7 Td 9/2017
Datum rozhodnutí: 23.02.2017
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 9/2017-6
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl dne 23. února 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné P. P. , vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 8/2017, o návrhu obviněné na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Blansku neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku podal u Okresního soudu v Blansku dne 25. 1. 2017 návrh na potrestání obviněné P. P. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.

Trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 1 T 8/2017, byla obviněná P. P. uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku, k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb s tím, že denní sazba činí 100 Kč, tedy ve výměře 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku jí byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci specifikované ve výroku o trestu. Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť obviněná proti němu podala odpor.

Dne 9. 2. 2017 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 1 T 8/2017, s návrhem obviněné na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu, v jehož obvodu obviněná bydlí, tedy Okresnímu soudu v Mělníku. V návrhu obviněná uvedla, že podle § 18 odst. 1 tr. ř. se má věc projednávat tam, kde se trestný stal. Údajný trestný čin se podle ní stal dne 26. 9. 2016 ve V. na poště, při podání zásilky. Další důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. obviněná spatřuje v tom, že je aktuálně nezaměstnaná, bez jakéhokoli příspěvku správy sociálního zabezpečení. Dále uvádí, že Okresní soud v Blansku je vzdálen od jejího bydliště 280 km a ona nemá prostředky na to, aby přijela nahlédnout do spisu, což jí velmi ztěžuje obhajobu. Tyto skutečnosti uváděla v písemném vyjádření policii, i na státním zastupitelství, že se chce vyhnout soudu v Blansku, což byl podle ní také důvod, proč paní H. poslala částku, kterou požadovala.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněné a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Především nutno zdůraznit, že není pochyb o místní příslušnosti Okresního soudu v Blansku k projednání věci.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, tak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu, jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).

Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v daném případě jedná o tzv. distanční delikt. Obviněná se měla dopustit přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že na internetu inzerovala určité zboží, přičemž poté, co se jí ozvala zájemkyně (poškozená) a zaplatila předem za předmětné zboží domluvenou cenu, a to převodem ze svého účtu na účet uvedený obviněnou, obviněná z pošty ve Veltrusech, okres Mělník, zaslala poškozené do místa jejího bydliště v Boskovicích, okres Blansko, zásilku s vědomím, že však nejde o objednané zboží, za které bylo zaplaceno, ale o zboží zcela jiné, čímž poškozené vznikla škoda ve výši 6 000 Kč.

Z uvedeného je evidentní, že obvod Okresního soudu v Blansku má být také místem spáchání trestného činu, neboť v obvodu tohoto soudu měla být poškozená uvedena v omyl a měla zde vzniknout škoda na majetku poškozené (č. l. 7 a násl. tr. spisu). U tohoto soudu také byl podán návrh na potrestání. Okresní soud v Blansku je tedy příslušný k projednání věci.

Pokud jde o obviněnou požadovaný postup podle § 25 tr. ř., je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Skutečnost, že má obviněná bydliště v obvodu jiného soudu než soudu příslušného, takovou výjimečnou okolností není a není obecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu. Na straně obviněného může být takovou výjimečnou okolností zejména jeho značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci podle dostupného spisového materiálu nejde. Pokud jde o obviněnou tvrzený nedostatek finančních prostředků, který odůvodnila toliko tím, že je aktuálně nezaměstnaná a bez příspěvků správy sociálního zabezpečení, Nejvyšší soud uvádí, že tato skutečnost sama o sobě také není obecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, zejména v případě, že by šlo o jednorázovou cestu obviněné k nařízenému hlavnímu líčení. Úhrada nákladů na cestu z Veltrus do Blanska nepředstavuje takové náklady, které by předem vylučovaly její možnost účastnit se soudního řízení. Vyhověním návrhu obviněné by se navíc obtíže spojené s cestou k soudu přenesly na poškozenou.

Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 23. února 2017

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu