7 Nd 238/2000
Datum rozhodnutí: 11.07.2000
Dotčené předpisy:




7 Nd 238/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 7. 2000 v trestní věci obviněných JUDr. P. S., Ing. V. H., Ing. P. P., Ing. J. K. a Ing. J. R. vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 104/2000 o návrhu Okresního soudu v Opavě na odnětí a přikázání věci t a k t o:

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Opavě neodnímá.

O d ů v o d n ě n í :

U Okresního soudu v Opavě jako soudu věcně a místně příslušného byla podána obžaloba na obviněné JUDr. P. S., Ing. V. H. a Ing. P. P. pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., to vše ve znění před novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb., a na obviněné Ing. J. K. a Ing. J. R. pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák., to vše ve znění před novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb.

Okresní soud v Opavě navrhl, aby mu věc byla odňata a aby byla přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích nebo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Tento návrh odůvodnil Okresní soud v Opavě tím, že trestné činy, pro které byla podána obžaloba, byly spáchány také v obvodech působnosti těchto soudů, a dále tím, že z celkového okruhu svědků, jejichž výslech v hlavním líčení státní zástupce navrhl v podané obžalobě, má 8 svědků bydliště v obvodu působnosti Okresního soudu v Opavě, zatímco 40 svědků má bydliště nebo pracoviště v různých místech středních a severních Čech.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky k odnětí věci příslušnému soudu a k jejímu přikázání jinému soudu.

Okolnost, že trestná činnost byla spáchána v obvodu více soudů, není sama o sobě nikterak významná, protože v takovém případě podle § 22 tr. ř. platí, že pokud je jinak dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu nebo jemuž byla věc postoupena nepříslušným soudem. V dané věci rozhodla o příslušnosti Okresního soudu v Opavě skutečnost, že u tohoto soudu podal státní zástupce obžalobu, a to jako u jednoho z více soudů příslušných podle § 18 odst. 1 tr. ř.

Podle § 25 tr. ř. z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.

Odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. je postupem, který představuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z toho je zřejmé, že důležitým důvodům ve smyslu § 25 tr. ř. mohou odpovídat pouze skutečnosti, které jsou svou povahou výjimečné. Takovou skutečností ovšem není pouhá okolnost, že obvinění nebo svědci mají bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, zvláště když z ničeho nevyplývá, že se pro nějaký závažný důvod objektivně nemohou dostavit k příslušnému soudu. Mezi důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. nepatří ani samotná okolnost, že větší počet svědků bydlí mimo obvod působnosti příslušného soudu a že v jeho obvodu bydlí jen menší počet svědků. Pouhé porovnání počtu svědků bydlících v obvodu působnosti toho či onoho soudu není vodítkem pro úvahu, zda jsou dány důvody k odnětí a přikázání věci, zejména když bydliště svědků mimo obvod působnosti příslušného soudu jsou rozptýlena do různých míst nacházejících se ve více obvodech působnosti různých soudů. V takové situaci jde o stav, kdy se odnětím a přikázáním věci dosáhne v podstatě jen určité změny v poměru počtu svědků bydlících v obvodu soudu, který věc projednává, oproti počtu svědků bydlících mimo obvod tohoto soudu, avšak zůstane zachováno to, že určitý okruh svědků má bydliště mimo obvod soudu, u něhož se věc projednává.

V přezkoumávané věci lze uvažovat o tom, že postupem podle § 25 tr. ř. by se dosáhlo určité úspory státních prostředků vynakládaných v souvislosti se zajištěním přítomnosti svědků v hlavním líčení, avšak tato úspora není tak podstatná, aby ji bylo možné považovat za přesvědčivý důvod k rozhodnutí, které je odchylkou od ústavně zakotveného principu, že věc má projednat a rozhodnout soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona.

Z hlediska předpokladů, které má příslušný soud na straně jedné a ostatní v úvahu přicházející soudy na straně druhé pro náležité zjištění skutkového stavu jako podkladu meritorního rozhodnutí, je namístě závěr, že tyto předpoklady jsou u všech soudů v podstatě srovnatelné. Nejde tedy o případ, kdy ze zákona vyplývá příslušnost soudu, u něhož by evidentně nebyly vhodné podmínky pro zjištění skutkového stavu, zejména proto, že všechny nebo alespoň podstatná část významných důkazů by pro něj byla objektivně nedostupná nebo dostupná jen s mimořádnými obtížemi objektivní povahy.

Proto Nejvyšší soud rozhodl, že věc se Okresnímu soudu v Opavě neodnímá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 11. července 2000

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec