7 Tdo 102/2002
Datum rozhodnutí: 25.04.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 102/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2002 o dovolání Ing. M. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2001, č. j. 7 To 353/2001-569, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. G.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. M. G. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 5. 2001, č. j. 3 T 45/2001-526, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2001, č. j. 7 To 353/2001-569, uznán vinným v bodě 1) výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a v bodě 2) výroku o vině trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody částku 890.630,- Kč konkursnímu správci T., Š., s. r. o., se sídlem v Š., JUDr. B. J., který byl ustanoven rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 1997, sp. zn. 33 K 12/97.

Z obsahu trestního spisu vyplývá, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2001, č. j. 7 To 353/2001-569, jímž soud II. stupně odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, bylo obviněnému Ing. M. G. doručeno dne 12. 12. 2001 a jeho obhájci J. D. dne 11. 12. 2001.

Proti shora citovanému rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. N. Š. dne 29. 1. 2002 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002 svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním bylo napadeno usnesení, které nabylo právní moci dne 14. 11. 2001, tudíž proti němu nelze podat dovolání, neboť tento nový mimořádný opravný prostředek byl zaveden do trestního řádu až s účinností od 1. 1. 2002.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a jemu předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann