7 Nd 291/2000
Datum rozhodnutí: 16.08.2000
Dotčené předpisy:




7 Nd 291/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2000 v trestní věci obviněných Mgr. D. N., roz. L., a T. N., pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 22/2000, o návrhu na odnětí a přikázání věci t a k t o :

Podle § 25 tr. řádu se návrh z a m í t á a věc se Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou n e o d n í m á .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 8. 2. 2000 podal státní zástupce okresního státního zastupitelství u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou obžalobu na obviněné Mgr. D. N. a T. N. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se podle obžaloby dopustili oba obvinění tím, že dne 11. 6. 1999 v době asi od 18,00 hod. do 24.00 hod. v baru a dalších místnostech hotelu S. v S., na školním výletě 8. třídy Základní školy K. H., oba v postavení pedagogického dozoru, když obviněná Mgr. D. N. byla na výlet vyslána ředitelem školy jako třídní učitelka a obviněný T. N. jako pomocný dozor, umožnili svěřeným nezletilým žákům a žákyním, aby uspořádali diskotéku a aby si nakupovali a konzumovali větší množství desetistupňových piv, načež nejméně dvě žákyně se požitím piva přivedly do zjevně podnapilého stavu a některé další žákyně si v průběhu diskotéky svlékly svrchní část ošacení a tančily v podprsenkách.

Přípisem ze dne 28. 7. 2000 předložila samosoudkyně Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou trestní věc obviněných Mgr. D. N. a T. N. Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem na postup podle § 25 tr. řádu, tj. odejmutí věci Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou a její přikázání k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kutné Hoře. Návrh odůvodnila samosoudkyně tím, že v přípravném řízení bylo k věci vyslechnuto téměř padesát svědků, státní zástupce v obžalobě navrhl slyšet v hlavním líčení dvacet čtyři svědků, z nichž většina má bydliště v okresu Kutná Hora. S ohledem na to, že oba obvinění trestnou činnost popírají, osobní účast svědků v řízení před soudem bude nezbytná k prověření jejich obhajoby, přičemž Okresní soud v Kutné Hoře má všechny podmínky k tomu, aby věc projednal rychleji a hospodárněji než místně příslušný soud.

Nejvyšší soud České republiky zevrubně přezkoumal veškerý předložený spisový materiál, zvážil návrh procesního postupu podle § 25 tr. řádu a shledal, že v posuzovaném případě nejsou zákonné podmínky pro odnětí a přikázání věci splněny.

Třeba předeslat, že pokud jde o věcnou příslušnost, podle § 16 tr. řádu koná trestní řízení v prvním stupni, jestliže platný trestní řád nestanoví něco jiného, zásadně okresní soud. Krajský soud koná ve smyslu § 17 věta první tr. řádu v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let anebo pokud je za ně možno uložit výjimečný trest. Trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., pro který byla na oba obviněné podána obžaloba, je ohrožen trestní sazbou až do dvou let trestu odnětí svobody a věcná příslušnost okresního soudu je tudíž dána, přičemž ustanovením § 314a odst. 1 tr. řádu je založena příslušnost samosoudce tohoto soudu.

Pokud jde o místní příslušnost, podle § 18 odst. 1 tr. řádu koná trestní řízení především ten soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Teprve tehdy, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení podle § 18 odst. 2 věta před středníkem tr. řádu řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, přičemž tato tři kritéria jsou postavena naroveň. Konečně, nedají-li se místa alternativně, byť taxativně uvedená v ust. § 18 odst. 2 tr. řádu zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení podle § 18 odst. 2 věta za středníkem tr. řádu ten soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo.

Samosoudkyně Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, u kterého byla obžaloba státním zástupcem podána, ostatně svoji věcnou či místní nepříslušnost nenamítá, domáhá se však procesního postupu podle § 25 tr. řádu.

Podle § 25 tr. řádu může být věc věcně a místně příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně výhradně z důležitých důvodů. Citované ustanovení trestního řádu je proto na místě především vnímat z pohledu ustanovení článku 38 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Zákon stanovil tuto příslušnost výslovně tak, že je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána a přidělována soudu jinému, je nutno chápat jako postup nestandardní a zcela výjimečný (srov. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 90/95).

Ustanovení § 25 tr. řádu tudíž skýtá zákonný podklad pro fakultativní procesní postup, který je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. což znamená, že důležité důvody ve smyslu tohoto ustanovení řádu musí mít charakter evidentní výjimečnosti. V posuzovaném případě však tomu tak není.

Okolnost, že oba obvinění a převážná většina až dosud ve věci slyšených svědků nemají své bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, není nikterak výjimečná. V praxi je naopak podobná situace spíše běžná a nemůže proto sama o sobě odůvodnit odnětí a přikázání věci, představující prolomení ústavně garantovaného principu, shora již vzpomenutého, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, tedy principu, který patří k důležitým prvkům právní jistoty. Důvody pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu přitom nelze mechanicky dovozovat z kupř. pouhého porovnání počtu útoků spáchaných v obvodu toho kterého soudu, nebo z počtu tam bydlících svědků či znalců. Taková hlediska jako je hledisko rychlosti či hledisko hospodárnosti řízení nelze v žádném případě nadřazovat nad požadavek náležitého objasnění věci, který je základním předpokladem pro správné rozhodnutí soudu (srov. též č. 4/1994 Sb. rozh. trest.).

Vzdálenost mezi Okresním soudem ve Žďáře nad Sázavou a Okresním soudem v Kutné Hoře není ostatně nijak mimořádná, přičemž ani jeden z těchto soudů není pro žádného z aktérů trestního řízení vyloženě dopravně nedostupný nebo dosažitelný s výraznými obtížemi.

Navíc, jak již bylo zmíněno, musel Nejvyšší soud vycházet i z toho, že základním předpokladem pro správné rozhodnutí soudu je požadavek náležitého objasnění věci. Způsob obhajoby obou obviněných v této trestní věci přitom nevylučuje ani tu eventualitu, že v dalším průběhu řízení bude nezbytné doplnit dokazování dalšími důkazy bezprostředně spjatými právě s místem, kde ke stíhané trestné činnosti mělo podle obžaloby dojít, včetně případných osobních výslechů dalších svědků, kteří se většinou naopak trvale zdržují v okrese Prostějov.

Z uvedeného je tudíž zřejmé, že odnětí a přikázání věci nelze přesvědčivě odůvodnit relevantními skutečnostmi, které by vykazovaly charakter důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že věc se Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou neodnímá.



Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 16. srpna 2000

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k