7 Td 46/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 46/2015-30
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 26. srpna 2015 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných P. T. ml. , P. K. , P. T. st. , D. K., R, D, A. M., M. B. , stíhaného jako uprchlého podle § 302 a násl. tr. ř., P. K., K. F. a J. H. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 8/2015, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal dne 24. 6. 2015 u Městského soudu v Praze obžalobu na výše uvedené obviněné pro skutek kvalifikovaný u obviněných P. T. ml., P. T. st., P. K., D. K., A. M. a P. K. jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, u obviněných M. B., K. F. a J. H. jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) c) tr. zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a u obviněného R. D. jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona.

Podáním ze dne 28. 7. 2015, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 29. 7. 2015, učinil Městský soud v Praze návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Ostravě, a to z důvodu vhodnosti. Podle městského soudu mezi základní zásady trestního řízení patří požadavek, aby trestní věc byla projednána urychleně bez zbytečných průtahů, přičemž zmínil též požadavek hospodárnosti. Uvedl, že obžaloba navrhla u hlavního líčení slyšet devět (správně 10) svědků, z nichž více než polovina se zdržuje na Moravě, nikoli v Čechách. Pouze svědkyně L. Š. má bydliště v obvodu Městského soudu v Praze a dva svědci se zdržují na Slovensku. S ohledem na uvedenou skutečnost mohou podle městského soudu vzniknout průtahy v řízení, zapříčiněné zejména složitým přepravováním svědků, kdy nelze vyloučit větší pravděpodobnost komplikací dopravního charakteru, než pokud by svědci dojížděli kratší vzdálenost. Významným aspektem, že je také hledisko hospodárnosti, přičemž každý ze svědků má podle § 104 tr. ř. nárok na náhradu nutných výdajů, tedy zejména cestovních výdajů a prokázaného ušlého výdělku. Podle městského soudu je nepochybné, že pokud bude řízení konat Městský soud v Praze, vzniknou státu výrazně vyšší náklady v souvislosti s proplácením svědečného, než pokud by řízení konal Krajský soud v Brně, popř. Krajský soud v Ostravě, neboť v jejich obvodech, popř. v dostupné vzdálenosti od těchto obvodů, se zdržují téměř všichni svědci. V neposlední řadě městský soud zdůraznil, že v trestní věci je obviněno deset osob, které mají své bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně, popř. Krajského soudu v Ostravě. Vzhledem k tomu, že všichni obvinění bydlí na Moravě, jsou podle městského soudu dány důvodné obavy, že řízení bude provázeno průtahy, neboť stejně jako v případě svědků, i u obviněných bude dána zdlouhavost a komplikovanost dopravování se k Městskému soudu v Praze, aby se mohli hlavního líčení účastnit, na rozdíl od situace, kdy by byla trestní věc delegována jednomu ze shora uvedených krajských soudů na Moravě.

Odnětím věci Městskému soudu v Praze, a jejím přikázáním Krajskému soudu v Brně, popř. Krajskému soudu v Ostravě, by nebyla porušena žádná zásada trestního řízení, neboť stejně jako je dána místní příslušnost Městského soudu v Praze, je dána i místní příslušnost těchto dalších krajských soudů, a to z důvodu, že trestný čin byl spáchán v obvodech všech těchto soudů.

Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku (obdobně jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zákona) je spáchán zkrácením např. daně, k němuž může dojít jak aktivním jednáním (podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i opomenutím jednání, ke kterému byl daňový subjekt povinen. Objektivní stránka žalovaného trestného činu byla naplněna jednáním obviněných, kteří ve velkém rozsahu zkrátili daň, a k tomuto jednání došlo v sídle jednotlivých příslušných finančních úřadů, kam byla podána daňová přiznání s uvedenými nepravdivými údaji nebo kam měla být podána daňová přiznání. Z hlediska místní příslušnosti je rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu.

V projednávané věci je tedy zřejmé, že u jednání pod body ad I., II., III., IV./1. a V./1. mělo být daňové přiznání podáno za společnost Benefit Marketing, s. r. o. , u příslušného správce daně podle sídla společnosti, a to u Finančního úřadu pro Prahu 3. U jednání pod body ad IV./2. a V./2. mělo být podáno daňové přiznání za společnost Rovenal, s. r. o. , u příslušného správce daně podle sídla společnosti, a to u Finančního úřadu v Olomouci. U jednání pod body ad IV./3., V./4., VI./2. mělo být podáno daňové přiznání za společnost Peos CZ, s. r. o. , u tehdy příslušného správce daně podle sídla společnosti, a to u Finančního úřadu pro Prahu 1. U jednání pod body ad V./3., VI./1. a VII. mělo být podáno daňové přiznání za společnost Autentik, s. r. o. , u příslušného správce daně podle sídla společnosti, a to u Finančního úřadu v Hodoníně.

S ohledem na výše uvedené může být v daném případě vyvozována místní příslušnost podle sídla příslušných finančních úřadů, a to příslušnost Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Ostravě ke konání řízení. Obžaloba byla přitom podána u příslušného soudu, a to u Městského soudu v Praze. O místní příslušnosti tohoto soudu k projednání věci tedy není pochyb.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Nejvyšší soud však v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř.

Pokud jde o návrh soudu na postup podle § 25 tr. ř., nutno podotknout, že skutečnosti, že obviněný (resp. obvinění) má bydliště v obvodu jiného soudu, než soudu příslušného k projednání věci, a větší počet svědků je z různých částí republiky, nejsou všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžné skutečnosti. Ani v tomto konkrétním případě Nejvyšší soud, po pečlivém hodnocení všech okolností případu vyplývajících ze spisového materiálu, důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. neshledal. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci je obviněno 10 osob ze spáchání trestného činu, přičemž všichni obvinění, jak bylo zjištěno z obsahu trestního spisu, mají bydliště na území Moravy. U žádné z těchto osob však nebyly (jak uvádí také Městský soud v Praze) zjištěny žádné významné okolnosti, které by jim bránily, aby se dostavili v jejich trestní věci k jednání k příslušnému soudu. Přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci nejde.

Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani počet svědků navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení není nikterak vysoký. Obžalobou je navrženo 10 svědků, z nichž 5 má bydliště na území Moravy, dva z nich mají bydliště v cizině (na Slovensku), jeden v Domažlicích, ochrana jednoho ze svědků je zajištěna podle § 55 odst. 2 tr. ř., tedy místo jeho pobytu není známo a jedna svědkyně bydlí v obvodu Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud ani v tomto argumentu neshledal důležitý důvod podle § 25 tr. ř. Pokud jde o množství svědků v počtu 10 a rozptýlenost bydliště svědků po celém území republiky, nejedná se o žádnou výjimečnou věc.

Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem I. stupně. Nepochybně se bude jednat o věc složitou a časově náročnou. Městský soud v Praze postavil svou argumentaci především na obavách před možnými průtahy v řízení a také na hledisku hospodárnosti trestního řízení. Nejvyšší soud však v těchto argumentech městského soudu, ani sám, neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Odnětím trestní věci Městskému soudu v Praze, a jejím přikázáním Krajskému soudu v Brně či Ostravě, nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu