7 Td 57/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 57/2016-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 30. listopadu 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 166/2012, o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 6 T 166/2012, byli obvinění Mgr. K. H. a Mgr. L. H. uznáni vinnými přečiny útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku (pozn.: správně § 208 odst. 2 tr. zákoníku) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl jim za tyto trestné činu uložen trest.

Na základě odvolání obviněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 67 To 52/2014, podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s použitím § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupil Úřadu městské části Praha 4, neboť nejde o trestný čin, ale žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek (č. l. 1773 tr. spisu). Odvolání poškozené podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H., a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1081/2015, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 67 To 52/2014, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (č. l. 1840 tr. spisu).

Trestní věc obviněných se tak nachází opět ve fázi řízení před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím, kde je vedena pod sp. zn. 67 To 52/2014. V průběhu řízení u odvolacího soudu byly (jak ze strany poškozených, tak ze strany obviněných) opakovaně vznášeny námitky podjatosti členů senátu 67 To. O námitkách podjatosti bylo opakovaně soudy rozhodováno, naposledy usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 67 To 52/2014 (č. l. 2050 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 5 To 76/2016 (č. l. 2072 tr. spisu), a to tak, že předseda senátu 67 To Městského soudu v Praze JUDr. J. Pytloun a soudci senátu 67 To JUDr. P. Beneš a JUDr. V. Trojanová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 52/2014, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012.

Podáním ze dne 9. 9. 2016 (které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 9. 9. 2016) učinila obviněná návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Ostravě (č. l. 2042 tr. spisu). Obviněná se domnívá, že odvolací řízení před Městským soudem v Praze je zásadním způsobem ovlivňováno nátlakovými akcemi a mediální kampaní organizovanou poškozenými Ing. D. a J. L. a novinářem Mgr. I. B., dalšími novináři a sdělovacími prostředky. Tyto osoby podle obviněné spolu s dalšími osobami organizují soustavnou kampaň proti ní a jejímu manželovi. Jsou tak s manželem napadání, dehonestováni, pomlouváni v různých novinových článcích, v příspěvcích v internetových novinách na sociálních sítích a dokonce i v televizi. Poukázala na aktuální článek Mgr. I. B. v novinách Právo. Podle obviněné je dehonestován i její otec. Na sociálních sítích proti ní a její rodině probíhá velmi nepřátelská kampaň a neustále se rozšiřuje okruh lidí, kteří ji a jejího manžela napadají, urážejí a spojují je s různými kriminálními delikty. Hysterická atmosféra a mediální útoky podle obviněné negativně ovlivňují také jejich děti. Aktuálně je údajně na sociálních sítích obviňována, že má nadstandardní styky se soudci Městského soudu v Praze i s jinými soudci, např. k soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H., se kterým má ovšem pouze shodné příjmení, přičemž údajně prostřednictvím těchto vztahů ovlivňuje předmětné trestní řízení. Podle obviněné je Městský soud v Praze, a to přímo odvolací senát JUDr. J. Pytlouna, pod silným tlakem poškozené Ing. D. L., která vůči soudu podává různá podání a podněty a rozhodnutí o nich jsou na sociálních sítích a v médiích neobjektivním způsobem posuzována a komentována. Obviněná uzavírá, že přikázáním věci některému z moravských soudů, by se do jisté míry zamezilo podobným útokům a omezilo by se působení mediálního tlaku na soud. Jiný vzdálený soud by nebyl podle obviněné vystaven takovému tlaku a byla by větší záruka jeho nezávislého a objektivního rozhodování věci.

Podáním ze dne 13. 9. 2016 se k výše uvedenému návrhu a jeho důvodům připojil také obviněný Mgr. K. H.

Nejvyššímu soudu byl dne 7. 11. 2016 Městským soudem v Praze předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012, k rozhodnutí o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci.

Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány důležité důvody vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

Postup podle § 25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

Nejprve je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněných, jakož i je třeba připomenout, že se trestní věc obviněných nachází ve fázi řízení před odvolacím soudem.

Z obsahu návrhu obviněných je zřejmé, že tito mají v podstatě za to, že Městský soud v Praze není schopen v jejich trestní věci nestranně rozhodovat, přičemž tato neschopnost by měla být, podle jejich názoru, způsobena tím, že je projednávání jejich trestní věci provázeno nátlakovými akcemi a mediální kampaní organizovanou poškozenými Ing. D. a J. L. a novinářem Mgr. I. B., jakož i dalšími osobami prostřednictvím sociálních sítí. V takových argumentech obviněných však neshledal Nejvyšší soud důvody, které by bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř.

Nejprve je nutno podotknout, že obdobná argumentace (doslovně totožná) byla obsahem také poslední námitky podjatosti (č. l. 2045 tr. spisu) vznesené obviněnou vůči členům senátu 67 To, o níž bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 67 To 52/2014 (č. l. 2050 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 5 To 76/2016 (č. l. 2072 tr. spisu) tak, že předseda senátu 67 To Městského soudu v Praze JUDr. J. Pytloun a soudci senátu 67 To JUDr. P. Beneš a JUDr. V. Trojanová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných Mgr. K. H. a Mgr. L. H. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 To 52/2014, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí se pak podává, že nebyly u členů předmětného senátu zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o jejich způsobilosti vést nestranné řízení a nestranně ve věci rozhodovat, ačkoli je trestní věc uvedeným způsobem medializována. Obavy obviněných z možného neobjektivního rozhodování soudců předmětného senátu tak byly Městským soudem v Praze a Vrchním soudem v Praze odstraněny.

Nejvyšší soud v souladu se svou rozhodovací praxí navíc zdůrazňuje, že skutečnost, že trestní věc obviněných je medializována nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Ani skutečnost, že určitá trestná činnost vyvolala pozornost médií, nebývá neobvyklá a výjimečná. Zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle § 25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médii s celostátní působností (televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněných v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Obecně ani okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo jiného účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudců nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).

S přihlédnutím k výše uvedenému, Nejvyšší soud nepřisvědčil v tomto konkrétním případě obavám obviněných o mediálním ovlivnění Městského soudu v Praze při rozhodování v jejich trestní věci.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Michal Mikláš předseda senátu