70. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené organizaci V. z. p. České republiky, Okresní pojišťovně P. se sídlem P., N. P. 6, škodu ve výši 1.618,- Kč.

V podaném dovolání obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že soud prvního stupně rozhodl v jeho nepřítomnosti, aniž by dostatečně přihlédl k důvodům, které obviněnému bránily se hlavního líčení zúčastnit. Namítl, že u hlavního líčení dne 24. 5. 2002 byly přečteny protokoly o výslechu svědků K. K. a R. B., aniž by s jejich čtením vyslovil souhlas. Přitom v § 211 odst. 1 tr. ř. je výslovně stanoveno, že místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi tehdy, jestliže obviněný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán, se bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí. Jelikož obviněný svou nepřítomnost u hlavního líčení omluvil dopisem ze dne 23. 5. 2002, v němž uvedl, že se hlavního líčení nezúčastní, má obviněný za to, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 211 odst. 1 tr. ř. V důsledku toho se domnívá, že byl zkrácen na svém právu vyjádřit se k provedeným důkazům a navrhovat nové důkazy. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že u hlavního líčení nebyly provedeny důkazy, které v přípravném řízení navrhl. K provedeným důkazům konkrétně uvedl, že u hlavního líčení nebyli znovu vyslechnuti svědci K. K. a R. B., ačkoliv jejich svědecké výpovědi jsou podle názoru obviněného pro posouzení skutku klíčové. Svědci se totiž mohli podrobněji vyjádřit k pohybu obviněného v inkriminovaný den po domě a objasnit další okolnosti, které by mohly jeho obhajobu potvrdit.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Dovolání bylo podáno podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), přičemž lhůta k podání dovolání byla podle § 265e odst. 1 tr. ř. zachována.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Obviněnému byla obžaloba obvodního státního zastupitelství ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 1 Zt 2080/2001, doručena dne 20. 3. 2002 spolu s trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 2. 2002, č. j. 3 T 31/2002-51. Obviněný proti uvedenému trestnímu příkazu podal odpor, a proto samosoudce nařídil hlavní líčení na den 24. 5. 2002. Předvolání k hlavnímu líčení obviněný převzal dne 2. 5. 2002. Sdělení obvinění bylo obviněnému doručeno dne 30. 11. 2001, k výslechu obviněného došlo dne 14. 12. 2001 (č. l. 14 - 17). Dne 31. 1. 2002 obviněný využil svého práva prostudovat spis a k obsahu spisu (č. l. 1 - 44) se na č. l. 45 vyjádřil. V tomto ohledu tedy nelze soudu prvního stupně ničeho vytknout, protože obecné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného byly splněny. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nejde o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl v době hlavního líčení ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a nebyl ani stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebylo nutno přihlížet k ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. Zbývá tedy posoudit správnou aplikaci ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř.

Podle § 202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř. K aplikaci tohoto ustanovení může soud přistoupit tehdy, kdy obviněný svou nepřítomnost u hlavního líčení buď nezdůvodní vůbec, anebo sice omluví svou neúčast, ale důvody omluvy nemůže soud akceptovat. Tak tomu je v tomto případě.

Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný dne 23. 5. 2002 osobně předal na podatelně Obvodního soudu pro Prahu 8 přípis označený jako "řádná a důvodná omluva neúčasti mé osoby při hlavním líčení, které se má konat dne 24. 5. 2002 v jednací síni č. dv. 209/2 o 11. hodině u výše uvedeného soudu". V podání obviněný výslovně uvedl, že se hlavního líčení zmiňovaného dne nezúčastní, byl by však ochoten se k hlavnímu líčení dostavit, pokud by mu byly vráceny věci, které mu byly zabaveny při exekuci provedené v jeho bytě dne 1. 11. 1995, neboť mj. uvedl, že "až mi gauneři vrátí ukradené věci, můj případ bude dořešen, jsem ochoten přestat ignorovat orgány, kteří mají dbát na dodržování platných zákonů v České republice". Z uvedené argumentace obviněného vyplývá jeho jednoznačné stanovisko ignorovat soud ? v daném případě svojí neúčastí u hlavního líčení - až do doby, než bude vyhověno jeho požadavkům. V daném případě lze tedy shrnout, že obviněný sice zaslal soudu písemnost označenou jako omluva, avšak důvody, které v písemnosti uvedl nelze považovat za důvody omluvitelné, a s ohledem na jejich charakter se tudíž nejedná ani o omluvu ve smyslu § 202 odst. 3 tr. ř.

U hlavního líčení dne 24. 5. 2002 samosoudkyně s ohledem na skutečnosti shora uvedené rozhodla o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného /vyhlásila usnesení, podle něhož podle § 202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obviněného, a dále podle § 207 odst. 2 tr. ř. čtena výpověď obviněného/. V průběhu hlavního líčení soud provedl další důkazy, a to výslech znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. P. K., výslech svědka ing. J. F., výslech svědka I. K. a byly čteny svědecké výpovědi K. K. a R. B., konečně podle § 213 tr. ř. soud prvního stupně u hlavního líčení četl sdělení obvinění na č. l. 1, lékařské zprávy poškozeného na č. l. 3 - 11, úřední záznam na č. l. 36 - 39, osobní výkazy obžalovaného na č. l. 40 - 44, opis z rejstříku trestů na č. l. 56. Státní zástupce vyslovil souhlas se čtením výpovědí svědků K. K. R. B.

Ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř. ve svém znění zakotvuje právo obžalovaného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů. Nicméně tohoto práva obviněný může, ale nemusí využít. Obviněný den před konáním hlavního líčení soudu sdělil, že se ho zúčastní za stanovených podmínek, a sám se rozhodl se k hlavnímu líčení nedostavit. Obviněný nemůže účast u hlavního líčení nikterak podmiňovat; učiní-li tak a nebrání-li obviněnému v účasti u hlavního líčení objektivní překážky, platí, že obviněný je povinen se k hlavnímu líčení dostavit (srov. § 90 tr. ř.), v opačném případě nemůže taková omluva obstát. Nepřítomnost obviněného u hlavního líčení je pak třeba přičítat k jeho tíži, kterou v daném případě ale soud nezavinil. Lze tedy uzavřít, jestliže obviněný dostatečně vyjádřil svou neochotu k hlavnímu líčení se dostavit, sám zkrátil svoje právo na obhajobu tím, že se hlavního líčení nezúčastnil.

Další námitky obviněného směřovaly k tomu, že vzhledem ke své omluvě zaslané soudu nebyly dány důvody pro čtení svědeckých výpovědí. K uvedenému je třeba podotknout, že podmínky, za nichž lze v hlavním líčení číst protokoly o výslechu svědků, spoluobviněných a znalců zákon vymezuje v ustanovení § 211 tr. ř.

Podle § 211 odst. 1 tr. ř. místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce a obžalovaný s tím souhlasí. Podle věty druhé, jestliže se obžalovaný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením takového protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn. Podle § 211 odst. 5 tr. ř. místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106 tr. ř., nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně. Kumulativně musejí být splněny všechny podmínky daného ustanovení a v posuzovaném případě lze konstatovat, že tomu tak skutečně bylo.

K uvedené námitce obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že obviněný byl k hlavnímu líčení řádně předvolán. Shora bylo již poukázáno na to, že obviněný sice zaslal soudu písemnost označenou jako "řádná a důvodná omluva", avšak tuto písemnost nelze v žádném případě považovat (z důvodů, které obviněný specifikoval v odůvodnění této písemnosti) vůbec za omluvu jako takovou, neboť jediným smyslem písemnosti označené jako "řádná a důvodná omluva" bylo pouze sdělit předsedkyni senátu stanovisko obviněného, které spočívá v ignorování orgánů (v daném případě soudu) do doby, než budou splněny jeho podmínky. Písemnost uvedeného charakteru nelze považovat za omluvu ve smyslu § 202 odst. 3, event. § 211 tr. ř., neboť její podstatou není omluva obviněného, ale ve své podstatě určování (diktování) podmínek, za kterých je obviněný ochoten se k hlavnímu líčení dostavit. V takovém případě nic nebrání soudu postupovat podle § 211 odst. 1, event. odst. 5 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení je v rozporu s výše uvedenými ustanoveními trestního řádu, jak je uvedeno shora, bylo Nejvyšším soudem jako zjevně neopodstatněné odmítnuto /ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř./.

K dovolacím důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Z obsahu podaného dovolání k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyplývá, že obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se nedostatečně zabýval jeho odvoláním, což dovozoval např. z toho, že odvolací soud nepovažoval za důvodné vyslechnout u hlavního líčení svědky B. a K., jejichž výpovědi byly u hlavního líčení pouze čteny, s čímž obviněný nevyjádřil svůj souhlas. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zde je možno uvést, že obviněný poukazuje na výpověď zejména svědka B. a z této považuje za potřebné upozornit na tu část, kde svědek uvedl, že se s poškozeným pouze strkali a nepotvrdil, že by poškozeného udeřil. Podle názoru obviněného by výslechy svědků u hlavního líčení prokázaly, že byl po celou dobu na chodbě domu, maximálně v předsíni bytu, nikoli však v kuchyni, kde měl podle zjištění soudu do poškozeného mj. také kopat.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel soudu vytýká neúplnost provedeného dokazování.



Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle § 2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Lze tedy shrnout, že v uvedených souvislostech není možno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolávat u Nejvyššího soudu toho, aby bylo provedeno doplnění dokazování, neboť tento dovolací důvod takto koncipován není.

Ačkoliv obviněný v dovolání popsal podstatu uplatněných námitek, je třeba uvést, že těmto námitkám nelze v žádném případě přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že obviněný nesouhlasí s tím, jak byly shromážděny důkazy, vytýká soudům, že dokazování je neúplné, domnívá se, že vady lze odstranit pouze opakovaným provedením důkazů, zejména výslechů K. K. a R. B. Je zjevné, že dovolatel v podaném dovolání neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace skutku je nesprávná nebo že existují pochybnosti o tom, zda popsaný skutek je trestným činem. Lze konstatovat, že obviněný svá tvrzení opřel výlučně o námitky skutkové povahy. Tyto námitky však nemohou po obsahové stránce citovaný dovolací důvod naplnit.

Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a důvody, které podle názoru obviněného tento dovolací důvod naplňují, je potřebné uvést, že v mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu se lze dovolávat nápravy, jestliže rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. Tento dovolací důvod však na uvedený případ nedopadá. V daném případě je podstatné, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněného meritorně přezkoumal z hledisek vymezených ustanovením § 254 tr. ř. a není přitom rozhodující, že neakceptoval námitky obviněného. Lze tedy uzavřít, že v tomto směru nebylo odvolacím soudem postupováno v rozporu s ustanovením trestního řádu. Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že úspěšně se citovaného dovolacího důvodu /§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ lze domáhat tehdy, pokud by odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., ačkoli by žádný zákonný důvod pro odmítnutí nebo zamítnutí dán nebyl.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené nebyl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn důvod, který má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného v případech, kde uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání odmítnout.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann