7 Td 64/2015
Datum rozhodnutí: 04.11.2015
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 tr. ř.



7 Td 64/2015-6
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. listopadu 2015 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné L. R. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 219/97, o příslušnosti soudu k rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 5 T 219/97, byla obviněná L. R. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zákona, spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 tr. zákona, a byl jí podle § 247 odst. 2 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců (č. l. 40 tr. spisu). Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu pobytu na území P., a to na dobu 1 roku. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zákona jí bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formou. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Dne 16. 10. 1998 byl obviněné na základě výše uvedeného pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 nařízen výkon ochranného léčení ústavního protitoxikomanického, a to v Psychiatrické léčebně v Opavě, s termínem nástupu ihned (č. l. 58 tr. spisu). Z Hlášení nástupu ochranné léčby ze dne 10. 1. 2001 vyplývá, že obviněná byla dne 9. 1. 2001 přijata do Psychiatrické léčebny v Opavě k výkonu ústavní ochranné léčby (č. l. 105 tr. spisu). Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. Nt 809/2001, byla u obviněné podle § 351a tr. ř. změněna ústavní léčba protitoxikomanická v léčbu ambulantní (č. l. 110 tr. spisu). Výkon ochranného léčení ambulantního byl obviněné nařízen v Psychiatrické ambulanci v Havířově-Podlesí, okr. Karviná, u MUDr. B. B. (č. l. 109 tr. spisu). Dne 4. 6. 2015 byl Okresnímu soudu v Opavě doručen návrh MUDr. B. B. na propuštění obviněné z ochranného léčení ambulantního. V něm se uvádí, že spolupráce obviněné byla do roku 2005 kolísavá a od této doby o ní nemají žádné zprávy. Vzhledem k tomu, že psychiatrická ambulance o obviněné 10 let nic neví, je nutno považovat ochranné léčení za formální, administrativní a doporučuje se, aby z něj byla obviněná propuštěna (č. l. 130 tr. spisu). Okresní soud v Opavě s poukazem na ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání s tím, že ochranné léčení není v současné době vykonáváno. Návrh byl Obvodním soudem pro Prahu 4 postoupen zpět Okresnímu soudu v Opavě s ohledem na ustanovení § 353 odst. 1, 2 tr. ř., přičemž návrh byl Okresním soudem v Opavě opětovně zaslán Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s vyjádřením, že pokud ochranné léčení není vykonáváno, je k rozhodnutí příslušný soud, který ochranné léčení uložil v I. stupni.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 5 T 219/97, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti. Obvodní soud má za to, že není příslušný k rozhodnutí podle § 353 odst. 2 tr. ř. o propuštění obviněné z ochranného léčení, neboť podle tohoto ustanovení o propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení, včetně případného uložení dohledu, nebo o prodloužení ochranného léčení, rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu, ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. Na základě tohoto je obvodní soud přesvědčen, že místně příslušným k rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení je Okresní soud v Opavě. Podle obvodního soudu nelze postupovat podle § 315 odst. 2 tr. ř., na který poukazuje Okresní soud v Opavě, neboť tento případ je specifikován v ustanovení § 353 odst. 2 tr. ř. Proto předložil věc Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a Okresnímu soudu v Opavě.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že v tomto případě nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Obvodního soudu Prahu 4.

Na úvod Nejvyšší soud upozorňuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 nesprávně považuje podle § 353 odst. 2 tr. ř. za místně příslušný Okresní soud v Opavě, když z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněné byl nařízen výkon ochranného léčení protitoxikomanického v ambulantní formě v Psychiatrické ambulanci v Havířově-Podlesí, E. K. ..., MUDr. B. B. (č. l. 109 tr. spisu), jež spadá do obvodu působnosti Okresního soudu v Karviné, který by tak s ohledem na znění § 353 tr. ř. byl soudem příslušným k projednání věci a nikoli tedy Okresní soud v Opavě.

Z obsahu trestního spisu, kromě skutečností shora uvedených, nepochybně vyplývá, že obviněná již dlouhou dobu (od roku 2005, viz č. l. 130 tr. spisu) ochranné léčení fakticky nevykonává. Z uvedeného zjištění je zřejmé, že není splněna podmínka příslušnosti Okresního soudu v Karviné (jako soudu v jehož obvodu obviněná ochranné léčení vykonávala) uvedená v § 353 tr. ř., které vyžaduje, aby ochranné léčení bylo v obvodu tohoto okresního soudu vykonáváno. Na splnění této podmínky je vázána aplikace ustanovení § 353 tr. ř., pokud upravuje příslušnost soudu odchylně od obecného ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. Vzájemný vztah mezi oběma uvedenými ustanoveními je takový, že ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. obecně stanoví příslušnost soudů ve vykonávacím řízení založenou na zásadě příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a ustanovení § 353 tr. ř. je jedním z ustanovení, která upravují výjimky z uvedené zásady. Tato povaha vztahu mezi oběma ustanoveními je patrná z dikce ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř., podle kterého rozhodnutí související s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Pokud by mělo platit něco jiného, než co je v § 315 odst. 2 tr. ř. zakotveno jako příslušnost soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, musely by být splněny podmínky uvedené v těch ustanoveních o příslušnosti soudů ve vykonávacím řízení, která představují výjimku z ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. Pokud jde o propuštění z ochranného léčení, musela by být splněna pro příslušnost jiného soudu, než je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, podmínka, že v obvodu tohoto jiného soudu se ochranné léčení vykonává, jak vyžaduje ustanovení § 353 tr. ř. Pokud ochranné léčení není v obvodu tohoto jiného soudu skutečně vykonáváno, neřídí se příslušnost soudu k rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení ustanovením § 353 tr. ř., nýbrž ustanovením § 315 odst. 2 tr. ř. Přitom je nerozhodné, z jakých důvodů není ochranné léčení vykonáváno (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1994, sp. zn. Ntd 92/94, vydané ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 52/1995, přiměřeně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 11 Td 9/2009).

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pokud obviněná uložené ochranné léčení skutečně nevykonává, je k rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení dána příslušnost soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, tj. v posuzovaném případě příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4.

Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle § 24 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. listopadu 2015

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu