7 Nd 214/2000
Datum rozhodnutí: 14.06.2000
Dotčené předpisy:




7 Nd 214/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v právní věci žalobce D. spol. s r. o., se sídlem Ú. L., proti žalované J. Š., o zaplacení částky 75.318,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 564/96, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti t a k t o :

Návrh žalobce D. spol. s r. o. na přikázání věci Okresnímu soudu v Chomutově se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Žalobce podal dne 13. 9. 1995 u Okresního soudu ve Znojmě žalobu na J. Š., o zaplacení částky 75.318,50 Kč s příslušenstvím, spojenou s návrhem na vydání trestního příkazu. Okresní soud ve Znojmě platební rozkaz dne 20. 3. 1996 pod sp. zn. Ro 1283/95 vydal, v důsledku odporu podaného žalovanou však byl tento platební rozkaz zrušen a ve věci byla okresním soudem konána jednání ve dnech 30. 9. 1996 a 25. 11. 1996. Rozsudkem ze dne 25. 11. 1996 sp. zn. 7 C 564/96 Okresní soud ve Znojmě uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalobci částku 75. 318,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a náklady řízení v částce 5.900,- Kč na účet JUDr. P. S. (rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku); žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 17.574,- Kč naproti tomu okresní soud zamítl. Rozsudkem ze dne 16. 2. 2000 sp. zn. 28 Co 55/97, který nabyl právním moci dnem 3. 4. 2000, Krajský soud v Brně k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích, kterými bylo žalobci vyhověno, tj. ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 75.318,50 Kč s příslušenstvím a ve výroku o povinnosti nahradit náklady řízení, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Přípisem ze dne 10. 5. 2000, doručeným Okresnímu soudu ve Znojmě dne 16. 5. 2000, žalobce kromě jiného navrhl, aby byla věc delegována Okresnímu soudu v Chomutově, event. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, neboť žalobce i žalovaná v současné době sídlí v Severočeském kraji a cesta do Znojma je značně nákladná a časově náročná. Jako alternativní, krajní možnost žalobce navrhl provedení potřebných doplňujících výslechů svědků dožádanými soudy.

Přípisem ze dne 30. 5. 2000 vyslovila žalovaná s návrhem žalobce na delegaci blíže nezdůvodněný nesouhlas.

Okresní soud ve Znojmě za tohoto procesního stavu předložil spisový materiál dne 13. 6. 2000 v souladu s ustanovením § 12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o shora citovaném návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že v posuzovaném případě zákonné podmínky pro přikázání věci splněny nejsou.

Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Procesní postup podle citovaného ustanovení o. s. ř. je tudíž výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákonných hledisek. Přitom právě zásada, že řízení koná zásadně soud, jehož příslušnost je založena zákonem, je garantována článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V praxi to znamená, že důvody, o které se naznačený procesní postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. opírá, se musí vždy vyznačovat jistou, konkrétně zjištěnou výjimečností. Okolnosti toho druhu, že účastníci řízení, či někteří nebo některý z nich nemají bydliště, popř. pracoviště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem svého trvalého bydliště či pracoviště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k jednání u příslušného soudu pro ně spojena s rozličnými organizačními, event. finančními problémy apod., jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci soudu jinému.

V posuzovaném případě argumentuje žalobce toliko vzdáleností mezi sídlem věcně a místně příslušného procesního soudu a sídlem, resp. místem pobytu účastníků řízení, která mu ovšem v plnohodnotné účasti na řízení před věcně i místně příslušným soudem (byť zčásti realizovaného kupř. formou osobního výslechu svědků, provedeného dožádaným soudem) zásadně nebrání. Ze spisu přitom nejsou patrné žádné další důvody, které by pro navrhovanou delegaci svědčily. Procesní soud naopak již ve věci provedl poměrně obsáhlé dokazování.

Přikázání věci za této situace se nejeví jako vhodné a Nejvyšší soud České republiky proto návrh na přikázání věci zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 6. 2000



Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák