7 Td 63/2013
Datum rozhodnutí: 04.12.2013
Dotčené předpisy: čl. 1 § 24 tr. ř.



7 Td 63/2013-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněných L. K. , a L. L. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 159/2013, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2013 o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci obviněných příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.

Odůvodnění:
Dne 30. 8. 2013 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněné L. K. a L. L. pro jednání, v němž je spatřován u obviněného L. K. jednak zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, u L. L. jednak zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a také přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Žalované jednání obviněných spočívalo v podstatě v tom, že celkem v 28 případech na různých místech České republiky vnikali do osobních motorových vozidel, kde především pomocí umělohmotného červeného kladívka pro nouzový východ v autobusu rozbíjeli okna předních levých dveří, z automobilů odcizovali autonavigace, případně další věci, čímž způsobili celkovou škodu odcizením věcí ve výši 1.223.430,- Kč a poškozením zařízení vozidel celkovou škodu ve výši 220.100,- Kč.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 52 T 159/2013, trestní věc obviněných podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Z podané obžaloby jakož i ze spisového materiálu je podle předsedkyně senátu zřejmé, že oba obvinění páchali trestnou činnost na různých místech České republiky. K žádnému z útoků však nedošlo v obvodu Prahy 4. Obvod Prahy 4 je podle předsedkyně senátu toliko sídlem tří z řady poškozených a místem registrovaného bydliště jednoho z obviněných. K jednání obviněných, jímž byla naplněna skutková podstata uvedených trestných činů, tak podle předsedkyně senátu docházelo v obvodech mnoha soudů po celé České republice, přičemž všechna místa spáchání jednání obviněných jsou známa. Tyto soudy pak mohou být podle předsedkyně senátu místně příslušné k projednání věci.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).

Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že obvinění se skutečně dopouštěli svého jednání na mnoha místech napříč celou Českou republikou a místa jejich jednání jsou známa. Stejně tak jsou podle znění obžaloby známa místa, kde došlo k následku trestného jednání obviněných, tedy ke škodě na majetku poškozených subjektů. Z popisu skutků je zřejmé, že obvinění se ani jednoho z 28 útoků nedopustili v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, avšak Praha 4 je místem, kde nastal následek uvedených trestných činů (kde vznikla poškozeným subjektům škoda), a to ve čtyřech případech [skutek č. 1), 4), 5), 22)]. Za místo spáchání trestného činu se podle výše uvedeného považuje rovněž místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Je tedy nepochybné, že také obvod Obvodního soudu pro Prahu 4 je místem spáchání trestných činů.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že do úvahy by sice připadala příslušnost mnoha soudů v České republice, avšak byla-li obžaloba podána u Obvodního soudu pro Prahu 4, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994). Podle § 22 tr. ř. tedy koná řízení tento soud.

Z uvedených důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle § 24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. prosince 2013


Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš