7 Tdo 1004/2003
Datum rozhodnutí: 04.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1004/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. září 2003 o dovolání obviněného R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2003, č. j. 3 To 556/2002-347, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 151/2001,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2003, č. j. 3 To 556/2002-347, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 6. 2002, č. j. 18 T 151/2001-312, ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené Š. M. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozené Š. M., bytem H. 182, S., okres Z., škodu ve výši 26.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Š. M. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 6. 2002, č. j. 18 T 151/2001-312, byl obviněný R. M. v bodě 1) 3) napadeného rozsudku uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., v bodě 4) napadeného rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 5. 2001, č. j. 1 T 526/2000-310, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 6 To 393/2001, byl obviněnému podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Spolu s uložením souhrnného trestu soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 5. 2001, č. j. 1 T 526/2000-310, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 6 To 393/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně soud prvního stupně rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Dále byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený ve zprošťujícím výroku. V tomto případě byla poškozená podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o vině, o trestu i do výroku o náhradě škody, obviněný podal dovolání. Důvodem pro podání dovolání je dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že obžaloba nepředložila (a soudem ani nebyly provedeny) důkazy, které by bez pochybností prokázaly, že k daným skutkům vůbec došlo. Obdobně jako v odvolání obviněný vyjadřuje pochybnost nad tím, jak soudy hodnotily výpovědi jednotlivých poškozených. Vytkl soudu, že porušil zásadu vyjádřenou v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., totiž že není-li bez jakýchkoliv pochybností provedenými důkazy prokázána vina obviněného, je namístě vycházet z hlavního principu trestního řízení in dubio pro reo a obviněného obžaloby zprostit. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků o vině, náhradě škody a následně trestu, které jsou tímto dovoláním napadány a poté zrušil jak výrok o vině ve všech bodech, tak i výrok o trestu a souvisejících výroků odvozené z výroku o vině a podle § 265m tr. ř. rozhodl současně o tom, že obviněný se zprošťuje obžaloby ve všech bodech .

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se k dovolání obviněného vyjádřil s tím, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů a fakticky tak napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Z uvedených důvodů státní zástupce v závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V intencích tohoto zákonného dovolacího důvodu se o nesprávné právní posouzení skutku může jednat v případech, kdy skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Otázka jiného nesprávného hmotně právního posouzení může záležet pouze v posuzování okolností, které mají význam z hlediska hmotného práva. Východiskem pro přezkumnou činnost dovolacího soudu tedy zásadně zůstává skutkové zjištění provedené v předcházejícím řízení, od kterého se Nejvyšší soud nemůže odchýlit, neboť není další odvolací instancí, která by měla v rámci dovolacího řízení činnost nalézacího řízení nahrazovat.

Je tedy vyloučeno domáhat se u dovolacího soudu postupu podle § 2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nejde o námitky právně relevantní povahy.

K obsahu podaného dovolání je třeba uvést, že obviněný se nespokojil s provedeným dokazováním, přičemž svou obhajobu zakládá na tvrzení, k nimž podle jeho názoru soudy měly přihlédnout. Provedené dokazování podle obviněného trpí podstatnými vadami, které neumožňují nad jakoukoli pochybnost dospět k závěru o vině obviněného. Z uvedeného tudíž plyne, že v dovolání obviněný neuvedl žádnou právně relevantní námitku, o níž by bylo možno uplatněný dovolací důvod opřít.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené byl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn jiný důvod, než který má na mysli ustanovení § 265b tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann