7 Td 51/2015
Datum rozhodnutí: 15.09.2015
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 51/2015-8
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. Š. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 97/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2015 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :
Dne 18. 9. 2014 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně u Městského soudu v Brně návrh na potrestání obviněného J. Š. pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Podle něj se měl přečinu dopustit tím, že v době od února 2013 do srpna 2014 včetně, v Praze, Brně, ani jinde úmyslně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery M. Č., a to řádně tak, jak mu tuto povinnost ukládal § 86 a násl. zákona o rodině č. 94/1963 Sb., od 1. 1. 2014 nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a následně mu byla uložena i rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 22 P 335/99, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2013, v částce 2.000,- Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky R. Č., trvale bytem s dcerou v Brně, čehož si byl vědom, takže za uvedené období dluží na výživném k rukám matky oprávněného dítěte částku celkem 38.000,- Kč.

Trestním příkazem ze dne 26. 9. 2014, sp. zn. 90 T 97/2014, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle tohoto ustanovení s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 81 odst. 1, a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil a reálných možností uhradil co nejdříve dlužné výživné, jež je ve výroku trestního příkazu vymezeno. Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť obviněný proti němu včas podal odpor a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Z hlavních líčení nařízených na dny 4. 12. 2014, 10. 2. 2015, 3. 3. 2015, 23. 4. 2015 a 6. 8. 2015 se obviněný omluvil ze zdravotních důvodů, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, jakož i dalšími lékařskými zprávami.

Podáním ze dne 30. 7. 2015 (č. l. 100 tr. spisu) učinil obviněný prostřednictvím svého obhájce návrh na odnětí a přikázání věci, v němž poukázal na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy dochází pravidelně na vyšetření a na převazy a od 10. 7. 2015 je dočasně práceneschopný, přičemž bylo ošetřující lékařkou MUDr. O. M. doporučeno zvláště omezit dlouhé sezení a stání. Obviněný uvedl, že pobývá v Praze a jediným způsobem, jak se dostat k hlavnímu líčení k soudu v Brně je dojíždění, které by však vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nezvládl a jeho účast u hlavního líčení by mohla jeho zdravotní stav zásadně zhoršit. Navrhl proto, aby byla jeho věc odňata Městskému soudu v Brně a přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

Městský soud v Brně předložil návrh obviněného na postup podle § 25 tr. ř. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Uvedl, že obviněný trvá na své účasti u hlavního líčení, přičemž jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu tuto účast znemožňuje, jelikož cesta do Brna trvá cca 3 hodiny a je pro něj ze zdravotních důvodů nezvládnutelná i podle lékařských zpráv. Hlavní líčení byla v důsledku zdravotního stavu obviněného několikrát odročována. Podle názoru městského soudu jsou v uvedeném případě dány důvody pro postup podle § 25 tr. ř., a proto předložil věc s podnětem k takovému rozhodnutí Nejvyššímu soudu jako soudu příslušnému.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Obviněný se měl svým jednáním dopustit přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl podle skutkových zjištění dopouštět především v Praze (místě svého bydliště) a v Brně (v místě, kde žije jeho dcera s matkou). O místní příslušnosti Městského soudu v Brně k projednání věci není pochyb.

Z obsahu trestního spisu vyplývá, že Městský soud v Brně vydal dne dne 26. 9. 2014, sp. zn. 90 T 97/2014, v této věci trestní příkaz (č. l. 65 tr. spisu), proti němuž podal obviněný odpor (č. l. 69 tr. spisu). Ze spisového materiálu dále vyplývá, že obviněný vždy po nařízení hlavního líčení před jeho konáním zasílal soudu omluvu z aktuálně nařízeného hlavního líčení ze zdravotních důvodů, kterou doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a žádal o odročení hlavního líčení. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 2. 9. 2014, jež byl proveden v Praze, obviněný uváděl, že má zdravotní potíže, a to křečové žíly, z nichž se mu tvoří na dolních končetinách růže a bércové vředy. Z tohoto důvodu je příjemcem invalidního důchodu. Z hlavního líčení nařízeného na den 4. 12. 2014 se dne 3. 12. 2014 omluvil (č. l. 71 tr. spisu), s tím že onemocněl a doložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Z hlavního líčení nařízeného na den 10. 2. 2015 se obviněný dne 9. 2. 2015 omluvil (č. l. 74 tr. spisu) s tím, že uklouzl, způsobil si úraz a doložil své tvrzení rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a lékařskou zprávou (č. l. 75 tr. spisu). Stejně tak z hlavních líčení dne 3. 3. 2015 a 23. 4. 2015 se omluvil (č. l. 78 a 83 tr. spisu), že bolestivost po úrazu přetrvává a neumožňuje mu účast u hlavního líčení, přičemž doložil omluvu rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti (č. l. 79 a 84 tr. spisu). Na žádost soudu (č. l. 87 tr. spisu) obviněný doložil lékařské zprávy o svém zdravotním stavu, jež potvrzují jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav týkající se chronických defektů a varix komplexů obou dolních končetin, v důsledku nichž lékař konstatuje u obviněného nutnost vyloučit zejména delší sezení a stání (č. l. 92 a násl. tr. spisu). Obviněný ve svém návrhu na delegaci rovněž poukazuje na své potíže s dolními končetinami, kdy dochází na pravidelná vyšetření a převazy, přičemž se obává, že cestou k hlavnímu líčení do Brna trvající minimálně 2 hodiny a 30 minut by mohlo dojít ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Podle něj je na místě aplikace § 25 tr. ř. a přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2, tedy do místa jeho bydliště.

Nejvyšší soud však na základě výše uvedeného neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Z obsahu trestního spisu je především zřejmé, že obviněný, ačkoli se o svých potížích s dolními končetinami zmiňuje již v protokolu o výslechu ze dne 2. 9. 2014, nejdříve jako důvod jeho omluv z nařízených hlavních líčení uváděl jiné zdravotní potíže (nejprve v jeho omluvě stojí prosté onemocnění , poté se jednalo o úraz uklouznutím). Teprve poté se obviněný omlouval s odkazem na problémy dolních končetin (křečové žíly, růže, bércové vředy). Z lékařských zpráv nevyplývá, že by obviněný nebyl schopen účasti u hlavního líčení u soudu v Brně, ale toliko nutnost zdržení se delšího sezení a stání. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný nesmí ani dlouho sedět, ani dlouho stát, měl by tedy tyto pohyby střídat, což při nijak zvlášť dlouhé cestě k soudu do Brna vlakem může bez problémů dodržovat. Jeho mobilita tak není nijak výrazně omezena, což vyplývá i ze skutečnosti, že se dostavuje k pravidelným kontrolám k lékařce v Praze. Obecně řečeno, uvedený zdravotní stav obviněného nevylučuje jeho jednorázovou účast na hlavním líčení u příslušného Městského soudu v Brně, pokud má skutečný zájem zúčastnit se jednání soudu v jeho trestní věci.

Vyhověním návrhu obviněného by se komplikace spojené s cestou k soudu fakticky přenesly z obviněného na jeho dceru nebo její matku, které na jednání obviněného nenesou žádnou vinu, a jejichž finanční situace není nejlepší (č. l. 2 a násl. tr. spisu), zřejmě i vzhledem k předmětné trestné činnosti obviněného. Být přítomen u soudu je právem obviněného, ale nelze jej k účasti nutit, pokud jeho přítomnost u soudu není nutná. Pokud ale obviněný ve svých žádostech soudu opakovaně deklaruje svůj zájem na tom, aby jednání soudu řádně proběhlo, nechce jej mařit a prodlužovat, má možnost se k příslušnému soudu dostavit ve stanoveném termínu v Brně i přes jím uváděné zdravotní potíže. Pokud by tak dobrovolně neučinil, a jeho přítomnost u hlavního líčení bude městský soud považovat za nutnou, má dostatek procesních prostředků k tomu, aby si jeho osobní přítomnost zajistil jinak. Nejvyšší soud na závěr podotýká, že z hlediska nemožnosti, nebo značné obtížnosti dopravy k soudu, mohou být významné pro rozhodnutí o delegaci zejména takové zdravotní problémy, které svojí závažností výrazně omezují mobilitu dané osoby. O takový případ se však v uvedené věci nejedná.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu