7 Tdo 101/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 101/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2007 o dovolání obviněného J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 4 To 62/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 12/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. 5 T 12/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele dílem dokonaným podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce podmíněně se zkušební dobou v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný J. M. dne 30. 11. 1999 v N. J. uzavřel dohodu o vypořádání společného jmění manželů se svou manželkou I. M., do jejíhož výlučného vlastnictví bylo převedeno ze společného jmění manželů nejméně deset věcí, které mohly být předmětem výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí v celkové hodnotě 81.700,- Kč, přičemž byl srozuměn s tím, že jako soukromý podnikatel a dlužník je povinen uhradit splatné závazky nejméně vůči šestnácti věřitelům, specifikovaným ve výroku o vině i s výší jejich pohledávek celkově přesahující 1,8 milionu Kč, z nichž ve vztahu k obchodní společnosti Ing. R. V., se sídlem v R. p. R. které dlužil 375.377,40 Kč s příslušenstvím, takto jednal za situace, kdy dne 10. 3. 1999 s ní uzavřel formou notářského zápisu dohodu o uznání závazku se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu podle § 247 písm. e) o. s. ř. se lhůtou úhrady dluhu do 30. 4. 1999, kterou nedodržel, takže obchodní společnost Ing. R. V., jako oprávněný proti němu vedla výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, který byl nařízen ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 50 E 1725/99 s tím, že usnesením tohoto soudu ze dne 30. 9. 1999 bylo zřízeno soudcovské zástavní právo mimo jiné na nemovitostech ve společném jmění obviněného a jeho manželky I. M., a to na pozemku a garáži, a kdy obviněný musel být srozuměn s tím, že obchodní společnost Ing. R. V., může proti němu podle notářského zápisu ze dne 10. 3. 1999 vést další výkony rozhodnutí. Podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů směřovalo k tomu, aby ze společného jmění manželů byly vyňaty věci, které by mohly být postiženy případným výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí ze strany obchodní společnosti Ing. R. V., aby v důsledku toho byl tento věřitel obviněného neoprávněně zčásti zkrácen při uspokojování své pohledávky a aby byli částečně zkráceni i ostatní jeho věřitelé.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 4 To 62/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že pokud soudy kvalifikovaly skutek jako trestný čin, neřídily se závazným právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v usneseních ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 7 Tdo 271/2003, a ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 29/2005, jimiž opakovaně zrušil předcházející odsuzující rozhodnutí a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Obviněný zvláště zdůraznil to, že soudy neobjasnily skutečnosti, které Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 29/2005, označil za rozhodné z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu. Obviněný poukázal na to, že tyto skutečnosti mohly být objasněny v podstatě jen svědeckou výpovědí jeho manželky, která však odepřela výpověď, takže soudy potřebný důkaz neměly. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

V usneseních ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 7 Tdo 271/2003, a ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 29/2005, Nejvyšší soud vyložil, za jakých podmínek lze jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. posoudit skutek spočívající v tom, že pachatel uzavře dohodu o vypořádání společného jmění manželů s cílem dosáhnout toho, aby pohledávky věřitelů nemohly být uspokojeny z majetku, který až dosud tvořil společné jmění manželů.

Důvodem, pro který Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 29/2005, podruhé zrušil odsuzující rozhodnutí nižších soudů, byl chybějící skutkový podklad potřebný pro to, aby bylo možné vyrovnat se s obhajobou obviněného, že společné jmění manželů netvořily jen věci výslovně uvedené v posuzované dohodě jako věci, které připadly do výlučného vlastnictví manželky obviněného, že tu byly i další věci v dohodě neuvedené a že dohodu je nutné hodnotit v kontextu celkového vypořádání veškerého společného jmění manželů, jak k němu došlo i mimo okruh věcí výslovně uvedených v dohodě. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vysvětlil, že bez zjištění skutkových okolností provázejících skutečné vypořádání celého společného jmění manželů nelze spolehlivě posoudit, zda posuzovaná dohoda týkající se výslovně jen deseti věcí znamenala v rozporu se zásadami vyplývajícími z ustanovení § 149 odst. 2, 3 obč. zák. takové zvýhodnění manželky obviněného, aby byl na místě úsudek, že obviněný zcizil část svého majetku ve smyslu znaků trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Výsledkem nového řízení bylo zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, že kromě věcí uvedených v dohodě o vypořádání společného jmění manželů ze dne 30. 11. 1999 a kromě garáže s pozemkem, ohledně které manželka obviněného dne 29. 11. 1999 uzavřela se svým bratrem k zajištění jeho pohledávky dohodu o zřízení zástavního práva a tím ji s vědomím obviněného vymanila z dosahu reálných možností věřitelů obviněného dosáhnout z ní uspokojení svých nároků, nebyly ve společném jmění manželů žádné významnější majetkové hodnoty, které by připadly obviněnému a které by vyvažovaly hodnotu věcí připadajících do výlučného vlastnictví manželky obviněného. Obviněný v rámci své obhajoby namítal, že do jeho výlučného vlastnictví připadla motorová vozidla, avšak ukázalo se, že jsou prakticky bezcenná a že jejich hodnota v žádném případě není ekvivalentem hodnoty věcí, které podle dohody o vypořádání společného jmění manželů připadly manželce obviněného. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu týkajícího se společného jmění manželů je evidentní, že uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů obviněný naplnil znaky trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. jak v tom směru, že částečně zmařil uspokojení svého věřitele , tak v tom směru, že toho dosáhl tím, že zcizil část svého majetku . Pokud Okresní soud v Novém Jičíně kvalifikoval skutek zčásti jako nedokonaný trestný čin ve formě pokusu, stalo se tak v návaznosti na zjištění, že obchodní společnost Ing. R. V. , dosáhla soudního rozhodnutí, jímž byla vůči ní vyslovena právní neúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů.

Nejvyšší soud neakceptoval námitku obviněného, že za situace, kdy jeho manželka odepřela svědeckou výpověď, nebylo možné objasnit otázku, jaký byl úplný okruh věcí tvořících společné jmění manželů a jaké tedy bylo jeho celkové vypořádání týkající se i věcí mimo rámec výslovně uzavřené dohody. Pokud Okresní soud v Novém Jičíně zhodnotil důkazy týkající se rozsahu společného jmění manželů tak, že z nich zjistil, že kromě věcí uvedených v dohodě o vypořádání společného jmění manželů ze dne 30. 11. 1999 a kromě garáže s pozemkem tu žádné podstatnější majetkové hodnoty nebyly, šlo o postup podle § 2 odst. 6 tr. ř. a Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby z titulu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nějak přehodnocoval důkazy a měnil skutková zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně. V rámci uvedeného dovolacího důvodu jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud, přičemž není přípustné, aby se dovolatel domáhal jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, s cílem dosáhnout změny skutkového stavu, který zjistil soud, a prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu. Lze jen poznamenat, že pokud by nějaké podstatnější majetkové hodnoty nad rámec toho, co zjistil Okresní soud v Novém Jičíně, byly součástí společného jmění manželů a připadly obviněnému, bylo by logické, aby je obviněný uvedl, protože tím mohl snadno eliminovat závěr o tom, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena způsobem výrazně porušujícím zásady vyplývající z ustanovení § 149 odst. 2, 3 obč. zák., § 150 odst. 2 obč. zák. Okolnost, že ani sám obviněný se o žádných takových hodnotách nijak konkrétně nevyjádřil, plně koresponduje se zjištěním Okresního soudu v Novém Jičíně, podle něhož ve skutečnosti neexistovaly.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec