7 Td 62/2013
Datum rozhodnutí: 14.01.2014
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 tr. ř., § 25 tr. ř.



7 Td 62/2013-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 14. ledna 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci P. K., vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 132/2013, o návrhu obviněného na určení místní příslušnosti soudu a na odnětí a přikázání věci t a k t o :

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci p ř í s l u š n ý Okresní soud ve Frýdku-Místku.

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku n e o d n í m á .

O d ů v o d n ě n í :


Dne 4. 6. 2013 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, na obviněného obžalobu, kterou je mu kladeno za vinu spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se podle obžaloby měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) přinejmenším od 3. do 28. 7. 2010 v T., okr. Frýdek-Místek, veden úmyslem získat neoprávněný prospěch, přesvědčil M. I., která mu zcela důvěřovala vzhledem k tomu, že v této době žil s její dcerou A. I., přičemž se prezentoval jako úspěšný a movitý podnikatel, k uzavření a podpisu zástavní smlouvy se zástavním věřitelem A. R., k čemuž došlo dne 28. 7. 2010 v Ostravě v advokátní kanceláři JUDr. P. S., kdy M. I. svou bytovou jednotkou v bytovém domě č. p. ... v katastrálním území L., zajistila pohledávku A. R. za obviněným coby dlužníkem v celkové výši 6 000 000,- Kč, kterou písemně uznal věřiteli dne 3. 7. 2010 a zavázal se vrátit nejpozději do 25. 9. 2010, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že v budoucnu nebude moci dostát tomuto závazku, neboť vysoce převyšovala jeho finanční možnosti, o tomto M. I. úmyslně neinformoval, čímž využil jejího omylu o reálnosti jeho schopnosti tuto pohledávku v krátké době dvou měsíců vyrovnat, svůj dluh A. R. neuhradil a Okresní soud ve Frýdku-Místku následně rozhodl usnesením ze dne 2. 3. 2012, č. j. 13 C 163/2010-62, o nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky zástavního věřitele A. R., a dne 2. 10. 2012 vydal soudní exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem uvedené nemovitosti, k prodeji a tedy i ke způsobení škody M. I. ve výši hodnoty předmětné nemovitosti 877 860,- Kč však do současnosti nedošlo.

Dne 21. 10. 2013 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného adresované předsedkyni Nejvyššího soudu, kterým s poukazem na postup předsedy senátu Okresního soudu ve Frýdku-Místku v jeho trestní věci, navrhoval zvážení uplatnění kárného řízení proti tomuto soudci. Podání obsahovalo mj. námitku, že Okresní soud ve Frýdku-Místku není místně příslušný k projednání výše citované obžaloby, a vzhledem k nesouhlasu obviněného s postupem předsedy senátu v řízení, jakož i při rozhodování o jeho žádosti (o změnu ustanovené obhájkyně, vydání příkazu k zatčení, nepostoupení návrhu na odnětí a přikázání věci Nejvyššímu soudu), též alternativní návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Protože obviněný shledává místně příslušným k projednání jeho trestní věci Obvodní soud pro Prahu 5, a současně pro případ nesprávnosti tohoto názoru navrhl, aby jeho věc byla přikázána tomuto soudu, je k rozhodnutí podle § 25 tr. ř. příslušný Nejvyšší soud. Proto byla věc týkající se rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, a o návrhu na odnětí a přikázání věci, přidělena v rámci rozvrhu práce příslušnému senátu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 62/2013. V původním, i v následném podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 12. 2013, pak obviněný také uvedl, že v případě místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, by měla být tato příslušnost posuzována podle místa podpisu předmětné smluvní listiny v advokátní kanceláři v Ostravě, když okolnosti uvedené v obžalobě považuje za fabulaci a křivé tvrzení.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Místem spáchaní trestného činu je přitom jak místo kde došlo k jednání pachatele, tak i místo kde nastal nebo měl nastat jeho následek. V tomto případě je z popisu skutku v obžalobě zřejmé, že jednání kladeného mu za vinu se obviněný měl dopustit, a tedy trestný čin spáchat, v T. v okrese Frýdek-Místek, protože v tomto místě jejího bydliště měl poškozenou M. I. uvést v omyl a zde také měl hrozit vznik následku spočívajícího ve způsobení škody. O místní příslušnosti tohoto soudu tak nejsou pochybnosti a místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 nemůže založit pouze současné bydliště obviněného v obvodu tohoto soudu. I když je ve skutku uvedeno, že se obviněný měl žalovaného jednání dopustit částečně také v Ostravě, a obviněný na to poukazuje v souvislosti s místem podpisu zástavní smlouvy, podle § 22 tr. ř., v případě příslušnosti několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Ta byla podána u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, který je tak soudem místně příslušným.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Účelem ustanovení o odnětí a přikázání věci je, aby v konkrétní věci rozhodl jiný než místně příslušný soud, pokud u tohoto jiného soudu bude lépe zajištěno nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Obecně lze přisvědčit názoru obviněného, který čl. 38 Listiny základních práv a svobod vykládá tak, že slouží k jeho ochraně (pozn. ne ale pouze k jeho ochraně), a proto pokud existují důležité důvody, a sám požádá o postup podle § 25 tr. ř., má se mu vyhovět. To ale pouze za situace existence důležitých důvodů pro takový postup, jak to obviněný sám uvádí v návrhu. Rozhodující je, zda pro rozhodnutí o návrhu příslušný nadřízený soud existenci takových důležitých důvodů ve věci skutečně zjistí a ne pouze tvrzení obviněného. Místní příslušnost soudu v trestním řízení není na výběr dána, určí se podle § 18 a následujících trestního řádu a k její změně podle zákona může dojít jen z tzv. důležitých důvodů. Existenci takových důvodu nezakládá pouze ojedinělá skutečnost v řízení, spočívající případně i v nesprávném postupu soudu, pokud takový postup lze následně napravit a řízení ve svém celku tak nepozbyde charakter spravedlivého procesu.

Z obsahu návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř. je zřejmé, že existenci důležitých důvodů shledává v několika skutečnostech. Předně v tom, že předseda senátu nevyhověl jeho žádosti o změnu ustanovené obhájkyně, dále v tom, že při zajišťování jeho účasti u hlavního líčení podle jeho názoru bezdůvodně vydal příkaz k jeho zatčení, a konečně v tom, že jeho návrh na postup podle § 25 tr. ř. odmítl postoupit k rozhodnutí příslušnému soudu.

Z trestního spisu sp. zn. 6 T 132/2013 vyplývá, že po podání obžaloby u Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen soud) dne 4. 6. 2013, bylo ve věci předsedou senátu nařízeno hlavní líčení na den 15. 7. 2013. V tento den konání hlavního líčení (v 02:30 hod.), k němuž byl řádně předvolán, obviněný zaslal e-mailem soudu omluvu z jednání soudu s tím, že byl již na cestě k soudu, ale zaskočila jej náhlá zdravotní indispozice, o které zašle soudu dodatečně doklady. Žádný doklad potvrzující zdravotní potíže bránící obviněnému dostavit se k soudu, ale soudu doposud nezaslal, přičemž v trestním spise je až víc než za tři měsíce, konkrétně dne 25. 10. 2013 soudu doručený e-mail od obviněného, v jehož příloze prý zasílá potvrzení od lékařky o neschopnosti účastnit se soudního jednání. Přílohou tohoto e-mailu byl ale pouze prázdný list papíru (str. 380 tr. spisu). Kterého jednání by se konkrétně toto lékařské potvrzení mělo týkat obviněný neuvedl, ač mezitím soud nařídil další dva termíny jeho konání, a to na dny 5. 9. 2013, ke kterému byl obviněný řádně předvolán ale bez omluvy se nedostavil, takže muselo být odročeno na již třetí termín dne 27. 9. 2013. Ze sdělení obviněného ze dne 23. 9. 2013, které bylo soudu doručeno dne 27. 9. 2013, lze ale dovodit, že zmíněné lékařské potvrzení by se mělo týkat omluvy neúčasti obviněného na prvním hlavním líčení dne 15. 7. 2013, protože v tomto sdělení obviněný k dotazu soudu uvádí, že se na další jednání dne 5. 9. 2013 nedostavil proto, že podal návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., který podle jeho informací do doby rozhodnutí o něm příslušným nadřízeným soudem zakládá překážku pokračování v řízení. Jak vyplývá z trestního spisu, tento návrh byl soudu doručen dne 4. 9. 2013, tedy jeden den předtím, než se mělo konat hlavní líčení v již druhém nařízeném termínu, ale také toto hlavní líčení obviněný svým nedostavením se k soudu zmařil. O konání i tohoto hlavního líčení se obviněný dozvěděl včas, když již dne 2. 8. 2013 mu bylo soudem řádně doručeno předvolání.

Samotnému návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř., ale předcházela ještě jeho žádost o zproštění obhajoby soudem ustanovené obhájkyně podle § 40 tr. ř., která byla soudu doručena dne 9. 7. 2013 (ve 23:13 hod.), tedy ještě před prvním hlavním líčením nařízeném na 15. 7. 2013, o jehož konání se obviněný dozvěděl již dne 21. 6. 2013 z řádně doručeného předvolání, ale v den jeho konání omluvil svoji neúčast náhlými zdravotními problémy, jak bylo podrobně již výše uvedeno. V žádosti o zproštění ustanovené obhájkyně a o ustanovení obhájce nového obviněný uvedl, že mu byla ustanovena již dne 9. 4. 2013, sama jej ještě před úkonem konaným policejním orgánem v Třinci upozornila na skutečnost, že je spolupracující advokátkou společně s Mgr. R. Kubicou, který byl v dřívější době v jiném právním sporu advokátem protistrany. Tehdy na její žádost podepsal prohlášení, že mu tato skutečnost nečiní problém a souhlasí s tím, aby jej v této věci zastupovala. Až s odstupem času, že si ale uvědomil důležitost tohoto svého podpisu, když přes uzavření mimosoudní dohody se dřívější právní spor (ve kterém aktivně působil ve prospěch svého otce) může kdykoliv znovu oživit, a proto má uvedený konflikt zájmů negativní vliv na důvěru mezi ním a ustanovenou obhájkyní. K žádosti předsedy senátu ustanovená obhájkyně ve svém vyjádření uvedla, že neshledává důležité důvody pro její zproštění obhajoby podle § 40 tr. ř. Takovými jsou zejména důvody uvedené v ustanovení § 19 a § 20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, pod které ale důvody uváděné obviněným podřadit nelze. Potvrdila obviněným uváděnou okolnost, že jej sama upozornila na spolupráci s advokátem Mgr. R. Kubicou, který dříve zastupoval klienta ve věci proti jeho otci, přičemž mu také sdělila, že sama se necítí být zaujatá a je schopna jej zcela nestranně obhajovat. Tím právě chtěla předejít narušení nezbytné důvěry mezi nimi. I nadále, že je tedy připravena a schopna naprosto nestranně a nezaujatě obhajovat obviněného plně v jeho zájmu.

Na základě i tohoto vyjádření obhájkyně, dospěl předseda senátu soudu k závěru, že nejsou dány důležité důvody pro zproštění ustanovené obhájkyně obhajování podle § 40 tr. ř. O této skutečnosti byl obviněný vyrozuměn dne 2. 8. 2013, společně s řádně doručeným předvoláním k hlavnímu líčení, které byl současně nařízeno na den 5. 9. 2013. Na toto sdělení soudu obviněný reagoval až po jednom měsíci, a jeden den před konáním již druhého hlavního líčení, když dne 4. 9. 2013 byl soudu doručen jeho již výše zmíněný návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.

Shledává-li obviněný předně důležitý důvod pro odnětí a přikázání věci v negativním postoji předsedy senátu k jeho žádosti o zproštění ustanovené obhájkyně obhajování s tím, že vzhledem k výše uvedeným okolnostem se postupně jeho důvěra k obhájkyni zcela vytratila, protože se obává možných vnějších vlivů na obhajobu, tak tento nesouhlas takovým důležitým důvodem podle § 25 tr. ř. není. Posouzení otázky, zda důležité důvody jsou ve věci dány, náleží soudu a nikoliv obviněnému, který má na druhé straně kdykoliv možnost zvolit si místo ustanoveného obhájce v průběhu trestního stíhání za obhájce kteréhokoliv jiného advokáta. To ale v tomto případě obviněný odmítá. Při posuzování obviněným uváděného důvodu pro zproštění ustanovené obhájkyně povinnosti obhajování nelze pominout skutečnost, že v obviněným zmíněné jiné právní věci vůbec nevystupovala jako zástupkyně protistrany, tato jiná věc se také přímo netýkala obviněného, a navíc již v minulosti byla také ukončena uzavřením mimosoudní dohody.

Dalším obviněným uvedeným důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. je vydání příkazu k jeho zatčení předsedou senátu. Ve výše podrobně popsaném postupu obviněného v dosavadním průběhu řízení před soudem, spíš než obavy o řádné zajištění obhajoby, vysledoval okresní soud zjevně prvky obstrukčního jednání, zaměřeného na maření projednání jeho trestní věci před soudem. To i podle odůvodnění příkazu k zatčení vedlo k jeho vydání, když soud uvedl, že obviněný při vědomí nemožnosti konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, se již dvakrát přes řádné předvolání k němu nedostavil, a vyhýbá se trestnímu stíhání tím, že se zdržuje na neznámém místě. Obecně vzato, pokud v dané situaci dospěl předseda senátu k závěru, že je dán některý z důvodu vazby, a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet (zjevně z důvodu jeho neznámého pobytu), a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, byly pro vydání příkazu k zatčení splněny podmínky ustanovení § 69 odst. 1 tr. ř. Důvodnost tohoto postupu ale zpochybňuje skutečnost namítaná obviněným, že před druhým hlavním líčením nařízeným na den 5. 9. 2013 byl soudu dne 4. 9. 2013 doručen jeho návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. K tomuto návrhu předseda senátu opakovaně obviněnému pouze sdělil, že pro takový postup neshledává důležité důvody, aniž vzal v úvahu i obviněným v návrhu zmíněnou skutečnost, že příslušnost soudu k rozhodnutí o něm a tedy k posouzení, zda takové důvody skutečně existují, svěřuje ustanovení § 25 tr. ř. toliko tzv. nejblíže společně nadřízenému soudu. Vzhledem k návrhu obviněného na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5, je tímto příslušným soudem Nejvyšší soud. Tento nesprávný postup předsedy senátu může u obviněného vyvolávat pochybnosti o jeho nestrannosti, resp. zda předseda senátu není ve věci podjatý. Případná podjatost jednotlivého soudce ale nemůže být důvodem odnětí věci místně příslušnému soudu. Tak by tomu mohlo být pouze v případě zjištění podjatosti a tedy vyloučení všech soudců daného soudu. O námitce podjatosti předsedy senátu je příslušný rozhodnout daný senát. Lze tedy konstatovat, že vydání příkazu k zatčení není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Byť postup obviněného v dosavadním řízení nasvědčuje možnému obstrukčnímu jednání, lze ale vydání příkazu k zatčení za situace obviněným podaného návrhu na odnětí a přikázání věci, v souvislosti s nepostoupením tohoto návrhu příslušnému soudu k rozhodnutí, považovat přinejmenším za předčasné.

K pochybnostem obviněného o tom, zda o jeho žádosti na postup podle § 40 tr. ř. neměl předseda senátu rozhodnout odůvodněným unesením, lze uvést, že tomu tak není. Ustanovení obhájce, i jeho zproštění obhajování, činí předseda senátu nikoliv rozhodnutím, ale pouze neformálním (administrativním) opatřením. Ustanovení § 40 tr. ř. ani neukládá předsedovi senátu, aby o zproštění povinnosti obhajování rozhodl , ať na žádost obhájce, nebo na žádost obviněného, jak je tomu naopak v případě zproštění ustanoveného obhájce podle § 40a tr. ř., které proti takovému rozhodnutí (usnesení - viz též § 119 odst. 1 tr. ř.) připouští i stížnost.

Nejvyšší soud na základě výše uvedeného neshledal ani důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Odnětí trestní věci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 5, není vhodné ani proto, že v obvodu tohoto místně příslušného soudu bydlí poškozená M. I. a její dcera, které jsou obžalobou navrhovány ke slyšení soudem jako svědkyně. U místně příslušného Okresního soudu ve Frýdku-Místku bude, vzhledem k jejich blízkému bydlišti, zabezpečena také účast dalších dvou svědků navržených v obžalobě ke slyšení před soudem, a tím i řádné objasnění a rozhodnutí ve věci bez zbytečných průtahů.

Proto Nejvyšší soud, když zjistil místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku, a ve věci neshledal důležité důvody pro postup dle § 25 tr. ř., rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2014

Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš