7 Tdo 1005/2003
Datum rozhodnutí: 23.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1005/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2003 o dovolání obviněného Ing. J. U., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 5 To 546/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 48/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. U. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. J. U. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 5 To 546/2002, jímž byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 42 T 48/2002. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři léta. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 3. 2000, sp. zn. 2 T 198/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti K. L., a. s., se sídlem v L., Ž. 707, zastoupené správkyní konkurzní podstaty JUDr. Z. K., škodu ve výši 196.900,- Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato obchodní společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 se obviněný trestného činu dopustil tím, že jako jednatel a majoritní vlastník obchodní společnosti G.U.S. C., spol. s r. o., uzavřel dne 15. 10. 1998 s poškozenou obchodní společností K. L., a. s., smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba nové kotelny, a dne 22. 10. 1998 převzal od objednatele částku 206.042,40 Kč jako zálohu na výstavbu kotelny, s výjimkou částky 9.142,40 Kč však převzatou peněžní částku na sjednaný účel nepoužil; po odstoupení objednatele od smlouvy se zavázal vrátit poškozené obchodní společnosti částku 196.900,- Kč, což však neučinil, peníze použil pro svoji potřebu a poškozené obchodní společnosti způsobil škodu ve výši 196.900,- Kč.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), c), g) tr. ř. Namítl, že dva soudci odvolacího senátu svými rozhodnutími mařili možnosti jeho řádné obhajoby, a tato okolnost nemohla být namítnuta před zahájením veřejného zasedání, poněvadž o jeho konání nebyl vyrozuměn obhájce, který vypracoval odvolání. Podle jeho názoru byl skutek nesprávně právně posouzen, protože soudy obou stupňů neučinily spolehlivé rozhodnutí o jeho vině. Vytkl, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a o jeho vině rozhodly bez existence jediného přímého usvědčujícího důkazu. K pochybení došlo podle něj i ve výroku o náhradě škody, neboť to byl on, komu byla jednáním poškozené obchodní společnosti způsobena škoda. Upozornil, že bylo-li by řádně přihlédnuto k jeho obhajobě, nemohla by být věc posouzena jako trestný čin, protože se ve skutečnosti jednalo o obchodní spor. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

V posuzovaném případě se označený důvod dovolání použít nedá. Obviněný namítl, že soudci Městského soudu v Praze, kteří ve věci rozhodli ve veřejném zasedání o podaných odvoláních, jsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, protože svými předchozími rozhodnutími mařili možnosti jeho řádné obhajoby. Konkrétně odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 5 To 366/2002, a ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 5 To 463/2002, kterými bylo rozhodnuto o stížnostech obviněného proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 o jeho vazbě, a dále na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 9 To 247/2002, a ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. Nt 403/200, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání a o tom, že se mu nepovoluje navrácení lhůty k podání odvolání. Je zřejmé, že důvody, jež měly podle názoru obviněného vést k vyloučení soudců Městského soudu v Praze z vykonávání úkonů trestního řízení, mu byly známy nejméně po oznámení těchto rozhodnutí, k němuž došlo ve všech jím udávaných případech ještě před konáním veřejného zasedání odvolacího soudu. Okolnost, z níž obviněný nyní vyvozuje, že ve věci rozhodli vyloučení soudci Městského soudu v Praze, nebyla před rozhodnutím soudu druhého stupně namítnuta a až v dovolání ji relevantně namítnout nelze. Vysvětlení obviněného, že tak nemohl učinit proto, že o konání veřejného zasedání odvolacího soudu nebyl vyrozuměn obhájce, který vypracoval odvolání, nemohlo být v daných souvislostech akceptováno.

Aniž by se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda ve věci rozhodl vyloučený orgán, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného podané s poukazem na § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., poněvadž bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Současně platí (stejně jako u všech dalších dovolacích důvodů), že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný však neuvedl žádnou konkrétní námitku, která by s takto uplatněným dovolacím důvodem věcně souvisela. Zmínil-li obviněný v souvislosti s námitkami, které uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., že nebyl k veřejnému zasedání odvolacího soudu povolán obhájce, který zpracoval odvolání, učinil tak proto, aby vyložil, proč nebyla ve veřejném zasedání namítnuta okolnost, že ve věci rozhoduje vyloučený soudce; nenamítl, že obhájce nebyl vyrozuměn, ač podle zákona vyrozuměn být měl. Pro úplnost je třeba dodat, že tuto námitku by ostatně ani nebylo možno relevantně učinit, neboť ještě před veřejným zasedáním odvolacího soudu důvod nutné obhajoby po propuštění obviněného z vazby pominul a ustanovení obhájkyně bylo zrušeno. Nelze proto než uzavřít, že dovolání bylo i v tomto směru podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 1 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. Poukázal na to, že nebyl proveden jediný přímý důkaz, na základě něhož by bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině, a že ve skutečnosti to byl on, komu byla způsobena škoda. Vytkl, že soud prvního stupně ignoroval výsledky dokazování svědčící v jeho prospěch, že nepřihlížel k tvrzením obhajoby a neřešil podstatu sporu. Pokud by postupoval správně, musel by dojít k závěru, že jde toliko o obchodněprávní vztah a že nemůže být vyvozována jeho odpovědnost v rovině trestněprávní. Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil a že jde toliko o obchodněprávní vztah. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní právní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud poznamenává, že nebylo nijak přihlíženo k té části námitek, o něž byla opřena existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které byly uvedeny v podání obhájce datovaném 15. 8. 2003, jež označil jako Vyjádření obhájce odsouzeného k podanému dovolání (došlo Městskému soudu v Praze dne 20. 8. 2003). Obsahem těchto námitek byla polemika se zákonností postupu soudu při ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. Jelikož důvody dovolání lze měnit (a tedy i nově uvádět) jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 tr. ř.) a lhůta k podání dovolání (§ 265e odst. 1 tr. ř.) obviněnému uplynula dne 3. 6. 2003, byly tyto námitky uplatněny po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Protože dovolání obviněného bylo v celém jeho rozsahu podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková