7 Tdo 1012/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1012/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2005 o dovolání obviněného V. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 7 To 408/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 8/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 2 T 8/2004, byl obviněný V. Š. uznán vinným jednak návodem k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b), § 234 odst. 1 tr. zák. a návodem k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1 písm. b), § 238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod I výroku o vině), dále trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák, (bod II výroku) a konečně trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. (bod III výroku).

Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jich dopustil

I/ společně s J. K. a D. P. tím, že navedl obviněné J. K., D. P. a zemřelého J. P., že obvinění J. K. a D. P. vniknou do bytu M. B., tohoto fyzicky napadnou a zneškodní tak, aby obviněný Š. se zemřelým J. P. mohli z bytu odcizit a vynést výpočetní techniku, dne 6. 5. 2003 v P., H. n., obvinění K. a P. kolem 22:30 hodin do bytu M. B. násilím vnikli tím, že poté, co otevřel, rozrazili dveře bytu, vzápětí ho fyzicky napadli ranami pěstí, povalili na zem, snažili se ho spoutat na rukou a obviněný K. mu vyhrožoval podřezáním nožem, který našel v bytě, mezitím obviněný Š. s již zemřelým J. P. čekali před domem připraveným vozidlem, poškozený se však bránil tak intenzivně a hlasitě volal o pomoc, že obvinění K. a P. z bytu utekli, přičemž se zmocnili pouze digitálního fotoaparátu v nezjištěné hodnotě,

II/ sám v přesně nezjištěné době od 6. 10. 2003 do 10. 10. 2003 v N., ulici J. G., pomocí barevné tiskárny a scanneru padělal pět kusů bankovek nominální hodnoty 2.000,- Kč, které u něho byly nalezeny při jeho zadržení,

III/ sám v přesně nezjištěné době v roce 2003 v N., ulici J. G., za pomocí počítače a barevné tiskárny, padělal tři vysvědčení o maturitní zkoušce na G. v P. na své jméno, a takové maturitní vysvědčení předložil při žádosti o zaměstnání v Ú p. h. ú. l.se sídlem B. n. L., N., na základě čehož byl přijat na místo specialisty informačních technologií.

Obviněnému V. Š. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí věci, a to scanneru zn. Cannon a tiskárny Hewlett Packart HP photo smart.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obviněný, jednak jeho družka L. Ch..

Z podnětu odvolání obviněného V. Š. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 7 To 408/2004, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek obvodního soudu pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil jednak za návod k trestnému činu loupeže a návod k trestnému činu porušování domovní svobody (bod I výroku o vině) a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák a pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 3 T 167/2003 souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, a za trestné činy padělání a pozměňování peněz (bod II výroku o vině) a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny (bod III) úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let rovněž se zařazením do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále uložen trest propadnutí věci, a to scanneru zn. Cannon a tiskárny Hewlett Packart HP photo smart.

Odvolání družky obviněného L. Ch. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti všem výrokům rozsudku, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že odvolací soud podle jeho názoru bezdůvodně zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů se neřídily principy zakotvenými v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v důsledku čehož považuje obviněný závěr o vině skutkem pod bodem I za neopodstatněný. Soudům v této souvislosti vytýká, že závěr o jeho vině opřely o výpovědi spoluobviněných J. K. a D. P., které obviněný hodnotí jako rozporuplné, účelové a lživé. Je přesvědčen, že jmenovaní podlehli nátlaku policie a pod slibem propuštění z vazby jej křivě usvědčili z účasti na loupeži. V další části dovolání obviněný zpochybňuje důkazy, které jej ze spáchání tohoto skutku měly usvědčovat a opakuje svou obhajobu, podle níž iniciátorem a účastníkem loupeže nebyl on, nýbrž muž zvaný Z. . Sám obviněný se v době činu pohyboval v blízkosti místa jeho spáchání jen proto, že chtěl Z. jeho záměr rozmluvit. Dovolatel dále vyslovuje nesouhlas s tím, že by měl být usvědčován výpověďmi svědkyně K. D., poškozeného M. B. a údaji z odposlechů mobilního telefonu. V podrobnostech odkázal na podání označené jako Doplnění odvolání proti rozsudku 2 T 8/2004 , v němž podrobně rozvedl vlastní hodnocení okolností případu.

Ve vztahu k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák. (bod II rozsudku) dovolatel namítl, že šlo pouze o frašku , pomocí níž chtěl přesvědčit bratra, že má finanční prostředky na zaplacení dluhu. Konkrétní nebezpečnost činu pro společnost proto považuje za nepatrnou, neboť kvalita bankovek byla nízká a neměl v úmyslu je použít. Je přesvědčen, že obdobně lze hodnotit i trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. (bod III rozsudku), když připouští, že padělané vysvědčení sice použil, ale jenom proto, aby mohl být za odbornou práci spravedlivě honorován.

Obviněný brojil také proti uloženému trestu odnětí svobody, který označil za nepřiměřeně přísný. Namítl, že soudy nevzaly v úvahu, že se jednalo pouze o formu účastenství a že od jeho posledního odsouzení uplynula delší doba. Podle jeho názoru mělo být při ukládání trestu více přihlédnuto k tomu, že v předcházejícím období poctivě pracoval, vedl řádný život a má se svou družkou L. Ch. malé dítě, o které se chce postarat. K trestu propadnutí věci pak obviněný uvedl, že předmětné věci jsou majetkem jeho družky, a proto mu tento trest neměl být ukládán.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek městského i obvodního soudu a podle § 226 písm. c) tr. ř. jej zprostil obžaloby pro návod k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b), § 234 odst. 1 tr. zák. a návod k trestnému činu porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1 písm. b), § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jakož i trestný čin padělání a pozměňování peněz, přičemž za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. by mu uložil trest odnětí svobody při dolní hranici dolní sazby, anebo aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle první tam uvedené alternativy, ve skutečnosti je však obviněným v převážné části namítáno toliko nesprávné hodnocení provedených důkazů. Připomněla, že zmíněný dovolací důvod nelze aplikovat, neboť jde o důvod ryze procesního charakteru a vztahuje se na případy, kdy odvolání nebylo věcně projednáváno, ačkoliv se tak stát mělo. Dále uvedla, že námitky proti skutkovým zjištěním žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají. Zároveň je však přesvědčena, že některé námitky dovolatele by mohly být podřazeny pod důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně tyto označila jako zjevně neopodstatněné. Závěrem nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. Š. odmítl podle § 256b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz § 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu.

První alternativa je naplněna, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je naplněna tehdy, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů. Tak tomu je v případě zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoliv oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Jinými slovy, tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděně podané), ačkoliv zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném opravném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl.

Druhou alternativou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V tomto případě nezáleží na tom, z jakých důvodů byl řádný opravný prostředek zamítnut či odmítnut, rozhodné je, že řízení předcházející napadanému rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu dovolání obviněného V. Š. je zřejmé, že se opírá o první z obou uvedených alternativ, a to již z toho důvodu, že se omezil jen na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když druhá alternativa předpokládá současné naplnění některého z dalších dovolacích důvodů pod písmeny a) až k) citovaného ustanovení. Dovolatel navíc v dovolání Městskému soudu v Praze výslovně vytýká, že bezdůvodně zamítl odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí .

Vzhledem k obsahu dovolání Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak konkrétní námitky, které v dovolání uplatnil, mu svým obsahem neodpovídaly.

Obviněný totiž v dovolání namítal, že podle jeho názoru bylo odvolání důvodné, neboť v předcházejícím řízení došlo k pochybení při provádění dokazování, které mělo za následek nesprávná skutková zjištění.

Z obsahu spisu je však zřejmé, a dovolatel to ostatně v dovolání sám konstatuje, že jeho odvolání bylo městským soudem věcně přezkoumáno. Neuplatňuje tedy žádnou námitku v tom směru, že by mu byl napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze odepřen věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně, což je předpokladem pro úspěšné uplatnění deklarovaného dovolacího důvodu. Námitky obsažené v jeho dovolání tedy jím deklarovaný důvod nenaplňují.

Dovolací soud přitom nemohl zkoumat, zda některá z námitek uplatněných obviněným nenaplňuje jiný dovolací důvod, který obviněný sám nedeklaroval, neboť by tím nepřípustně zasáhl do práva obviněného jako jedné ze stran řízení vymezit opravný prostředek způsobem, který považuje pro sebe za optimální.



IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr