7 Tdo 10/2002
Datum rozhodnutí: 27.02.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 10/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2002 o dovolání podaném obviněnými J. B. a L. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 672/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 195/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 1 T 195/2001, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustili jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. Každému z obviněných byl rozsudkem okresního soudu podle § 231 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl oběma obviněným podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložil soud oběma obviněným zdržet se ve zkušební době jednání, jímž by poškozeným manželům B. bránili v realizaci jejich práv, která vyplývají z písemné dohody o zřízení věcného břemene uzavřené mezi poškozenými a obviněným J. B. dne 21. 11. 1988. Dále rozhodl okresní soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozených.

Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 672/2001, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných jako nedůvodná zamítl. Rozhodnutí soudu druhého stupně bylo obviněným doručeno dne 19. 11. 2001 a jejich obhájci dne 14. 11. 2001.

S odkazem na dodržení lhůty stanovené pro podání dovolání v § 265e odst. 1, 2 tr. ř. podali obvinění prostřednictvím obhájce dovolání, které směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 672/2001. Obvinění poukazují v podaném dovolání na to, že soudy obou stupňů nebraly při svém rozhodování v úvahu, co je pravou příčinou trvajících dlouholetých konfliktů mezi nimi a poškozenými, tudíž si podle jejich názoru neopatřily důkazy, které by prokazovaly náležitě zjištěný skutkový stav věci. Vzhledem k tomu nelze podle názoru obviněných, skutek, pro který byli odsouzeni, kvalifikovat jako trestný čin. Závěrem svého dovolání obvinění navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v dané věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání ( § 265a tr. ř.).

Předně je nutno uvést, že dovolání bylo jako nový institut začleněno do trestního řádu novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zák. č. 265/2001 Sb.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat na ta rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Z toho vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí napadené dovoláním se stalo pravomocným za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, o možnosti podat dovolání nemohli být ani obvinění poučeni, neboť tento institut nebyl součástí trestního řádu v době rozhodování odvolacího soudu (tak se stalo až ustanovením § 125 odst. 3 tr. ř. účinným od 1. 1. 2002, kde je vymezeno, v kterých případech musí rozhodnutí obsahovat poučení o dovolání a jeho náležitosti) vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem ve druhém stupni za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno.

Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř., a proto v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněných J. a L. B. jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann