7 Nd 248/2000
Datum rozhodnutí: 11.07.2000
Dotčené předpisy:




7 Nd 248/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud ve věci řízení o úpravu poměrů k nezletilé M. T. zastoupené Okresním úřadem v Litoměřicích jako opatrovníkem, t. č. u otce MgA. T. T. vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 Nc 836/98, za účasti matky nezletilé MUDr. M. T. a otce nezletilé MgA. T. T., rozhodl o návrhu otce nezletilé na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě z důvodu vhodnosti t a k t o :

Návrh otce nezletilé na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :



U Okresního soudu v Litoměřicích jako soudu věcně a místně příslušného je pod sp. zn. 12 Nc 836/98 vedeno řízení o návrhu matky na úpravu poměrů k nezletilé M. T. Místní příslušnost Okresního soudu v Litoměřicích byla založena tím, že u tohoto soudu byl podán návrh na zahájení řízení v době, kdy matka měla nezletilou dceru u sebe na adrese svého bydliště a tím, že Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. 12 Nc 836/98, nevyhověl námitce místní nepříslušnosti tohoto soudu, kterou podal otec nezletilé (toto usnesení Okresního soudu v Litoměřicích bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. 10 Co 583/99).

Otec nezletilé podáním ze dne 12. 4. 2000 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Opavě. Tento návrh odůvodnil tím, že nezletilá se nachází v jeho péči v Opavě, tj. v místě původního bydliště, kde bydlela do tří let věku, než byla odvezena matkou do bydliště jejích rodičů v Litoměřicích. Otec nezletilé v návrhu na přikázání věci poukázal na to, že v Opavě bydlí svědci, kteří jsou s nezletilou v každodenním styku, a že zde působí i dětská psycholožka, která má nezletilou v evidenci. Otec nezletilé odkázal na značnou vzdálenost svého bydliště od sídla Okresního soudu v Litoměřicích a na ekonomickou i časovou obtížnost jeho dojíždění k tomuto soudu.

Matka nezletilé vyjádřila s přikázáním věci výslovný nesouhlas a dodala, že návrh na přikázání věci považuje jen za další krok otce nezletilé směřující k oddálení meritorního rozhodnutí.

Okresní úřad v Litoměřicích jako opatrovník nezletilé ve svém vyjádření uvedl, že nestranné a objektivní posouzení věci nezletilé M. T. by vyžadovalo, aby věc neprojednával Okresní soud v Litoměřicích ani Okresní soud v Opavě, ale jiný soud. Přitom zdůraznil potřebu urychleného rozhodnutí.

Spis byl Nejvyššímu soudu předložen s návrhem otce nezletilé na přikázání věci a s vyjádřeními ostatních účastníků řízení dne 10. 7. 2000.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné důvody k přikázání věci jinému než příslušnému soudu.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti.

Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci jinému než příslušnému soudu opírá, musí mít výjimečnou povahu. Takovou povahu nemá samotná okolnost, že účastník řízení bydlí mimo obvod příslušného soudu, zvláště když z ničeho není zřejmé, že by se pro nějaký závažný důvod objektivně nemohl dostavit k příslušnému soudu. Důvody, které otec nezletilé uvedl v návrhu na přikázání věci, nejsou takového charakteru, aby mu objektivně znemožňovaly přítomnost při jednání u příslušného soudu. Lze sice uvažovat o tom, že cesta k příslušnému soudu je pro otce nezletilé časově, finančně i organizačně spojena s určitými nezanedbatelnými obtížemi, avšak není možné pominout, že přikázáním věci soudu, v jehož obvodu má otec nezletilé své bydliště, by v podstatě znamenalo pouhé přenesení těchto obtíží na matku nezletilé. Stejně tak je možné uvažovat o tom, že část důkazů, jejichž provedení v daném řízení přichází v úvahu, je různým způsobem vázána k obvodu soudu, kde má otec nezletilé své bydliště, avšak na druhé straně je nutné mít na zřeteli i to, že další část důkazů významných pro meritorní rozhodnutí je vázána k obvodu soudu, kde bydlí matka nezletilé. Z hlediska dostupnosti důkazů jsou tedy předpoklady obou soudů v podstatě srovnatelné.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není možné přesvědčivě zdůvodnit, že projednání věci Okresním soudem v Opavě je vhodnější než její projednání Okresním soudem v Litoměřicích jako soudem příslušným, a proto návrh na přikázání věci zamítl.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné poukázat na ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř., podle něhož změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. K přenesení příslušnosti podle citovaného ustanovení musí dojít rozhodnutím příslušného soudu, který se při tom řídí zájmem nezletilého. Nedostatek tohoto rozhodnutí příslušného soudu není možné nahrazovat rozhodnutím nadřízeného soudu o přikázání věci, které se řídí jinými hledisky.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

V Brně dne 11. července 2000