7 Td 14/2017
Datum rozhodnutí: 12.04.2017
Dotčené předpisy: § 25 tr. ř.



7 Td 14/2017 - 14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného K. Š., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 7/2011, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2017 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl t a k t o:

Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci n e o d n í m á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2015, č. j. 77 T 7/2011 13 604 bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného K. Š. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný K. Š., opatrovník JUDr. J. M., zmocněnec poškozeného Mgr. M. B. a zúčastněná osoba Astra Reinvest LTD.

Vrchnímu soudu v Olomouci byl dne 3. 2. 2017 předložen trestní spis, sp. zn. 77 T 7/2011, k řízení o odvoláních uvedených osob.

Podáním ze dne 20. 3. 2017 učinil obviněný K. Š. návrh na odnětí uvedené věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze. Vyjádřil přesvědčení, že řízení u Vrchního soudu v Praze povede k lepšímu zajištění nestranného a zákonného projednání věci, k náležitému zjištění skutkového stavu i k lepšímu uplatnění všech zásad trestního řízení. K tomuto závěru obviněný dospěl na základě dosavadního způsobu rozhodování Vrchního soudu v Olomouci v jeho věci, vyřizování jeho stížností, nevyváženosti při vyřizování jeho podnětů a podnětů státního zastupitelství. Zejména poukázal na způsob, jakým předseda Vrchního soudu v Olomouci vyřídil jeho stížnost na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě týkající se průtahů v jeho trestní věci a rozpor s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 UL 12/2016 ze dne 31. 5. 2016 na návrh Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Zdůraznil, že rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen ve dnech 4. a 5. 3. 2015, doručen mu však byl až dne 24. 6. 2016, tedy po 478 dnech. Uvedl, že poukazoval na evidentní průtahy, obracel se na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě, která v deseti případech rozhodla o prodloužení zákonné lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku, avšak vždy podle obviněného pouze obecně s odkazem na důvody uváděné předsedou senátu. Podle obviněného předsedkyně krajského soudu průtahy neřešila, proto podal stížnost předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, která byla vyřízena přípisem ze dne 17. 5. 2016, aniž by se však předseda vrchního soudu skutečně zabýval četností prodlužování lhůt a konkrétními jeho argumenty. Ve své stížnosti, že namítal také skutečnost, že Vrchnímu soudu v Olomouci nebyly Krajským soudem v Ostravě předloženy k rozhodnutí jeho stížnosti (proti usnesení ze dne 1. 12. 2014 ustanovení opatrovníka, proti usnesení ze dne 8. 12. 2014 zamítnutí návrhu na vydání věci, proti usnesení ze dne 8. 12. 2014 rozhodnutí o námitce podjatosti předsedy senátu), přičemž o uvedených stížnostech není rozhodnuto do současné doby. Předseda Vrchního soudu v Olomouci mu přípisem ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. St 4/2016, sdělil, že jeho stížnost je nedůvodná. Obviněný dále uvedl, že na průtahy v řízení si stěžovalo rovněž Krajské státní zastupitelství v Ostravě, a to prostřednictvím návrhu na určení lhůty, přičemž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 3 UL 12/2016, průtahy v řízení shledal jako neodůvodněné a určil lhůtu k vyhotovení rozsudku. Obviněný tak nabyl dojmu, že Vrchní soud v Olomouci jinak hodnotí jeho žádosti a jinak návrhy státního zastupitelství. Nelze mít podle něj důvěru k odvolacímu soudu, pokud jeho předseda v podstatě tvrdí, že v jeho věci k neodůvodněným průtahům nedocházelo, a naproti tomu je senátem Vrchního soudu v Olomouci jako důvodný vyřízen návrh stejné věcné podstaty jako oprávněný. Z těchto důvodů je podle obviněného zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci není podle jeho názoru schopen zajistit nestranné a zákonné projednání jeho věci.

Nejvyššímu soudu byl dne 29. 3. 2017 Vrchním soudem v Olomouci předložen trestní spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 77 T 7/2011, s návrhem obviněného na postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného nyní nachází u Vrchního soudu v Olomouci (sp. zn. 1 To 17/2017) v řízení o odvolání obviněného a dalších osob proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 77 T 7/2011.

V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je pro postup podle § 25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze.

Z návrhu obviněného je především patrné, že obviněný postavil své přesvědčení o schopnosti, resp. neschopnosti, Vrchního soudu v Olomouci k zajištění nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci, na námitkách, které se týkají jednak postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci jeho výtek na průtahy v řízení (při vyhotovování rozsudku soudu I. stupně) a výtek ohledně nepředložení jeho stížností proti některým rozhodnutím krajského soudu v jeho věci, přičemž nesouhlasí v tomto směru s argumenty předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ve sděleních zasílaných mu na jeho stížnosti, a jednak nesouhlasí s argumenty předsedy Vrchního soudu v Olomouci, kterými se, s odvoláním na svou pravomoc stanovenou mu zákonem, vypořádal se stížnostmi obviněného na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě.

Nesouhlas obviněného se způsobem vyřízení jeho stížností předsedkyní Krajského soudu v Ostravě (když trestní věc obviněného se již u tohoto soudu ani nenachází), jakož i jeho nesouhlas se způsobem vyřízení jeho stížností předsedou Vrchního soudu v Olomouci však nemůže být důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř., přičemž uvedené důvody se ani netýkají meritorního rozhodování ve věci obviněného. Takové argumenty nemohou být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Olomouci o odvolání obviněného a dalších osob a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejím přikázání soudu jinému.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2017 JUDr. Michal Mikláš předseda senátu