7 Tdo 1020/2003
Datum rozhodnutí: 09.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1020/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 9. 2003 o dovolání obviněného PhDr. M. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 8 To 374/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 248/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného PhDr. M. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný PhDr. M. L. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 8 To 374/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 6 T 248/2001. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V rámci tohoto dovolacího důvodu označil skutkovou větu výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně za neúplnou a namítl, že jednáním, tak jak je ve výroku o vině popsáno, nedošlo k naplnění znaků jakéhokoli trestného činu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na patnáct měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený, a to Česká republika Okresní úřad B., s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Skutek, v němž byl spatřován uvedený trestný čin, popsal Městský soud v Brně ve výroku svého rozsudku tak, že obviněný jako vedoucí referátu zdravotnictví a sociálních věcí Okresního úřadu B. dne 28. 8. 1998 v kanceláři úřadu předložil Ing. J. H. dočasně zastupujícímu přednostu okresního úřadu mimo běžnou poštu 4 ks originálů jím písemně navržené odměny ve výši 14.000,- Kč pro ředitele příspěvkové organizace SZZ T. JUDr. Z. V. k podpisu, aniž obsahovaly data, na což byl Ing. J. H. upozorněn, poté na další tři vyhotovení doplnil data 18. 8., 7. 9. a 14. 9. 1998, když jedno bylo označeno skutečným datem schválení a podpisu, čímž S. z. z. T. způsobil celkovou škodu ve výši 42.000,- Kč (v rozsudku Městského soudu v Brně je poškozený nepřesně označen jako S. z. z.).

Popis skutku uvedený ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně je neúplný, nepřesný, nevýstižný, neobratný a nejasný, avšak jde jen o vadu rozsudku z hlediska ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Městský soud v Brně tímto nedokonalým způsobem vyjádřil zjištění, jehož podstatou je to, že obviněný dne 28. 8. 1998 předložil Ing. J. H. k podpisu záměrně nedatovaný návrh jedné odměny ve výši 14.000,- Kč pro JUDr. Z. V., a to ve čtyřech vyhotoveních, a poté, co Ing. J. H. všechna čtyři vyhotovení návrhu podepsal v domnění, že jde o schválení jedné odměny ve výši 14.000,- Kč, obviněný na jedno vyhotovení dopsal skutečné datum podpisu a schválení návrhu, tj. 28. 8. 1998, a na další tři vyhotovení dopsal jiná data a tím dosáhl toho, že vedle jedné skutečně schválené odměny byly JUDr. Z. V. vyplaceny ještě tři další odměny v částkách po 14.000,- Kč, tj. celkem 42.000,- Kč, které však nebyly schváleny. Tato skutková zjištění vyplývají z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně a usnesení Krajského soudu v Brně, a pokud jde o jejich právní kvalifikaci, lze souhlasit s oběma soudy, že zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. naplňují.

Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. spočívá mimo jiné v tom, že pachatel ke škodě cizího majetku jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl, a způsobí tak na cizím majetku uvedeným činem škodu nikoli malou.

Ze skutkových zjištění obou soudů, byť jsou tato zjištění jasně vyjádřena až v odůvodnění jejich rozhodnutí, vyplývá, že obviněný uvedl Ing. J. H., který zastupoval přednostu okresního úřadu a byl oprávněn schválit odměnu, v omyl spočívající v tom, že Ing. J. H. se domníval, že svým podpisem schvaluje jednu odměnu ve výši 14.000,- Kč a že podpis čtyř vyhotovení návrhu se vztahuje jen k této jedné odměně. Podle zjištění obou soudů si obviněný k tomuto jednání vytvořil podmínky tím, že uvedená čtyři vyhotovení návrhu si záměrně nechal sekretářkou připravit bez uvedení data, a poté, co na to byl Ing. J. H. upozorněn, ho ujistil, že datum nechá ihned doplnit.

Z dalších skutkových zjištění soudů, která jsou jasně vyjádřena v odůvodnění jejich rozhodnutí, je patrno, že pouze jedno vyhotovení návrhu odměny obviněný opatřil datem 28. 8. 1998, kdy odměna ve výši 14.000,- Kč pro JUDr. Z. V. byla schválena podpisem Ing. J. H., zatímco zbývající tři vyhotovení návrhu odměny opatřil daty 18. 8. 1998, 7. 9. 1998 a 14. 9. 1998, kdy žádné odměny pro JUDr. Z. V. ve skutečnosti schváleny nebyly, a tímto způsobem dosáhl toho, že JUDr. Z. V. bylo ve formě tří neoprávněných odměn vyplaceno celkem 42.000,- Kč ke škodě SZZ T. Tato zjištění korespondují s těmi zákonnými znaky trestného činu podvodu, které spočívají v obohacení jiného a ve způsobení škody nikoli malé. Zjištění soudů, že dotčeným majetkem byly prostředky SZZ T., naplňuje ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že šlo o obohacení ke škodě cizího majetku a že škoda byla způsobena na cizím majetku. Pro úplnost lze dodat, že škoda 42.000,- Kč odpovídá tomu, co se rozumí škodou nikoli malou podle § 89 odst. 11 tr. zák., a že byla splněna i materiální podmínka stanovená v § 88 odst. 1 tr. zák. pro to, aby k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby bylo přihlédnuto.

Právní posouzení skutku tedy evidentně odpovídá zákonu. Tím je míněno hmotně právní posouzení skutkových zjištění, která soudy učinily, i když tato zjištění jasně vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. To, že výrok rozsudku Městského soudu v Brně obsahuje popis skutku, který plně neodpovídá požadavkům ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., nic nemění na správnosti hmotně právního posouzení skutku, a zakládá jen nesoulad s uvedeným procesním ustanovením. Tento nesoulad však nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal to, jak soudy hodnotily provedené důkazy, jaká zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při dokazování, že neprovedly další důkazy, které navrhoval, apod. Tyto námitky totiž obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, zejména ne dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzení skutku se tu rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o posouzení skutku, jak ho zjistil soud. Hmotně právním posouzením je ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. To znamená, že v rámci uvedeného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění. Pokud obviněný v dovolání namítal, že soudy vadně hodnotily provedené důkazy, že neprovedly jím navrhované důkazy, že mu tak bránily v obhajobě, že porušily jeho právo na spravedlivý proces apod., nešlo o žádné výhrady proti právnímu posouzení skutku zjištěného soudem, ale o snahu dosáhnout změny skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i jiného hmotně právního posouzení. Obviněný v této části dovolání tudíž vytýkal v podstatě procesní vady, zejména porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, avšak procení vady nelze vytýkat v rámci dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003



Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec