7 Td 62/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 62/2015-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 21. října 2015 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněných A. J. , , P. Š. , a T. C. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 11/2015, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :


Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 4. 9. 2015 u Krajského soudu v Ostravě obžalobu na výše uvedené obviněné, pro skutek kvalifikovaný u obviněných A. J. a P. Š. jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a u obviněného T. C. jako pomoc ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.

Podle obžaloby se obvinění měli zločinu dopustit tím, že obvinění A. J. a P. Š. doposud přesně nezjištěným způsobem a na nezjištěném místě získali smluvní a projektovou dokumentaci společnosti SOL 1. s. r. o., k výstavbě fotovoltaické elektrárny Tuřice, a po vzájemné domluvě, s vědomím, že investorem a vlastníkem fotovoltaické elektrárny Tuřice je společnost SOL 1. s. r. o., v úmyslu vylákat nadměrné odpočty na dani z přidané hodnoty, tuto dokumentaci neoprávněně namnožili a pozměnili tak, že jako investora, stavebníka a vlastníka fotovoltaické elektrárny v jednotlivých třech falzifikátech dokumentace nepravdivě uvedli jimi ovládané společnosti ICELAND, s. r. o., se sídlem v Opavě, Dolní nám. 308/18, MATUM, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Běchorská 2222, a BIG EXTRA AUTO, a. s., se sídlem v Praze 5, ul. Přímá 33, současně ve všech verzích dokumentace pozměnili jméno zhotovitele fotovoltaické elektrárny na jimi ovládanou společnost DREAM HOUSE, k. s., se sídlem v Praze 4, Štúrova 55, a vyhotovili fiktivní smlouvy o dílo mezi společností DREAM HOUSE jako zhotovitelem a uvedenými údajnými vlastníky fotovoltaické elektrárny Tuřice, fiktivní kolaudační souhlasy Městského úřadu Benátky nad Jizerou s užíváním stavby ve prospěch uvedených údajných vlastníků, fiktivní smlouvy o připojení k distribuční soustavě vysokého napětí mezi těmito údajnými vlastníky a společností ČEZ Distribuce, a. s., a další fiktivní doklady, následně vyhotovili a 1) dne 25. 1. 2011 u Finančního úřadu pro Prahu 1 podali nepravdivé přiznání společnosti ICELAND, s. r. o., k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010, jež opatřili falzifikátem podpisu jednatele P. D. , do kterého neoprávněně zahrnuli fiktivní faktury společnosti DREAM HOUSE, k. s., s vyúčtováním nákladů na výstavbu fotovoltaické elektrárny Tuřice, a to faktury (uvedené v obžalobě), kterými neoprávněně deklarovali nárok na odpočet DPH na vstupu ze zdanitelných plnění, která nikdy nebyla realizována, čímž společným jednáním a s pomocí obviněného T. C. způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě, škodu ve výši 10.773.039,- Kč, neboť tato částka byla dne 24. 2. 2011, poté, co obviněný T. C. jako zmocněnec a následně jednatel společnosti ICELAND, s. r. o., s vědomím, že společnost ICELAND, s. r. o., žádnou fotovoltaickou elektrárnu nevlastní a neprovozuje, předložil pracovníkům Finančního úřadu v Opavě obviněnými P. Š. a A. J. zajištěnou pozměněnou a nepravdivou smluvní a technickou dokumentaci k výstavbě fotovoltaické elektrárny Tuřice a fiktivní faktury přijaté od společnosti DREAM HOUSE, k. s., tímto místně příslušným správcem daně vyplacena jako nadměrný odpočet na účet společnosti ICELAND, s. r. o., č. ........, s nímž obvinění P. Š. a A. J. disponovali, a následně přes další jimi ovládané bankovní účty převedena mimo dosah společnosti ICELAND, s. r. o., a použita pro potřebu zejména obviněného A. J. , 2) dne 25. 1. 2011 u Finančního úřadu pro Prahu 1 podali nepravdivé přiznání společnosti MATUM, s. r. o., k DPH za zdaňovací období prosinec 2010, do kterého neoprávněně zahrnuli fiktivní faktury společnosti DREAM HOUSE, k. s., s vyúčtováním nákladů na výstavbu fotovoltaické elektrárny Tuřice, a to faktury (uvedené v obžalobě), jimiž neoprávněně deklarovali nárok na odpočet DPH na vstupu ze zdanitelných plnění, která nikdy nebyla realizována, čímž společným jednáním s pomocí obviněného T. C. způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, škodu ve výši 10.143.674,- Kč, neboť tato částka byla dne 24. 2. 2011 tímto místně příslušným správcem daně vyplacena jako nadměrný odpočet na účet společnosti MATUM, s. r. o., č. ......, s nímž obvinění P. Š. s A. J. disponovali, a následně přes další jimi ovládané bankovní účty a účty ovládané obviněným T. C. , jako jednatelem společnosti MATUM, s. r. o., převedena mimo dosah společnosti MATUM, s. r. o., a z části použita pro jejich potřebu, 3) dne 25. 1. 2011 u Finančního úřadu pro Prahu 1 podali nepravdivé přiznání společnosti BIG EXTRA AUTO, a. s., k DPH za zdaňovací období prosinec 2010, do nějž neoprávněně zahrnuli dosud nezjištěné fiktivní faktury společnosti DREAM HOUSE, k. s., s vyúčtováním nákladů na výstavbu fotovoltaické elektrárny Tuřice, kterými neoprávněně deklarovali nárok na odpočet DPH na vstupu ze zdanitelných plnění, která nikdy nebyla realizována, čímž společným jednáním a s pomocí obviněného T. C. způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem v Praze 5, škodu ve výši 10.343.674,- Kč, neboť tato částka byla dne 24. 2. 2011, poté, co Ing. M. T. , jako daňový poradce BIG EXTRA AUTO, a. s., předložil Finančními úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, obviněnými P. Š. a A. J. zajištěnou, pozměněnou a nepravdivou smluvní a technickou dokumentaci k výstavbě fotovoltaické elektrárny Tuřice, tímto místně příslušným správcem daně vyplacena jako nadměrný odpočet na účet společnosti BIG EXTRA AUTO, a. s., č. ........., s nímž obvinění P. Š. a A. J. disponovali, a následně přes další jimi ovládané bankovní účty a účty ovládané obviněným T. C. , jako předsedou představenstva společnosti BIG EXTRA AUTO, a. s., převedena mimo dosah společnosti BIG EXTRA AUTO, a. s., a z části použita pro jejich potřebu, čímž obvinění A. J. , P. Š. a T. C. způsobili České republice, zastoupené místně příslušnými správci daně, a to Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě, Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 a Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, celkovou škodu ve výši 31.260.387,- Kč.

Podáním ze dne 9. 10. 2015, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 14. 10. 2015, učinil Krajský soud v Ostravě návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Městskému soudu v Praze, a to z důvodu vhodnosti. Podle soudu je z popisu skutku zřejmé, že místo spáchání žalované trestné činnosti se nachází v obvodech různých místně příslušných soudů, a to Krajského soudu v Ostravě a Městského soudu v Praze, když nepravdivá daňová přiznání k DPH byla podána u všech tří dotčených společností u Finančního úřadu pro Prahu 1 a následně byla tato daňová přiznání postoupena místně příslušným správcům daně, tj. Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě, Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 a Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9, kterým byla předložena také další související nepravdivá dokumentace, přičemž těmito finančními úřady došlo k vyplacení nadměrných odpočtů DPH. Krajský soud si je vědom své místní příslušnosti k projednání věci, avšak má za to, že přikázání věci Městskému soudu v Praze by bylo vhodné z hlediska procesní ekonomie, neboť převážná většina svědků, které bude třeba vyslechnout u soudu, bydlí v Praze či jejím okolí (celkem 11 svědků z navrhovaných 14, jak uvádí krajský soud). Obvinění A. J. a P. Š. mají trvalé bydliště v Praze. Obviněný T. C. bydlí sice v Libereckém kraji, což je však blíže k soudu do Prahy než do Ostravy. Rovněž všichni obhájci obviněných jsou z Prahy. Podle Krajského soudu v Ostravě je tedy možné předpokládat, že projednání věci u Městského soudu v Praze by vedlo zjevně k hospodárnějšímu procesu i k urychlení řízení.

Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

V úvodu nutno zdůraznit, že není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě k projednání věci. V obvodu tohoto soudu má totiž sídlo společnost ICELAND, s. r. o., se sídlem v Opavě, Dolní nám. 308/18, za kterou mělo být podáno (po postoupení) u místně příslušného správce daně nepravdivé daňové přiznání k DPH, dodány související nepravdivé dokumenty, zde mělo dojít také k vyplacení nadměrného odpočtu DPH a tedy ke vzniku škody České republice zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Opavě.

Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku je spáchán zkrácením např. daně, k němuž může dojít jak aktivním jednáním (podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i opomenutím jednání, ke kterému byl daňový subjekt povinen. K jednání naplňujícímu objektivní stránku uvedeného zločinu jednání došlo v uvedeném případě vždy v sídle příslušného správce daně, kam byla podána daňová přiznání s uvedenými nepravdivými údaji. Z hlediska místní příslušnosti je rozhodující sídlo příslušného správce daně. Pokud byla obžaloba podána u Krajského soudu v Ostravě, byla podána u soudu místně příslušného k projednání věci. O tom ostatně ani Krajský soud v Ostravě nemá pochybnosti.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud však v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř.
Pokud jde o návrh soudu na postup podle § 25 tr. ř., nutno podotknout, že skutečnosti, že obvinění mají bydliště v obvodu jiného soudu, než soudu příslušného k projednání věci, a větší počet svědků je z různých částí republiky, nejsou všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžné skutečnosti. Ani v tomto konkrétním případě Nejvyšší soud, po pečlivém hodnocení všech okolností případu vyplývajících ze spisového materiálu, důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. neshledal, když je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci jsou obviněny 3 fyzické osoby, přičemž jak bylo zjištěno z obsahu trestního spisu, A. J. má bydliště v K. , okr. Jablonec nad Nisou, obviněný P. Š. má bydliště v Praze 9 a obviněný T. C. v T. , okr. Jablonec nad Nisou. U žádné z těchto osob však nebyly zjištěny žádné významné okolnosti, které by jim bránily, aby se dostavily v jejich trestní věci k jednání k příslušnému soudu. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci nejde.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani počet svědků navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení není nikterak vysoký. Obžalobou je navrženo ke slyšení soudem 14 svědků, jež mají bydliště na různých místech České republiky. Nejvyšší soud ani v tomto argumentu neshledal důležitý důvod podle § 25 tr. ř., neboť se nejedná o žádnou výjimečnou okolnost. V této souvislosti navíc nelze zcela nesouhlasit ani s argumentací krajského soudu, že 11 svědků ze 14 svědků má bydliště v Praze a blízkém okolí. Z obsahu trestního spisu plyne, že 2 ze svědků mají bydliště v Praze 4, jeden na Praze-západ, 4 svědci bydlí v Kladně, dva v Opavě, jeden v Ostravě, jeden v Jablonci nad Nisou, a u zbylých 3 svědků se jedná o osoby s utajenou identitou a tedy i bydlištěm. Jak bylo uvedeno výše, rozptýlenost bydlišť svědků je v trestních řízeních běžnou skutečností, která v tomto případě není natolik významná, aby dostatečně odůvodňovala průlom do výše citovaného ústavního principu zákonného soudce.
Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem I. stupně. Nepochybně se bude jednat o věc časově náročnější. Krajský soud v Ostravě postavil svou argumentaci na procesní ekonomii řízení s odkazem na hledisko rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Nejvyšší soud však v těchto argumentech soudu v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Ostravě, a jejím přikázáním Městskému soudu v Praze, by nebylo výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. října 2015


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu