7 Td 64/2013
Datum rozhodnutí: 10.12.2013
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 64/2013-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 10. prosince 2013 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného Ing . P. K. , vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 88/2013, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Břeclavi neodnímá.

Odůvodnění:

Dne 15. 4. 2013 byl u Okresního soudu v Břeclavi podán návrh na potrestání na Ing. P. K., pro skutek kvalifikovaný jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 22. 4. 2013, pod sp. zn. 1 T 88/2013, vydal Okresní soud v Břeclavi trestní příkaz, proti kterému podal obviněný odpor. Soud I. stupně pak nařídil ve věci hlavní líčení na den 25. 6. 2013, které se ale nekonalo, protože obviněný včas požádal o jeho odročení s tím, že je dlouhodobě nemocný, což doložil rozhodnutím lékaře o dočasné pracovní neschopnosti od 4. 3. 2013. Ze soudem vyžádané zprávy ošetřující lékařky ze dne 19. 7. 2013 vyplynulo, že pracovní neschopnost obviněného trvá, jednání u soudu se může zúčastnit, ale nelze vyloučit náhlou zdravotní indispozici, která by vyžadovala okamžitou návštěvu specialisty. Soud I. stupně pak nařídil další termín konání hlavního líčení na den 3. 9. 2013, ale obviněný opět požádal o jeho odročení s tím, že jeho pracovní neschopnost nadále trvá a posudková komise, která mu prodloužila pracovní neschopnost, bude ještě jednat. Z přiložené pozvánky Pražské správy sociálního zabezpečení k vyšetření jeho zdravotního stavu vyplývá, že toto vyšetření se konalo dne 29. 8. 2013, a to na základě žádosti obviněného o prodloužení výplaty nemocenského ze dne 28. 6. 2013. Obviněný také uvedl, že ze zdravotních i špatných finančních důvodů není schopen se dostavit k jednání do Břeclavi a navrhl provedení jeho výslechu v místě jeho bydliště. Následně bylo hlavní líčení nařízeno na den 26. 11. 2013, přičemž obviněný byl soudem v předvolání k hlavnímu líčení upozorněn, že v případě jeho nedostavení se k soudu bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Samotné potvrzení o pracovní neschopnosti, že není dostačující, ale je nutné předložit aktuální lékařské potvrzení o tom, že mu zdravotní stav neumožňuje zúčastnit se hlavního líčení. Takové lékařské potvrzení obviněný soudu nepředložil. Podáním, které bylo soudu I. stupně doručeno dne 18. 11. 2013, pak požádal o delegaci jeho trestní věci jinému soudu, a to v Praze, opět poukázal na trvající pracovní neschopnost a svůj zdravotní stav, v důsledku kterého je pro něj obtížné absolvovat dlouhou cestu k soudu. Z psychického hlediska se také obává, že jeho příjezd do bydliště jeho dcery, kterou léta neviděl, a její přítomnost u soudu s ním, by mohla ohrozit jeho zdraví, protože trpí velmi vysokým krevním tlakem a zároveň i psychickým stresem. V Praze by se ale hlavního líčení bez problému zúčastnil i v případě trvání jeho pracovní neschopnosti. Za důležitý důvod k delegaci věci považuje také svoji špatnou finanční situaci.

Dne 25. 11. 2013 Okresní soud v Břeclavi předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného podle § 25 tr. ř., na odnětí věci Okresnímu soudu v Břeclavi a její přikázání jinému soudu v Praze.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Podstatou návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř. je jeho tvrzení, že ze zdravotních důvodů není schopen dostavit se ze svého bydliště v Praze k jednání příslušného soudu v Břeclavi, přičemž tak dlouhou cestu mu neumožňuje ani jeho špatná finanční situace. Ze zprávy ošetřující lékařky ze dne 19. 7. 2013 ale vyplývá, že přes jeho pracovní neschopnost se jednání soudu může zúčastnit, byť nelze u něj vyloučit náhlou zdravotní indispozici vyžadující okamžitou návštěvu specialisty. Taková indispozice, kterou lékařka ani neoznačuje za vysoce pravděpodobnou, ale pouze ji nevylučuje, však může nastat u kteréhokoliv soudu. V takovém případě, pokud by vůbec nastala, i v Břeclavi může obviněný vyhledat potřebnou pomoc lékaře. Obviněný přitom k žádosti soudu ani dodatečně nepředložil potvrzení lékaře o tom, že není schopen dostavit se k hlavnímu líčení. Sám přitom uvádí ve svém návrhu, že k soudu v Praze se bez problému dostaví i přes pracovní neschopnost, takže mu jeho zdravotní stav v tom nebrání. Obviněným uváděný důvod psychické zátěže v souvislosti se setkáním s dcerou na jednání soudu, rovněž nemůže odůvodnit navrhovaný postup. K tomuto setkání zřejmě dojde bez ohledu na to, u kterého soudu by věc byla projednána, když dcera obviněného, vůči které je neplnění vyživovací povinnosti obviněným předmětem tohoto řízení, je svědkem i poškozenou v této věci. Okresní soud v Břeclavi přitom vedle poškozené Š. K. předvolával k hlavnímu líčení jako svědka i její matku a obě tyto svědkyně mají bydliště v Břeclavi. Vyhověním návrhu by se tak komplikace spojené s cestou k soudu fakticky přenesly z obviněného na jeho dceru a bývalou manželku, které řádně pracují (resp. dcera studuje), a jejichž finanční situace rovněž není nejlepší, zřejmě i vzhledem k předmětné trestné činnosti obviněného. Naopak obviněný nebude mít žádné problémy s uvolněním ze zaměstnání, protože je v pracovní neschopnosti. Být přítomen u soudu je právem obviněného, ale nelze jej k účasti nutit. Pokud ale obviněný ve svých žádostech soudu opakovaně deklaruje svůj zájem na tom, aby jednání soudu řádně proběhlo, a nechce jej mařit, má možnost se k příslušnému soudu dostavit ve stanoveném termínu v Břeclavi i přes jím uváděné okolnosti. Z hlediska nemožnosti, nebo značné obtížnosti dopravy k soudu, mohou být významné pro rozhodnutí o delegaci zejména takové zdravotní problémy, které svojí závažností výrazně omezují pohyblivost dané osoby. Ne tedy pouze pracovní neschopnost a delší vzdálenost sídla soudu.

Nejvyšší soud proto neshledal důležitý důvod k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu v Břeclavi, a její přikázání jinému soudu téhož stupně v Praze, a proto návrhu na odnětí a přikázání věci nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2013


Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš