7 Td 48/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 48/2015-8
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 26. srpna 2015 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného MVDr. A. G., vedené u Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci pod sp. zn. 81 T 2/2014, o návrhu Vrchního soudu v Olomouci na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci podal dne 15. 10. 2014 (č. l. 2995 tr. spisu) u Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci obžalobu na obviněného MVDr. A. G. pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 81 T 2/2014, byl obviněný MVDr. A. G. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 5 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Věc se tak nachází v řízení před odvolacím soudem, a to Vrchním soudem v Olomouci, kde je vedena pod sp. zn. 1 To 66/2015.

Podáním ze dne 4. 8. 2015, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 6. 8. 2015, učinil Vrchní soud v Olomouci návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze, a to z důvodu vhodnosti, neboť Obviněný MVDr. A. G. je bratrem předsedy Vrchního soudu v Olomouci JUDr. R. G.

Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Nejvyšší soud však v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř.

Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá (ničím nepodložená a neodůvodněná) snad nedůvěra v objektivní rozhodování soudu. Pokud předseda senátu odvolacího soudu navrhuje podle § 25 tr. ř. postoupení věci obviněného k projednání odvolání od Vrchního soudu v Olomouci k Vrchnímu soudu v Praze, a to pouze z důvodu blízkého příbuzenského vztahu (bratr) obviněného k předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, vyjadřuje tím své zcela obecné pochybnosti o nestranném a zákonném projednání věci všemi soudci tohoto soudu. V projednávané věci je rozhodující, že důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje ustanovení § 30 tr. ř., ale v návrhu na delegaci není uvedeno nic o tom, jaký konkrétní poměr k předmětné trestní věci, nebo k osobám či jinému orgánu v tomto ustanovení uvedeným, vyvolává u všech soudců vrchního soudu pochybnosti, že nemůže žádný z nich ve věci nestranně rozhodovat. Ustanovení § 30 tr. ř. o důvodech vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení přitom vychází ze zásady, že zmíněné důvody mohou být výsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám na trestním řízení zúčastněným nebo k věci samotné, anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Nelze proto rozhodovat bez dalšího o vyloučení celého soudu.

Skutečnost, že obviněný má rodinnou vazbu, byť k předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, nemůže automaticky znamenat, že celý soud, žádný ze soudců, resp. senátů, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Předseda soudu, jako orgán státní správy soudů, nesmí nijak zasahovat do rozhodování v konkrétní věci, a je věcí profesionality každého soudce, aby i v takovémto případě byl schopen rozhodovat nezávisle a nestranně. Při přistoupení na logiku návrhu na delegaci by pak mohla vzniknout otázka, zda nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení také všichni soudci všech soudů v obvodu daného vrchního soudu.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu