7 Tdo 1021/2007
Datum rozhodnutí: 12.09.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1021/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. září 2007 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 2 To 13/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 72/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 T 72/2006, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl podle § 234 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby nahradil poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, pobočka P., škodu ve výši 79.871,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. V. odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 2 To 13/2007, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. c) a e) tr. ř. napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin obviněného podle § 234 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost, aby nahradil poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, pobočka P., škodu ve výši 79.871,- Kč.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 29. 5. 2006 kolem 12:00 hod. v pokladně výběrčí tržeb uzlové železniční stanice B., kam vstoupil s předstíranou žádostí o rozměnění peněz, v úmyslu zmocnit se násilím tam se nacházející finanční hotovosti, přineseným přesně nezjištěným plochým tupým předmětem udeřil zezadu do týlní krajiny hlavy předkloněnou pokladní A. K., a jejího chvilkového bezvědomí využil k odcizení finanční hotovosti ve výši 189.952,- Kč ke škodě Českých drah, a. s., P., poškozené A. K. způsobil tímto jednáním tržnou ránu v týlní krajině, otřes mozku, zlomeninu lebky, drobný krevní výron pod tvrdou plenu mozku v krajině spánkové, ložiskový krevní výron mezi omozečnice nad mozečkem, a následně i postkomoční syndrom a zejména potraumatickou anosmii úplnou ztrátu čichu, která trvá až do současné doby.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 2 To 13/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nenaplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., když nezpůsobil poškozené A. K. těžkou újmu na zdraví, a proto měl být uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Obviněný připomněl, že Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že byl naplněn zákonný znak skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. způsobení těžké újmy na zdraví tím, že obviněný způsobil poškozené A. K. delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Podle Vrchního soudu v Praze však poškozená A. K. utrpěla těžkou újmu na zdraví podle § 89 odst. 7 písm. d) tr. zák., když u ní došlo k vážné poruše zdraví a ztrátě funkce smyslového orgánu, v tomto případě čichu. Podle obviněného však poškozená neutrpěla těžkou újmu podle § 89 odst. 7 písm. d) tr. zák. ani ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Podotkl, že poškozená byla hospitalizovaná jen 25 dní a poté byla léčena ambulantně a v propouštěcí zprávě nemocnice bylo uvedeno, že poškozená je subjektivně bez potíží a ztráta či poškození čichu nebylo zaznamenáno.

Obviněný Vrchnímu soudu v Praze zejména vytkl, že závěr o tom, že poškozená A. K. ztratila čich není podložen žádným důkazem vyjma jejího subjektivního přesvědčení, protože nebylo provedeno žádné vyšetření, kterým by byla tato okolnost objektivně potvrzena. Za takový důkaz podle něj není možné považovat ani znalecký posudek doc. MUDr. J. J., CSc. z oboru zdravotnictví, obor neurologie. Dále namítl, že i kdyby bylo prokázáno, že poškozená utrpěla ztrátu čichu, s ohledem na doktrinální výklad nelze takovou skutečnost hodnotit jako těžkou újmu na zdraví podle § 89 odst. 7 písm. d) tr. zák. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 2 To 13/2007, a vrátil mu věc, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a způsobí takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu. Těžká újma na zdraví je upravena v ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák., podle kterého je vymezena dvěma podmínkami, které musí být splněny zároveň. Jednak musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění a jednak musí tato vážná porucha zdraví odpovídat alespoň jednomu z typů uvedených v § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný užil proti jinému násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví. Soud prvního stupně spatřoval naplnění znaku těžké újmy na zdraví v tom, že poškozená měla delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., protože byla 25 dnů hospitalizována a poté byla s tzv. postkomočním syndromem léčena ambulantně a její pracovní neschopnost výrazně přesáhla dobu šesti týdnů. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací vyhověl obhajobě obviněného a znovu vyslechl znalce z odvětví soudního lékařství prof. MUDr. P. S., DrSc. a dále doplnil dokazování o znalecký posudek z odvětví neurologie doc. MUDr. J. J., CSc., aby náležitě objasnil poruchu zdraví poškozené A. K., příčiny jejího vzniku, její závažnost, potíže poškozené a její eventuální následky.

Na základě takto doplněného dokazování učinil Vrchní soud v Praze závěr, že obviněný svým jednáním způsobil poškozené postkomoční syndrom a zejména potraumatickou anosmii úplnou ztrátu čichu . Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že odvolací soud považoval za rozhodující následek ztrátu čichu, a proto dospěl k závěru, že zákonný znak těžké újmy na zdraví byl naplněn ve smyslu § 89 odst. 7 písm. d) tr. zák., protože u poškozené došlo k vážné poruše zdraví a ztrátě funkce smyslového orgánu, v tomto případě čichu.

Obviněný namítl, že ztráta čichu poškozené A. K. není podložena žádným důkazem, když závěry znaleckého posudku doc. MUDr. J. J., CSc. z oboru zdravotnictví, obor neurologie, vycházejí pouze z jejích subjektivních potíží. Nejvyšší soud poukazuje na to, že důkaz znaleckým posudkem včetně případného slyšení znalce je soud oprávněn hodnotit podle zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Hodnocení soudu však nemohou podléhat odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, soud může hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 483/2001). Odbornou správnost formálně bezvadného znaleckého posudku lze po doplňujícím vysvětlení znalce prakticky přezkoumat jen pomocí nového znaleckého posudku, popř. posudku státního orgánu nebo ústavu (§ 109, § 110 tr. ř.). Soud, aniž by postupoval uvedeným způsobem, nemůže pominout závěry znaleckého posudku, popř. je nahradit vlastním a v dané otázce laickým názorem (viz. např. č. 62/1973 Sb. rozh. tr.).

Ze spisu je patrno, že odvolací soud se znovu podrobně zabýval újmou na zdraví, kterou utrpěla poškozená, a ve veřejném zasedání dne 15. 3. 2007 vyslechl znalce z oboru soudního lékařství prof. MUDr. P. S., DrSc., který vypracoval znalecký posudek založený na č. l. 9 - 29 spisu a dále přibral znalce z oboru zdravotnictví, obor neurologie, doc. MUDr. J. J., CSc. K odbornému závěru, že poškozená objektivně ztratila čich dospěl jak znalec z oboru soudního lékařství prof. MUDr. P. S., DrSc. (č. l. 374 spisu), tak znalec z oboru zdravotnictví, obor neurologie, doc. MUDr. J. J., CSc. (č. l. 404 spisu). Odvolací soud poté, co prověřil závěry znalců z hlediska úplnosti podkladů, z nichž znalci vycházeli, zda závěry znalců netrpí vnitřními rozpory, hodnotil oba znalecké posudky s ohledem na uvedená kritéria jako přesvědčivé a na základě odborných závěrů znaleckých posudků učinil skutkový závěr, že poškozená utrpěla postkomoční syndrom a zejména potraumatickou anosmii úplnou ztrátu čichu . Takto zjištěný skutkový stav, podle kterého došlo u poškozené ke ztrátě čichu a postkomočnímu syndromu, naplňuje znak těžké újmy na zdraví skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

K námitce obviněného, že poškozená byla hospitalizovaná jen 25 dní a poté byla léčena ambulantně, a proto její zranění nelze posuzovat jako déle trvající poruchu zdraví podle § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., Nejvyšší soud uvádí, že za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. se považuje vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, které omezuje způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů (srov. č. 16/1986 Sb. rozh. tr.). Závěr, že šlo o těžkou újmu na zdraví je odůvodněn značnou délkou léčení a pracovní neschopností poškozené, která výrazně přesáhla dobu šesti týdnů. Tyto skutečnosti společně s ostatními okolnostmi případu dostatečně odůvodňují závěr o tom, že byl naplněn znak těžké újmy na zdraví i ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Obviněný tedy naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. září 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek