7 Td 20/2017
Datum rozhodnutí: 11.05.2017
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 20/2017-18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 11. května 2017 v neveřejném zasedání ve věci obviněných L. C. , a Ing. M. D. , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 183/2014, o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Šumperku neodnímá .

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, podal u Okresního soudu v Šumperku dne 7. 8. 2014 obžalobu (č. l. 536) na obviněné L. C. a Ing. M. D. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Přečinu se měli obvinění dopustit tím, že po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu vylákat dávky nemocenského pojištění uzavřeli dne 19. 7. 2012 v Šumperku pracovní smlouvu mezi spol. Mfirm, s. r. o., se sídlem Zábřežská 69, Šumperk, zastoupenou jednatelem Ing. M. D. jakožto zaměstnavatelem, a L. C. jakožto zaměstnancem, na pracovní pozici manažerky projektu Kosmetického studia Praha s místem výkonu práce v Praze, s nástupem dne 20. 7. 2012 a se sjednanou mzdou ve výši 75.000,- Kč měsíčně, přičemž si museli být oba vědomi s ohledem na zdravotní stav L. C., která byla opakovaně léčena pro psychické potíže charakteru úzkostně depresivních neurotických potíží s opakovanými dekompenzacemi při smíšené poruše osobnosti, kdy od roku 1992 byla psychiatricky léčena a byla třikrát hospitalizována na psychiatrické klinice FN Olomouc, navíc při posledním vyšetření před uzavřením pracovní smlouvy dne 7. 2. 2012 jí byla doporučena pracovní neschopnost, když Ing. M. D. jako druh, se kterým žila po dobu cca 9 let ve společné domácnosti, byl se zdravotním stavem L. C. obeznámen, že sjednaný druh práce nebude moci v rozsahu sjednaném ve smlouvě vykonávat, následně ke dni 30. 7. 2012 L. C. nastoupila pracovní neschopnost pro diagnózu jiné neurotické poruchy, která trvá do současné doby, a na základě mzdy vykázané spol. Mfirm, s. r. o., za práci vykonanou L. C. v období od 20. 7. 2012 do 29. 7. 2012 byly L. C. v období od 30. 7. 2012 do 30. 10. 2013 vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 329.638,- Kč, na kterou by bez uzavření pracovní smlouvy neměla nárok, neboť neměla uzavřen žádný jiný pojistný poměr, přičemž si oba jako jednatelé spol. Mfirm, s. r. o., museli být vědomi, že společnost nemá dostatek finančních prostředků k úhradě všech mzdových nákladů na zaměstnance L. C. a Ing. M. D., ani dostatečné příjmy, pracovní smlouvu Ing. M. D. s L. C. uzavřel v úmyslu zajistit jí vyplácení nemocenských dávek, a svým jednáním tak způsobili poškozenému českému státu zastoupenému Okresní správou sociálního zabezpečení Šumperk, se sídlem 17. Listopadu 556/19, Šumperk, škodu ve výši 329.638,- Kč.

Trestní věc obviněných se nyní nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně, bylo konáno již několik hlavních líčení a provedena řada důkazů.

Podáním ze dne 21. 9. 2016, které bylo Okresnímu soudu v Šumperku doručeno téhož dne (č. l. 991) vznesli obvinění prostřednictvím společné obhájkyně námitku podjatosti soudce JUDr. M. Churavého. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 10. 2016, č. j. 3 T 183/2014-995 bylo rozhodnuto, že samosoudce JUDr. M. Churavý není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nemá žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům.

Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění dne 1. 11. 2016 stížnost (č. l. 1002). V ní uvádí, že opakovaně (dne 6. 11. 2014, dne 10. 2. 2015, dne 29. 5. 2015) podávají námitky podjatosti uvedeného soudce (pozn. o těchto námitkách bylo v průběhu trestního řízení rozhodováno vždy tak, že uvedený soudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení), neboť jsou i nadále přesvědčeni, že na straně samosoudce existují důvody pro jeho vyloučení z trestního řízení podle § 30 tr. ř. Na svých námitkách podjatosti trvají a odkazují, že na podjatost soudce lze podle nich usuzovat z dalšího jednání tohoto soudce. Především poukázali na usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 2. 2016, č. j. 3 T 183/2014-894, kterým byl soudce JUDr. M. Churavý vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení (pozn. toto rozhodnutí bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 14. 4. 2016, č. j. 68 To 63/2016- 906, z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku zrušeno v celém rozsahu). Poukázali také na to, že soudce týž den (dne 4. 2. 2016, na č. l. 894) postoupil podání obviněných učiněná prostřednictvím jejich obhájkyně Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku k prošetření, neboť měl za to, že obhájkyně v nich opakovaně obviňuje znalkyni H. Pachanovou z vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Obvinění tento krok soudce chápou jako odplatu soudce za to, že mu bylo ze strany Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci v usnesení ze dne 12. 1. 2016, č. j. 68 To 332/2015-886, pohroženo kárným řízením. Podle obviněných samosoudce nezákonně zadržoval peněžní prostředky na účtu obviněné L. C., které uvolnil (usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 6. 2016, č. j. 3 T 183/2014-936) právě až po hrozbě kárným řízením uvedeným v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 12. 1. 2016, č. j. 68 To 332/2015-886. Obvinění chápou postoupení některých jejich podání k prošetření státnímu zastupitelství (také v časových souvislostech) jako zastrašující a jako výraz silně negativního postoje soudce vůči jejich obhájkyni. Subjektivně negativní názor samosoudce vůči obhájkyni je podle obviněných patrný rovněž z toho, že soud zamítl některé jejich návrhy na dokazování a také z toho, že postup jejich obhajoby vnímá soudce jako obstrukční a ničemu neprospívající, což údajně nepřímo vyjádřil v rozhodnutí ze dne 4. 2. 2016, č. j. 3 T 183/2015 894, když však i podle krajského soudu obhajoba pouze využívá prostředky poskytované jí trestním řádem (pozn. v rozhodnutí na č. l. 894). Nepřátelský postoj soudce vůči jejich osobám pociťovali obvinění již od prvního hlavního líčení dne 20. 10. 2014, kdy se k nim a jejich obhájkyni choval nevhodným způsobem. Podle obviněných tak byl vytvořen negativní vztah samosoudce vůči nim a vůči jejich obhájkyni a brání tak nestrannému rozhodnutí v jejich věci. Obvinění proto součástí stížnosti učinili návrh na postup podle § 25 tr. ř. (bod VIII. stížnosti) a dali na zváženou, zda by nebylo vhodnější postoupit celou trestní věc jinému věcně příslušnému soudu. V doplnění jejich návrhu na delegaci ze dne 12. 4. 2017 (č. l. 1096) obvinění navrhli, aby byla jejich trestní věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové nebo Okresnímu soudu v Olomouci.

Dne 21. 4. 2017 (č. l. 1097) postoupil Okresní soud v Šumperku trestní spis, sp. zn. 3 T 183/2014, Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci s návrhem obviněných na delegaci.

Nejvyššímu soudu byl dne 26. 4. 2017 Krajským soudem v Ostravě, sp zn. 3 Nt 1/2017, předložen trestní spis Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 3 T 183/2014, k rozhodnutí o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

Postup podle § 25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněných v době rozhodování Nejvyššího soudu o jejich návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně, konalo se již několik hlavních líčení a byla provedena řada důkazů. Není sporu o tom, že Okresní soud v Šumperku je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněných, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněných ze dne 1. 11. 2016 na delegaci (bod VIII. Stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 3 T 183/2014-995 ze dne 18. října 2016 , na č. l. 1002), neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu v Šumperku (jemuž má být věc podle obviněných odňata) a Okresnímu soudu v Hradci Králové (jemuž má být věc podle obviněných přikázána).

Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty odůvodňující podle obviněných postup podle § 25 tr. ř. se týkají především jejich obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 3 T 183/2014 nebude u Okresního soudu v Šumperku náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána, a to z důvodu negativního vztahu soudce vůči nim a vůči jejich obhájkyni. Svůj návrh obvinění staví na pochybnosti o nepodjatosti soudce Okresního soudu v Šumperku JUDr. M. Churavého. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti obviněných, na kterých staví také nyní projednávaný návrh, byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů řešeny a odstraněny. Nejvyšší soud v daném konkrétním případě neshledal v argumentech obviněných důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

Pokud obvinění postavili svůj návrh na delegaci na námitce podjatosti jmenovaného soudce, jemuž byla věc obviněných přidělena, je nutno konstatovat, že o této námitce bylo v průběhu trestního řízení opakovaně k obdobným námitkám obviněných rozhodováno, a to usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 2. 2015, č. j. 3 T 183/2014-636, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 2. 4. 2015, č. j. 55 To 98/2015-718, dále usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2015, č. j. 3 T 183/2014-816, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 13. 10. 2015, č. j. 68 To 279/2015-853 a dále usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 10. 2016, č. j. 3 T 183/2014-995, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 4. 1. 2017, č. j. 55 To 340/2016-1059. Podle uvedených rozhodnutí není samosoudce JUDr. M. Churavý vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 183/2014, neboť nemá žádný poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům.

Pokud obvinění jako významný důvod pro delegaci věci jinému soudu zmiňují nepřátelský vztah samosoudce k jejich obhájkyni a poukazují na usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 2. 2016, č. j. 3 T 183/2014-894, podle kterého je samosoudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněných, je nutno podotknout, že toto rozhodnutí bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 14. 4. 2017, č. j. 68 To 63/2016-906, zrušeno v celém rozsahu. V uvedeném usnesení přitom krajský soud podrobně odůvodnil, proč tento vztah nemůže být důvodem pro vyloučení daného soudce z rozhodování ve věci. Tyto důvody, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožnil, lze přitom plně vztáhnout i na rozhodování o návrhu obviněných na delegaci věci k jinému soudu, bylo by zcela nadbytečné je opakovat, a proto postačí na ně odkázat. Uvedený nepřátelský vztah tedy není důležitým důvodem ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř.

Pokud jde o další námitky obviněných uplatněné ve stížnosti, jejíž součástí je návrh na delegaci, a na nichž obvinění staví návrh na delegaci, Nejvyšší soud na základě předloženého spisového materiálu shledal, že jde o námitky obdobné, které byly součástí i předchozích stížností obviněných a námitek podjatosti a jak bylo výše uvedeno, bylo o nich soudy již rozhodováno. Pokud jde o námitky týkající se nevhodného chování soudce vůči obviněným a jejich obhájkyni, nutno konstatovat, že tato problematika je věcí profesionální etiky vystupování a chování soudce a je řešena jinými prostředky (stížnost, kárná odpovědnost), jak již bylo obviněným v předchozích rozhodnutích soudů odůvodněno. Takové námitky nemohou být důvodem důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Nelze rovněž přistoupit na subjektivní názor obviněných, že by snad způsob rozhodování soudce či jeho vedení trestního řízení (např. postoupení podání obviněných k prošetření, zda nedošlo k trestnému činu) v jejich věci bylo jakousi mstou či snad zastrašováním proti způsobu obhajoby, který zvolili. Je nepochybné, že také soudce v řízení může postupovat tak, jak mu umožňuje trestní řád a další právní předpisy. Námitky obviněných, jimiž brojí proti tomu, že soudce některé jejich návrhy na doplnění dokazování zamítl a jiné naopak připustil, jakož i námitky proti způsobu rozhodnutí soudce o stížnostech obviněných (proti zajištění peněžních prostředků, proti protokolaci), rovněž nelze shledat jako důležité důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému, neboť jde o námitky procesní, které jsou, resp. mohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení ve věci samé. Z obsahu trestního spisu je navíc zřejmé, že obvinění procesní postupy, které jim trestní řád umožňuje, využívají a některým jejich stížnostem bylo také v průběhu trestního řízení vyhověno. V uvedené věci je podstatné, že soudy v trestním řízení opakovaně k obdobným námitkám obviněných neshledaly splněnými zákonné podmínky pro vyloučení samosoudce JUDr. M. Churavého z vykonávání úkonů trestního řízení obviněných. Pokud obvinění na námitce podjatosti (z obdobných důvodů) postavili také svůj návrh na delegaci, je evidentní, že není opodstatněný. Subjektivní pocit obviněných a jejich přesvědčení, že jim je jmenovaný soudce negativně nakloněn, není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud na závěr zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra obviněných v objektivní rozhodování soudce. Samotná okolnost, že soud (samosoudce, předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněných nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).

Jak již bylo uvedeno výše, trestní věc obviněných se nyní nachází ve fázi řízení u soudu I. stupně, obvinění tak mohou uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení a případné jejich námitky mohou být podkladem přezkoumání postupu a rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. května 2017

JUDr. Michal Mikláš předseda senátu