7 Td 10/2017
Datum rozhodnutí: 23.02.2017
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 tr. ř., § 25 tr. ř.



7 Td 10/2017-9
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 23. února 2017 v neveřejném zasedání, ve věci M. D. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 Nt 4001/2017, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti a návrhu soudu na delegaci takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.

Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 neodním á .

O d ů v o d n ě n í :
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, podal dne 6. 1. 2017, sp. zn. 2 ZN 341/2016, u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na uložení ochranného léčení (č. l. 1 spisu 0 Nt 4001/2017) u podezřelého M. D. s tím, že policejní orgán Policie České republiky, obvodní ředitelství policie Praha IV, SKPV, 1. oddělení obecné kriminality usnesením ze dne 29. 12. 2016, č. j. KRPA-297822-47/TČ-2016-001471, podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil (č. l. 72 spisu) trestní věc podezření ze spáchání přečinu šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustil M. D. tím, že dne 6. 8. 2016 ze svého počítače, který má umístěn na adrese trvalého pobytu, měl rozšiřovat poplašnou zprávu (odpálení vodíkové bomby v Praze), kterou rozeslal do ČT, TV Nova, TV Prima a novin Lidovky. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pak bylo zjištěno, že podezřelý trpí paranoidní schizofrenií, proto jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době spáchání skutku zcela vymizelé. Podezřelý netrpí závislostí na návykových látkách. Znalec navrhuje uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formou.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 0 Nt 4001/2017, bylo rozhodnuto o předložení věci podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Místem spáchání trestného činu je místo, kde došlo k jednání obviněného. Podle soudu je ze spisového materiálu zřejmé, že podezřelý zaslal zprávu ze svého počítače umístěného v místě jeho bydliště v Brně. Podezřelý má v Brně nejen trvalé bydliště, v němž se zdržuje, ale má tam také zaměstnání a v Brně dochází rovněž k ošetřujícímu lékaři. Znalecký posudek byl vypracován MUDr. J. Pokorou, znalcem vedeným u Krajského soudu v Brně, zaměstnaným v Psychiatrické léčebně v Brně Černovicích. Obvodní soud má za to, že v souladu s § 18 odst. 1 tr. ř. není dána jeho příslušnost k projednání věci, když naopak je podle něj dána příslušnost Městského soudu v Brně. Pokud by jeho příslušnost k projednání věci byla dána, navrhuje, aby byla věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odňata a přikázána Městském u soudu v Brně právě s ohledem na bydliště podezřelého, sídlo znalce, místo současné léčby podezřelého, když všechna se nacházejí v Brně. Za této situace by podle soudu bylo i s ohledem na druh navrhovaného opatření, neekonomické a neefektivní konat veřejné zasedání o návrhu státního zástupce v Praze.

Nejvyšší soud nejprve zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.).

V ustanovení § 357 odst. 1 a 2 tr. zákoníku jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty, které se odlišují především jednáním, jímž pachatel s poplašnou zprávou nakládá. Ustanovením odst. 1 se postihuje, pokud pachatel úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení tím, že sám rozšiřuje poplašnou zprávu a ustanovením odst. 2 naopak pachatel takovou zprávu sdělí některému uvedenému orgánu veřejné moci, jinému subjektu nebo hromadnému informačnímu prostředku. Je tedy zřejmé, že se v daném případě M. D. jako osoba, která není pro nepříčetnost trestně odpovědná, měl dopustit činu jinak trestného, a to přečinu šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku, kdy prostřednictvím internetu ze svého bydliště v Brně zaslal (tedy sdělil ve smyslu § 257 odst. 2 tr. zákoníku) poplašnou zprávu na různé e-mailové adresy (ČT, TV Nova, TV Prima, Lidovky), mimo jiné tedy na e-mailovou adresu Diváckého centra ČT, se sídlem v Praze 4 (č. l. 2, 54 spisu). Policejní orgán odložil trestní věc pro podezření ze spáchání přečinu šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku, když v tomto usnesení policejního orgánu i v návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení se v popisu skutku uvádí, že podezřelý danou poplašnou zprávu měl sdělit hromadným informačním prostředkům . Je tedy zřejmé, že ke spáchání uvedeného přečinu mělo dojít i tam, kde byly poplašné zprávy sděleny a adresáty přijímány. Také v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 je proto místo, kde měl být trestný čin (resp. v případě M. D. čin jinak trestný) spáchán a jedná se tak o soud místně příslušný k rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že místně příslušný k projednání věci (rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení) je Obvodní soud pro Prahu 4.

Dále pak byl posouzen alternativní návrh Obvodního soudu pro Prahu 4 podle § 25 tr. ř., na odnětí věci a její přikázání Městskému soudu v Brně.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.

Pokud jde o soudem navrhovaný postup podle § 25 tr. ř., je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Skutečnosti uváděné obvodním soudem však takovými důležitými důvody nejsou. Skutečnost, že o návrhu na uložení ochranného léčení je příslušný rozhodnout soud, v jehož obvodu nemá obviněný, resp. podezřelý bydliště a ani zde nebude vykonávat ochranné léčení, není nijak neobvyklá a trestní předpisy s ní ve svých ustanoveních počítají. Skutečnost, že podezřelý nebo soudní znalec mají bydliště či sídlo v obvodu jiného soudu než soudu příslušného, není obecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu. Na straně obviněného může být takovou výjimečnou okolností zejména jeho značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci podle dostupného spisového materiálu nejde.

Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. února 2017 JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu