7 Td 1/2016
Datum rozhodnutí: 13.01.2016
Dotčené předpisy: čl. § 24 odst. 1 tr. ř.



7 Td 1/2016-26
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. ledna 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného J. M. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 140/2015, o příslušnosti soudu takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 8.

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podala dne 26. 11. 2015 u Obvodního soudu pro Prahu 8 obžalobu na obviněného J. M., pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v době od července 2012 nejméně do května 2013, jako jediný jednatel společnosti Health & Beauty, s.r.o., se sídlem Praha 8 Ďáblice, U Chaloupek 14/13, jejíž hlavní činností byla propagace a prodej masážních výrobků MAXIWELL II, které nabízeli obchodní zástupci společnosti Health & Beauty, s.r.o., především ve velkých obchodních centrech v Praze a dalších městech ČR, v úmyslu obohatit se vydal výslovný pokyn, na základě něhož obchodní zástupci prezentovali masážní polštářky MAXIWELL II za částku 11 990 Kč, přičemž potenciálním zákazníkům, kterými byli starší a nemocní lidé, nabídli možnost vylosovat si slevu, kterou byla ve všech případech sleva ve výši 6 000 Kč, a masážní polštářek MAXIWELL II jim byl posléze nabídnut za částku 5 990 Kč, k čemuž s nimi byla sepsána kupní smlouva, ve které byli mimo jiné seznámeni s právem odstoupení od smlouvy, tedy možnosti vrácení zboží a získání svých peněz zpět do 14 dnů poté, co kupující podle § 57 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., platného v předmětné době, odstoupili od této smlouvy s nárokem na vrácení peněžních prostředků, byli dle nařízení obviněného odkázáni se svojí reklamací pouze do sídla společnosti Health & Beauty, s.r.o., kde s nimi byl v případě osobního vrácení zboží sepsán protokol o vrácení zboží s ujištěním, že za vrácený výrobek dostanou své peníze zpět, peníze jim však vráceny nebyly, žádné peníze ani po opakovaných písemných i ústních telefonických urgencích nedostali, reklamace byly neustále prodlužovány, poškození byli opakovaně pracovníky společnosti na pokyn jednatele obviněného ujišťováni, že peníze jsou na cestě, že tyto dostanou zpět, přestože obviněný vydal svým zaměstnancům pokyn reklamace nevyřizovat a peníze zásadně nevracet, posléze se již vyhýbali komunikaci s poškozenými, když poškození nakonec zjistili, že sídlo firmy na výše uvedené adrese již neexistuje, případně se zde provádějí malířské práce, do dnešního dne přes všechna ujišťování poškození žádné peníze nedostali a tímto jednáním obviněný poškozeným způsobil škodu v celkové výši 95 840 Kč, přičemž se jednalo o 16 poškozených jmenovitě uvedených v obžalobě.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 2 T 140/2015, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 8 není místně příslušný k jejímu projednání. Podle obvodního soudu je místem spáchání činu jednak místo, kde se obviněný měl dopustit té části jednání, jímž někoho uvedl v omyl, tedy místo, kde na výslovný pokyn obviněného obchodní zástupci uzavírali s poškozenými kupní smlouvy, v nichž byli kupující (poškození) mimo jiné seznámeni s právem odstoupení od smlouvy, tedy možností vrácení zboží a získání svých peněz zpět do 14 dnů poté, co kupující podle § 57 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., platného v předmětné době, odstoupil od této smlouvy s nárokem na vrácení peněžních prostředků, i když to fakticky nebylo možné, neboť obviněný měl vydat pracovníkům společnosti pokyn, že peníze zpět z uzavřených smluv nesmějí vracet. Dále také místo, kde měla vzniknout jednáním obviněného škoda, tj. místo, kde na výslovný pokyn obviněného obchodní zástupci od poškozených vylákali peněžní prostředky na zakoupení masážních polštářků, tj. v OD Tesco Praha 10 (viz č. l. 200), tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, v OD Tesco Ústí nad Orlicí (viz č. l. 227), tedy v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, v Intersparu Litoměřice (viz č. l. 215 a 216), tedy v obvodu Okresního soudu v Litoměřicích, v OD Anděl Praha 5 (viz č. l. 246, 360) a v Intersparu Zličín, Praha 5, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5, v OC Hostivař, Praha 10 (viz č. l. 267) a OD Tesco Skalka, Praha 10 (č. l. 276, 291), tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, v Intersparu Liberec (viz č. l. 332), tedy v obvodu Okresního soudu v Liberci, v OC Afi Palác Pardubice (viz č. l. 308), tedy v obvodu Okresního soudu v Pardubicích, v OC Flora, Praha 3 (viz č. l. 347, 371, 415), tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3, v Intersparu Plzeň (viz č. l. 391), tedy v obvodu Okresního soudu Plzeň-město, v Market Unihobby Jihlava (viz č. l. 186), tedy v obvodu Okresního soudu v Jihlavě. Dále je podle obvodního soudu místem spáchání činu také místo, kde se pachatel obohatil, tj. v místě jeho bydliště, Praha 2, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2. Podle názoru Obvodního soudu pro Prahu 8, který se domnívá, že sám není místně příslušný k projednání věci, jsou místně příslušné tyto soudy: Okresní soud v Ústí nad Orlicí nebo Okresní soud v Litoměřicích nebo Okresní soud v Pardubicích nebo Okresní soud Plzeň-město nebo Okresní soud v Jihlavě nebo Obvodní soud pro Prahu 10 či Obvodní soud pro Prahu 5, Obvodní soud pro Prahu 3 nebo Obvodní soud pro Prahu 2. Proto rozhodl podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a výše uvedeným soudům.

Protože mezi uvedenými soudy je, mimo řady soudů z obvodu Vrchního soudu v Praze, také Okresní soud v Jihlavě, spadající do obvodu Vrchního soudu v Olomouci, což zakládá příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o návrhu, Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

Podle obžaloby se měl obviněný vůči poškozeným dopustit přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný nespáchal přečin podvodu tím, že prostřednictvím svých pracovníků nabízel zákazníkům ke koupi uvedený produkt (masážní polštářek Maxiwell II), ale tím, že ačkoliv poškozené seznamoval s možnostmi reklamace zakoupeného zboží a vrácení peněz, nezakládaly se tyto informace na pravdě, neboť měl vydat svým zaměstnancům pokyn reklamace nevyřizovat a peníze zásadně nevracet. Ze skutkových zjištění také vyplývá, že zákazníkům, kteří zakoupený produkt reklamovali, peníze vráceny nebyly. Poškození byli uváděni v omyl jednak v místech, kde uzavírali kupní smlouvu (ve které byli ujišťováni, že v případě reklamace dostanou své peníze zpět), když těmito místy byly prezentace společnosti Health & Beauty, s.r.o., v různých obchodních centrech po Praze i v jiných městech České republiky (jak je uvedeno v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8). Poškození však byli uváděni v omyl také v sídle společnosti Health & Beauty, s.r.o., U Chaloupek 14/13, Praha 8 Ďáblice, neboť zde byly podle obsahu spisového materiálu přijímány reklamace, s některými poškozenými bylo ohledně reklamace jednáno osobně v sídle společnosti, a také zde měli být poškození lživě ujišťováni o vrácení peněz, ačkoli měli mít pracovníci obviněného pokyn peníze nevracet.

Ač by v úvahu mohla přicházet místní příslušnost více soudů k projednání věci (jak uvádí Obvodní soud pro Prahu 8), tak s ohledem na výše uvedené není pochyb také o příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8, neboť v obvodu tohoto soudu (v sídle společnosti Health & Beauty, s.r.o., v Praze 8) měli být poškození uvedeni v omyl ujišťováním pracovníků obviněného, že po učiněné reklamaci jim budou peníze vráceny, ačkoli věděli, že na pokyn obviněného, neměly být žádné peníze vypláceny. U tohoto soudu podala státní zástupkyně obžalobu. Tím byla založena příslušnost tohoto soudu k projednání věci (§ 22 tr. ř.).

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. ledna 2016

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu