7 Td 47/2015
Datum rozhodnutí: 27.08.2015
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 tr. ř.



7 Td 47/2015-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 27. srpna 2015 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněných L. L. , J. L. , R. Š. , J. Š. , J. U. , J. U. , PhDr. J. K. , R. R. , M. D. , M. Č. , L. Z. , a právnické osoby společnosti Vltava Holding a. s. , se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 7/2015, k návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto :

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně.

Odůvodnění:

Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala dne 15. 6. 2015 u Městského soudu v Praze obžalobu na výše uvedené obviněné pro skutek kvalifikovaný u obviněných L. L. , J. L. , R. Š. , J. Š. , J. U. , J. U. , PhDr. J. K. , R. R. , M. D. , M. Č. a L. Z. jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaných ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a u obviněné právnické osoby společnosti Vltava Holding a. s. , pro skutek kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Tato trestní věc je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 40 T 7/2015.

Podle obžaloby se obvinění měli trestných činů dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od května roku 2012 do 26. srpna 2012 v prostorách průmyslového areálu L. , okr. Z. , ve vlastnictví společnosti Vltava Holding a. s., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, ve společném úmyslu zkrátit spotřební daň a daň z přidané hodnoty nelegálně vyrobili nejméně 1.382.442 ks cigaret neoprávněně označených ochrannou známkou Marlboro, ke které náleží výhradní právo společnosti Philip Morris ČR, které chtěli distribuovat na černém trhu, a dále v rozporu s platnými předpisy v uvedeném areálu skladovali 4000 kg opatřeného řezaného tabáku a 900,5 kg cigaretového odpadu, a to tak, že obviněný L. L. a obviněný J. L. zajišťovali a financovali dodávky tabáku a netabákového materiálu k nelegální výrobě cigaret a jejich následné distribuci, a organizovali výrobu cigaret v průmyslovém areálu v L. , k čemuž využívali další osoby, kdy obviněný J. U. st. a obviněný J. U. ml. logisticky zajišťovali dodávky tabáku a netabákového materiálu k výrobě cigaret a distribuci cigaret na černý trh v České republice, přičemž J. U. st. se v rámci dovozu a distribuce tabáku, netabákového materiálu a cigaret řídil pokyny svého syna J. U. ml., a aktivně se podílel na výrobě cigaret jako obsluha strojů, obviněný PhDr. J. K. na základě poptávky obviněného J. L. a obviněného L. L. jako zprostředkovatel zajišťoval pro nelegální výrobu cigaret dodávky tabáku, obviněný R. Š. a obviněný J. Š. se podíleli na distribuci nelegálně vyrobených cigaret, kdy obviněný R. Š. distribuci organizoval, na osobních schůzkách s obviněným L. L. domlouval množství cigaret, které mají být vyrobené, a kdy obviněný J. Š. na pokyn svého bratra R. měl cigarety vyrobené v areálu v L. , a zajištěné v rámci provedené prohlídky jiných prostor dne 26. 8. 2012, odvézt odběratelům, přičemž obviněný J. Š. se také jako obsluha strojů osobně podílel na nelegální výrobě těchto cigaret, obviněný R. R. na pokyn obviněných J. a L. L. zajišťoval chod nelegální výrobny cigaret a ostrahu objektu, obstarával logistiku při naskladňování a vyskladňování tabáku, netabákového materiálu a vyrobených cigaret z a do výrobny a zároveň se osobně podílel na výrobě cigaret jako obsluha výrobní linky, obviněný M. D. , obviněný M. Č. a obviněný L. Z. pracovali na pokyn obviněného L. L. a obviněného J. L. jako obsluha strojů na nelegální výrobu cigaret, a obviněná společnost Vltava Holding a. s., prostřednictvím obviněného předsedy představenstva L. L. a obviněného místopředsedy představenstva J. L. poskytla prostory v areálu v L. , které měla ve výhradním vlastnictví, k nelegální výrobě cigaret a k jejich skladování, vozidla k distribuci cigaret a přepravě tabáku a tabákových komponent, a mobilní telefony ke vzájemné komunikaci obviněných, přičemž obvinění takto zkrátili spotřební daň z tabákových výrobků ve výši nejméně 10.002.517,- Kč ke škodě Českého státu zastoupeného Finančním úřadem pro Prahu 4, a porušením práv k ochranné známce Marlboro způsobili poškozené společnosti Philip Morris Brands SARL škodu na ušlém zisku ve výši 2.907.276 Kč a na nemajetkové újmě ve výši 1.382.422,- Kč .

Podáním ze dne 24. 7. 2015, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 29. 7. 2015, učinil Městský soud v Praze návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně, a to z důvodu vhodnosti. Uvedl, že podstatou jednání obviněných měla být nelegální výroba cigaret neoprávněně označených ochrannou známkou Marlboro, a to za účelem jejich distribuce na černém trhu, aniž by z nich byla České republice odvedena příslušná spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Z obsahu trestního spisu je podle městského soudu patrné, že všechny rozhodné okolnosti skutkového děje se měly odehrát ve Zlíně a v jeho bezprostředním okolí, a v této oblasti žije také naprostá většina osob, které se účastnily kroků spojených se stíhaným jednáním, a které se k nim mohou vyjádřit. Místní příslušnost Městského soudu v Praze k projednání této trestní věci je založena pouze tím, že tvrzený následek škoda způsobená zkrácením daňové povinnosti na spotřební dani vznikla České republice. Z tohoto hlediska je podle městského soudu místně příslušným k projednání věci každý krajský soud v České republice. Určité spojení s Prahou, že vykazuje společnost Vltava Holding a. s., jako jeden z obviněných subjektů ovšem jen tím, že má v obchodním rejstříku jako své sídlo zapsánu adresu Praha 4, U Habrovky č. 247/11, aniž by ovšem v Praze jednaly jeho statutární orgány a aniž by v Praze podával přiznání ke spotřební dani, figurující v posuzovaném případě. Tato přiznání totiž podával Celnímu úřadu pro Středočeský kraj Územnímu pracovišti Nupaky, se sídlem Logistický terminál-Nupaky č.p. 148, Říčany u Prahy. Důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. je podle městského soudu v této věci skutečnost, že převážná většina obviněných a svědků, které bude třeba u soudu osobně vyslechnout, bydlí v obvodu jiného vzdáleného soudu, takže projednání u tohoto jiného soudu povede k značnému urychlení řízení a hospodárnějšímu procesu. Konkrétně pak uvedl, že na Zlínsku bydlí obvinění L. L. , J. L. , J. U. ml., J. U. st., R. R. a M. D. Bratři R. a J. Š. jsou původem ze severních Čech a k trvalému pobytu jsou hlášeni v obci K.-B. , ale ze spisu je podle městského soudu zřejmé, že dlouhodobě se pohybují po celém území republiky a v inkriminované době se zdržovali na Zlínsku (obviněný R. Š. je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Spolkové republice Německo). Na Slovensku pak trvale žijí ale do Čech za prací vyjíždí obvinění PhDr. J. K. , M. Č. a L. Z. Také oni se přitom v inkriminované době zdržovali na Zlínsku. Lze přitom předpokládat, že s ohledem na značný rozsah této trestní věci, bude nezbytné konat hlavní líčení v několikadenních blocích a každodenní přeprava obviněných ze Zlínska a ze Slovenska do Prahy a zpět do bydliště, by mohla značně komplikovat řízení. Dalším faktem podle městského soudu je, že také převážná většina svědků, které obžaloba navrhuje slyšet u hlavního líčení, a kteří by měli být konfrontováni s obviněnými, konkrétně J. Š. , bytem Z. P. , D. , P. Š. , bytem Z. K. , K F. , S. P. , bytem Z. K. , O. , P. K. , bytem S. , okr. R. , toho času ve výkonu trestu ve věznici Plzeň Bory, R. H. , bytem P. , Ž. n. D. , okr. Zlín, a P. S. , bytem Z. M. , N. , v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Brno Bohunice, pochází ze Zlínska a tam také trvale žijí. Pouze jediný ze svědků ztotožněných v přípravném řízení V. K. pak bydlí mimo obvod působnosti Krajského soudu v Brně, a to na Plzeňsku. Podle Městského soudu v Praze jsou tak dány důležité důvody podle § 25 tr. ř. k odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně.

Nejvyšší soud zhodnotil předložený návrh a s ohledem také na dosavadní obsah trestního spisu dospěl k následujícímu závěru.

Z obsahu předloženého návrhu vyplývá, že Městský soud v Praze se považuje za místně příslušný k projednání věci, i když ji odvozuje pouze z konstatování v obžalobě, že jednáním obviněných byla zkrácením spotřební daně způsobena Českému státu škoda ve výši 10.002.517 Kč, což podle tohoto soudu svědčí pro místní příslušnost každého krajského soudu v České republice, a dále ze sídla obviněné právnické osoby Vltava Holding a. s., v Praze. Protože navrhovaným postupem podle § 25 tr. ř. lze věc odejmout pouze příslušnému soudu, zabýval se Nejvyšší předně otázkou, zda Městský soud v Praze je soudem nejen věcně, ale i místně příslušným.

Předně je nutno uvést, že pro určení místní příslušnosti soudu k projednání věci v případě, kdy je obviněna jak fyzická tak i právnická osoba, je třeba vedle příslušného ustanovení trestního řádu přihlížet i k úpravě v zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ZTOPO). Tento zákon v § 29 obsahuje zvláštní ustanovení o určení místní příslušnosti, že nelze-li zjistit místo činu nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu má obviněná právnická osoba sídlo nebo v jehož obvodu má obviněná zahraniční právnická osoba svůj podnik nebo organizační složku; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo .

Zvláštní ustanovení § 31 odst. 1 ZTOPO pak upravuje také podmínky pro konání společného řízení proti obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě, jestliže jejich trestné činy spolu souvisejí. Podle tohoto ustanovení, jsou-li pachateli nejtěžšího trestného činu obviněná právnická osoba i fyzická osoba, koná společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněné fyzické osobě. V této trestní věci byla obžaloba podána na obviněnou právnickou osobu i ostatní obviněné fyzické osoby pro stejný trestný čin.

S výjimkou určení místní příslušnosti a podmínek konání společného řízení, kde je ohledně právnických osob výše uvedena speciální úprava v § 29 a § 31 ZTOPO, se pak ustanovení trestního řádu o věcné příslušnosti, o řešení příslušnosti několika soudů, o vyloučení a spojení věci, a o odnětí a přikázání věci, vztahují i na řízení proti právnickým osobám.

Místní příslušnost k trestnímu stíhání právnické osoby je tedy ZTOPO upravena oproti obecnému vymezení v trestním řádu částečně odlišně, a to vzhledem k právní fikci, kterou se právnická osoba uměle vytváří jako subjekt, který může vstupovat do právních vztahů. ZTOPO primárně vychází, stejně jak je tomu u fyzických osob, rovněž ze zásady uvedené v ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř., že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-li toto místo zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, je místní příslušnost soudu ke konání řízení proti právnické osobě, vzhledem k její povaze, stanovena odlišně od místní příslušnosti ve věcech obviněných fyzických osob a je dána tím, že obviněná právnická osoba má v obvodu daného soudu sídlo nebo v jeho obvodu má obviněná zahraniční právnická osoba podnik nebo organizační složku. V případě, že se tato místa nedají zjistit, nebo jsou mimo území České republiky, nastupuje pak opět pro obě řízení společné kritérium místa, kde čin vyšel najevo. Hledisko sídla právnické osoby pro určení místní příslušnosti, jak na něj poukazuje Městský soud v Praze v podaném návrhu na delegaci, tak přichází v úvahu až v situaci, že nelze zjistit místo činu nebo čin byl spáchán v cizině.

Pro určení místní příslušnosti v této trestní věci je proto předně nutné objasnit, zda lze zjistit místo činu, resp. místo kde byl trestný čin spáchán. Z tohoto hlediska je významné ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) ZTOPO, které upravuje trestní odpovědnost právnické osoby, a podle kterého trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat. V této trestní věci se trestní odpovědnost právnické osoby (společnosti Vltava Holding a. s.) má odvíjet od jednání předsedy jejího představenstva L. L. a místopředsedy jejího představenstva J. L. Spáchání činu jménem právnické osoby, v zájmu právnické osoby nebo v rámci činnosti právnické osoby, má tedy v této trestní věci svůj základ v konání či opomenutí fyzické osoby, která za právnickou osobu jedná, a od této fyzické osoby se pak dovozuje i naplnění subjektivní stránky trestného činu spáchaného právnickou osobou, když právnická osoba vzhledem k její fiktivní povaze sama o sobě takový vnitřní vztah k trestnému následku nemůže mít.

Vychází-li místní příslušnost k trestnímu stíhání právnické osoby stejně jako u fyzických osob ze zásady, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, je při zjišťování místa spáchání trestného činu nutno vycházet ze stejného výkladu tohoto místa jako v případě ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř. tedy, že za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Byť subjektem trestného činu podle ZTOPO může být jen právnická osoba, v tomto případě se, jak již bylo uvedeno, za její jednání považuje jednání jiných subjektů, a to předsedy představenstva L. L. a místopředsedy představenstva J. L. , jako osob fyzických. Tyto rovněž obviněné fyzické osoby se podle obžaloby měly dopouštět trestného jednání v prostorách průmyslového areálu v L. , v katastrálním území města Zlín, který je ve vlastnictví obviněné právnické osoby, a tamtéž oba jmenovaní měli zajišťovat, financovat a organizovat zajištění potřebného materiálu a výrobu cigaret. Za součást jednání pachatele je vzhledem k povaze trestného činu třeba považovat i další jednání obviněné právnické osoby, resp. jejich statutárních orgánů. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku je spáchán zkrácením např. daně, k němuž může dojít jak aktivním jednáním (podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i opomenutím jednání, ke kterému byl daňový subjekt povinen. Objektivní stránka žalovaného trestného činu je naplněna jednáním pachatele, kterým dojde mimo jiné ke zkrácení daně. Z hlediska místní příslušnosti je pak rozhodující sídlo příslušného správce daně, které je dáno u právnické osoby sídlem této právnické osoby. V této věci mělo dojít ke zkrácení spotřební daně. I když podle § 8 zák. č. 353/2003 Sb, o spotřebních daních, daňová povinnost vzniká výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropského společenství, podle § 116 téhož zákona se daňové přiznání k dani z tabákových výrobků nepodává, když objednávka tabákových nálepek plní funkci daňového přiznání s výjimkou tabákových výrobků, u kterých vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. e), § 9 odst. 3 písm. f) nebo § 101a uvedeného zákona, které na tuto trestní věc ale nedopadají, a daň je zaplacena použitím tabákové nálepky. Tabákové nálepky musí být použity v okamžiku, kdy vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Proto typické místo, kde mělo být podáno daňové přiznání, v této věci není a nelze tak podle něj určit místní příslušnost soudu.

Pokud je přitom v obžalobě pouze obecně uvedeno, že obvinění jednali v úmyslu zkrátit také daň z přidané hodnoty, přičemž ohledně této daně se pak již v obžalobě nic víc neuvádí, spadá tento druh daně do správy celních orgánů jen omezeně, když se vstupem České republiky do Evropské unie dnem 1. května 2004, zůstaly celní orgány správcem daně z přidané hodnoty pouze při dovozu zboží ve vybraných případech, jak stanoví zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Podstatné ale je, že podle § 103 odst. 1 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je u tabákových výrobků daň z přidané hodnoty již součástí tzv. ceny pro konečného spotřebitele (viz níže).

Obviněná právnická osoba, společnost Vltava Holding a. s., měla v rozhodné době sice sídlo na adrese Praha 4, U Habrovky č. 247/11. Ač podle obžaloby vznikla škoda Českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro Prahu 4 (nyní Finanční úřad pro hl. m. Prahu Územní pracoviště pro Prahu 4), z čehož zřejmě byla dovozována místní příslušnost Městského soudu v Praze, správcem spotřební daně nejsou finanční úřady, ale celní orgány (viz § 1 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, podle kterého mj. i správu daně z tabákových výrobků vykonávají celní orgány) a Celní úřad pro hl. m. Prahu také stanovil výši spotřební daně z tabáku u daňového subjektu Vltava Holding a.s. Je přitom bez významu, ač se v tomto případě tabákových výrobků daňové přiznání nepodává (viz výše), že daňové přiznání bylo podáno obviněnou právnickou osobou, a to již proto, že jde o jednání až následné, učiněné až po zásahu policie, jak se uvádí v obžalobě. Nad rámec lze uvést, že se tak ani nestalo u Celního úřadu pro hl. m. Prahu, ale u Celního úřadu pro Středočeský kraj, konkrétně na jeho územním pracovišti Logistický terminál-N. Obec N. se pak nachází v územním obvodu Okresního soudu Praha-východ a tento okresní soud spadá do obvodu Krajského soudu v Praze, ale nikoliv Městského soudu v Praze.

Byť místní příslušnost Krajského soudu v Praze nelze dovozovat z podání daňového přiznání, jehož funkci plní objednávka tabákových nálepek a jejich použitím je daň zaplacena, také příslušnost tohoto soudu v této trestní věci přichází v úvahu. Pokud jde o daň z tabákových výrobků, vyplývá z ustanovení § 103 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, že výrobce, oprávněný příjemce nebo dovozce podá Celnímu úřadu Kolín (tzv. "pověřený celní úřad"; od 1. 1. 2013 Celní úřad pro Středočeský kraj) návrh na stanovení ceny pro konečného spotřebitele, kterou se rozumí cena jednotkového balení určeného k přímé spotřebě. Tato cena obsahuje i daň z přidané hodnoty. Cigarety lze uvádět do volného daňového oběhu pouze s tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele. Podle § 114 téhož zákona, upravujícího značení tabákovými nálepkami, mj. i tabákové výrobky vyrobené na daňovém území České republiky musí být značeny tabákovou nálepkou, povinnost značit tyto výrobky nálepkou má výrobce, který je také povinen objednávat a odebírat tabákové nálepky výhradně u pověřeného celního úřadu a uhradit jejich cenu (viz § 118 téhož zákona). Protože pověřeným celním úřadem v době činu byl Celní úřad Kolín, který se nacházel v územním obvodu Krajského soudu v Praze, měla být objednávka tabákových nálepek, plnících funkci daňového přiznání, učiněna u tohoto celního úřadu a v úvahu tak připadá i místní příslušnost Krajského soudu v Praze.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. tak z hlediska jednání obviněné právnické osoby, odvozeného od jednání obou jmenovaných obviněných jako jejich statutárních orgánů, a tedy i z hlediska obou těchto obviněných fyzických osob, které ve Zlíně bydlí a zde také jednaly, byl trestný čin spáchán v obvodu Krajského soudu v Brně, a také Krajského soudu v Praze, ale nikoliv v obvodu Městského soudu v Praze, kde byla podána obžaloba. Obžaloba tak byla podána u místně nepříslušného soudu.

Z uvedených důvodů nelze rozhodnout ve smyslu návrhu Městského soudu v Praze podle § 25 tr. ř. o odnětí a přikázání věci, když věc lze odejmout pouze soudu místně příslušnému. K návrhu na delegaci lze pouze obecně podotknout, že bydliště obviněných v obvodu jiného vzdáleného soudu, než soudu příslušného k projednání věci, a také větší počet svědků je z různých částí republiky, nejsou obecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžné skutečnosti. Je nutno trvat na tom, že tzv. delegace je postup zcela výjimečný, a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Na straně obviněného to může být např. značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ se však v této věci nejedná.

Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází u místně nepříslušného Městského soudu v Praze ve stadiu po podání obžaloby, tedy na počátku řízení před soudem I. stupně. Nepochybně se bude jednat o věc složitou a časově náročnou. Městský soud v Praze postavil svou argumentaci v návrhu na delegaci především na obavách před možnými průtahy v řízení, a také na požadavku rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. K těmto konkrétně výše uvedeným argumentům Nejvyšší soud přihlížel při rozhodování o určení místní příslušnosti soudu v tomto případě, kdy v úvahu přicházela místní příslušnost dvou výše uvedených soudů. Rozhodl, že soudem místně příslušným k projednání věci je Krajský soud v Brně, když u tohoto soudu bude řádné projednání a objasnění věci zajištěno za podstatně lepších podmínek, a to i z hlediska dodržení požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, než by tomu bylo u Krajského soudu v Praze.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu