7 Td 21/2017
Datum rozhodnutí: 17.05.2017
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 21/2017-6
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 17. května 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného D. Ch. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 3/2017, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto :

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :


Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal u Městského soudu v Praze dne 29. 3. 2017 obžalobu na obviněného D. Ch. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Nejvyššímu soudu byl dne 5. 5. 2017 předložen trestní spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 T 3/2017, s návrhem tohoto soudu na odnětí této věci a její přikázání některému krajskému soudu působícímu na území Moravy. Uvedl, že obviněný se měl podle obžaloby dopustit spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to jako jednatel společnosti (a následně jako osoba fakticky jednající za společnost prostřednictvím jiných osob) Baleno invest, s. r. o., se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha-Žižkov. Podle soudu tak není pochyb o místní příslušnosti Městského soudu v Praze k projednání věci. Provedl výčet osob 14 svědků, jež v trestní věci obviněného vystupují a přichází u nich v úvahu výslech u hlavního líčení. Podle spisového materiálu, že se žádná z těchto osob nezdržuje v Čechách, když 12 potencionálních svědků má bydliště, či se zdržuje na Moravě, a to v obvodech Krajského soudu v Brně nebo Krajského soudu v Ostravě. Jeden svědek bydlí na Slovensku a druhý v Rumunsku. Tito dva svědci byli vyslechnuti před tím, než bylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Obviněný D. Ch. má podle soudu trvalý pobyt a zdržuje se v Prostějově, stejně jeho obhájce JUDr. P. Kvíčala má advokátní kancelář v Prostějově. Projednání věci u Městského soudu v Praze by bylo podle tohoto soudu ztíženo vzdáleností bydliště předvolaných osob, které by musely cestovat k soudnímu jednání bez řádného odpočinku v noci nebo si zajišťovat na náklady soudu ubytování v Praze. Obtížné by také mohlo být případné informování předvolaných svědků, že se k soudu dostavit nemusí v okamžiku, kdy by soud teprve krátce před zahájením líčení dostal žádost o odročení z důvodu nemoci obviněného či jeho obhájce. Pokud jde o další důkazy, které by byly vázány k nějakému místu v Praze, nelze podle soudu předpokládat jejich provedení mimo objekt soudu. Podle Městského soudu v Praze projednání věci u jiného věcně příslušného krajského soudu povede ke značnému urychlení řízení a hospodárnějšímu procesu z hlediska výdajů státu. Delegace věci k soudu bližšímu bydlišti obviněného by podle soudu rovněž splňovala zájem na zajištění jeho ústavních práva, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Proto navrhl, aby byla věc odňata Městskému soudu v Praze a přikázána věcně příslušnému krajskému soudu na území Moravy.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Městského soudu v Praze k projednání věci, což ostatně ani městský soud nesporuje. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se obviněný měl podle obžaloby dopustit mj. jako jednatel společnosti Baleno invest, s. r. o., se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha - Žižkov a u tohoto soudu byla podána obžaloba.

Nejvyšší soud projednal návrh soudu na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle § 25 tr. ř.

Nutno konstatovat, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem I. stupně, kdy se jedná o návrh soudu, který postavil svou argumentaci především na hledisku hospodárnosti a rychlosti trestního řízení. Nejvyšší soud však v těchto argumentech soudu neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci je obviněna jedna osoba, jež nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, což ovšem není nijak výjimečná skutečnost. Z obsahu spisového materiálu nevyplývají u obviněného žádné významné okolnosti, které by mu bránily, aby se dostavil v jeho trestní věci k jednání k příslušnému soudu. Ani obviněný sám žádné neuvádí ani soud ve svém návrhu žádné neuvádí, přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci nejde.

Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. Ani v tomto konkrétním případě počet svědků navržených obžalobou ke slyšení, jejichž náklady hradí stát, není nikterak vysoký. Navržen byl výslech 7 osob, přičemž žádná z nich nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, když všechny mají bydliště na různých místech na území Moravy. Bude otázkou dokazování, zda bude nutné vyslechnout všechny svědky navržené v obžalobě a nelze předjímat, jak to činí městský soud, že v průběhu řízení před soudem možná vyvstane nutnost výslechu ještě dalších osob, než které byly navrženy v obžalobě.

Odnětím trestní věci Městskému soudu v Praze, a jejím přikázáním Krajskému soudu v Brně či Ostravě (jak je navrhováno), nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Jestliže městský soud ve svém návrhu předjímá v budoucnu také jisté potíže s informováním svědků v případě náhlého odročování jednání, nelze takovou argumentaci akceptovat. Takové ničím nepodložené domněnky nemohou být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.

Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. května 2017

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu