7 Tdo 1021/2011
Datum rozhodnutí: 24.08.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1021/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 10 To 153/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 63/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 3 T 63/2010, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 2 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti (řízení všech motorových vozidel) v trvání 30 měsíců.

Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím, že dne 23. 10. 2009 kolem 02.10 hod., řídil osobní automobil zn. Honda Civic po silnici I. tř. č. 3 ve směru od obce B. na obec Č. , kolem kilometru 9,7 nepřizpůsobil rychlost vozidla dopravně technickému stavu vozovky a povětrnostním podmínkám, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, s vozidlem vyjel vpravo mimo vozovku, kde vozidlo narazilo levým bokem do vzrostlého stromu, tím došlo ke zranění spolujezdce na zadním sedadle P. H. , který utrpěl otřes mozku, sériovou zlomeninu nejméně pěti žeber, protržení sleziny a pohmoždění jater, následkem čehož byl omezen v běžném způsobu života nejméně po dobu šesti týdnů.

Odvolání obviněného proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 10 To 153/2011, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Soudu I. stupně vytýká, že jej uznal vinným, přičemž nezohlednil tu skutečnost, že jej svým prvním rozsudkem, zrušeným k odvolání státního zástupce, zprostil podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby, přičemž neprovedl žádné nové důkazy. Proto se obviněný domnívá, že pokud soud ani neměl k dispozici žádné nové důkazy, je jeho skutkový závěr s provedenými důkazy v extrémním nesouladu. Na základě takto provedených důkazů a zjištěného skutkového stavu, spočívá rozhodnutí soudu I. stupně na nesprávném právním posouzení skutku, protože takto zjištěný skutkový stav nemůže být právně posouzen jako trestný čin ani jako přestupek. Protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ač byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí i vadné řízení, které mu předcházelo.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání věcně vyjadřovat.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že ač obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítané nesprávné právní posouzení skutku neshledává ve skutku jak je uveden v rozsudku soudu I. stupně, ale tento považuje za nesprávně zjištěný a neprokázaný provedenými důkazy. To vyplývá jednak z jeho námitky, že skutkový závěr soudu prvního stupně je v extrémním nesouladu s důkazy, které byly provedeny , ale také z jeho odkazu na to, že na základě stejných důkazů byl původně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Tyto jeho námitky ve své podstatě souvisí s jeho obhajobou, že k dopravní nehodě došlo v důsledku nárazu do srnky, která mu vběhla do jízdní dráhy, kterou ale soudy obou stupňů považovaly za vyvrácenou provedenými důkazy. Obviněný tak v podstatě odmítá skutkové zjištění soudu I. stupně, že příčinou dopravní nehody bylo nepřizpůsobení rychlosti vozidla dopravně technickému stavu vozovky a povětrnostním podmínkám, jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. To ostatně vyplývá i z jeho dovolací námitky, že odvolací soud neodstranil vadu řízení naplňující důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž právě jeho výše uvedená obhajoba byla podstatou odvolání. Ač je přitom skutková podstata trestného činu charakterizována objektem, objektivní stránkou, subjektem a subjektivní stránkou, samotná objektivní stránka pak svými obligatorními znaky, jimiž jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi, obviněný v tomto směru rovněž nic nenamítá.

Nejvyšší soud proto zjistil, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K obecné námitce obviněného o existenci extrémního rozporu mezi skutkovým závěrem soudu I. stupně a provedenými důkazy Nejvyšší soud uvádí, že takovýto rozpor ve věci neshledal. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině mají oporu v provedených důkazech a logicky z nich vyplývají, přičemž v tomto směru postačí odkázat zejména na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 3-4), jakož i usnesení odvolacího soudu (str. 2-3).

Protože námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemůže být ve věci dán ani další uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. Nebyl-li pak ve věci zjištěn ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš