7 Td 15/2017
Datum rozhodnutí: 05.04.2017
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 15/2017-6
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud ve věci obviněných L. S. , M. N., J. D. , vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 155/2015, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2017 návrh obviněného J. D. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodním á .
O d ů v o d n ě n í :
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci podala dne 5. 8. 2015 u Okresního soudu v Liberci obžalobu na výše uvedené obviněné pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. U Okresního soudu v Liberci je věc vedena pod sp. zn. 1 T 155/2015.

Podáním ze dne 10. 2. 2017 (č. l. 399 tr. spisu) učinil obviněný J. D. návrh na postup podle § 25 tr. ř. přičemž navrhoval, aby Vrchní soud v Praze odňal věc Okresnímu soudu v Liberci a přikázal ji Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Tato věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 10 Ntd 2/2017.

Současně podáním taktéž ze dne 10. 2. 2017 (č. l. 401 tr. spisu) učinil obviněný návrh na postup podle § 25 tr. ř., v němž navrhoval, aby Nejvyšší soud odňal věc Vrchnímu soudu v Praze a přikázal ji Vrchnímu soudu v Olomouci. Ve svém návrhu uvedl, že již jednou byl účastníkem řízení u Vrchního soudu v Praze, kdy od té doby nemá žádnou důvěru ve spravedlivé rozhodnutí tohoto soudu. Je přesvědčen, že je namístě užít postup podle § 25 tr. ř. před námitkou podjatosti, neboť o samotné námitce rozhoduje dotčený soudce či dotčení soudci .

Dne 30. 3. 2017 předložil Vrchní soud v Praze trestní spis Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 1 T 155/2015, Nejvyššímu soudu k řízení o návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.

Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že trestní věc obviněného (obviněných) se nyní nachází u Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 Ntd 2/2017, v řízení o návrhu obviněného J. D. na delegaci podle § 25 tr. ř. Obviněný se domnívá, že věc by měla být tomuto soudu odňata a přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci, neboť obviněný nemá důvěru ve spravedlivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a domnívá se, že je na místě užít postupu podle § 25 tr. ř. před námitkou podjatosti.

Důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. však nemohou být pouhé obecné ničím nepodložené zcela subjektivní pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Praze, jak činí ve svém návrhu obviněný, když jiné argumenty obsahem návrhu obviněného na delegaci nejsou.

V souvislosti s obviněným avizovanou námitkou podjatosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pokud jde o námitku podjatosti, zásadně se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci, a to postupem podle § 31 odst. 1 tr. ř. Důvody vyloučení soudce jsou uvedeny v ustanovení § 30 tr. ř., musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohly být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům trestního řízení objektivně. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že i v případě, že by skutečně existovala pochybnost o nepodjatosti určitého soudce příp. senátu, by toto samo o sobě nemohlo být důvodem k postupu podle § 25 tr. ř. Zcela výjimečně by takovým důvodem mohla být pochybnost o nestrannosti celého soudu, resp. jeho jednotlivých soudců.

Po pečlivém zvážení všech okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky pro postup podle § 25 tr. ř.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2017

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu