7 INS 398/2010-B-977
Identifikátor elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: krajský soud V Brně

















































dle vyhlášky 259/2012 Sb.

Pořadové číslo zpravy: 106884 / 2012 Ev. číslo: b3695040-95a8-469Íľbř99-4cl 01009a5aa Druh podání: Datová zpráva z I SDS ID zpravy: 10594 7643

Věc: Usnesení-odmítnuto

Odesílatel:

ID schránky: z2tadW5 Typ datové schránky: OVM

Osoba: Ústavní soud Adresa: Joštova 625/8, 60200 Brno, CZ Dodáno do DS dne: 19.10.2012 14:25:46

Č.j. příjemce: Č.j. odesílatele: DSOI2602/2012

Sp.zn. příjemce: KSBR 3Sp.zn. odesílatele:

Lhůta končí: K rukám: Ne

Číslo zakona: 0 / 0 Sb. Paragraf v zákoně: Odstavec paragrafu: Písmeno v paragrafu: Ověření obálky: Podpis je platný

Podepsal: Informační systém datových Vystavil: PostSignum Qualiřied CA 2 schránek-produkční prostředí

Sériové číslo certiflkatu: 133efa Platnost: 12.01.2012-11.01.2013 Antivirový test: Proběhl V systému [SDS Obsah podání: OK

Elektronický podpis: Platný Časové razítko: Platné

Certifikát: Ověřeno na základě CRL z 19.10.2012 13:55:50

Datum a čas autom. ověření: 19.10.2012 14:29:23 Počet podaných příloh: 2

Soubor Ověřuje se Identifikace podepisující Identiflkace T U K P R A C V autom. osobv vvstavitele certifikátu l 3-2 759-12.pdf Ano Jana Němeěková PostSignum Qualiřied A A N *-A--/ 14aab6 / CA 2 19.09.2012-19.09.2013

_ Podpis ie platný *Ověřeno proti CRL z 19.10.2012 13:55:50

2 00002894.PDF |Ano | |A |N |N |-|-|-|-|-_ Pod is není ři 0 'en žádn ' od is) Ověřeno proti CRL z

Čas ověření příloh: 19.10.2012 14:29:23 Ověření příloh: ověřováno automaticky



Vysvětlení stavů při ověření příloh (vztaženo vždy k datu a času dodaní): Stav "?" znamená, že systém tuto operaci ještě neprovedl, ale provedena bude

Stav "-" znamená, že systém tuto operaci neprovádí

Stav "!" znamená, že systém tuto operaci nemůže provést

T Technické

U

K Kvalinkované časové razítko:

P Uznáv. el. kvalif. cernkát

R Kvalinkované časové razítko A certink. služebzz

C Kvalinkované časové razítko:

V certifikátu:

Technické parametry-velikost, formát, škodlivý kód. 2 Stav "Z"(Zahraniční) = certifikát není od české certiňkační autority



Kontrola podpisů a razítek byla provedena na základě CRL seznamů platných k datu a času ověření datové zpravy.









ČESKÁ REPUBLIKA

ľ

USNESENI

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky PYRGHOS LEFKOS a. s., se sídlem vPraze 1, Opletalova 1337, zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, LLM., advokátem se sídlem vPraze 2, Václavská 316/12, proti usnesení Krajského soudu vBrně ze dne 22. 5. 2012 č. j. KSBR 3, takto:

Ustavní stížnost se odmítá.

Odůvodněnt

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu ), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě zrušil v záhlaví označené usnesení, jímž Krajský soud v Brně v insolvenční věci dlužníka Oděvní podnik, a. s., se sídlem vProstějově, Za Drahou 4239/2, stěžovatelčin návrh na ustanovení odděleného insolvenčního správce ve věci vymáhání nároků vůči České spořitelně, a. s., a dalším osobám majícím vztah k této společnosti zamítl.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonemo Ústavním soudu.

Zodůvodnění ústavní stížnosti, jakož ivlastní úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 31. 5. 2012 proti napadenému rozhodnutí Krajskému soudu v Brně spolu s ústavní stížností iodvolání. Stěžovatelka tento postup odůvodnila procesní opatrnosti s tím, že považuje za pro ni příznivější výsledek odmítnutí této ústavní stížnosti pro předčasnost než odmítnutí následné ústavní stížnosti pro opožděnost . Dovozuje přitom, že proti napadenému usnesení odvolání přípustné je, což shodně deklaroval krajský soud připojeným poučením.

Ústavní soud si dotazem u Vrchního soudu vOlomouci ověřil, že předmětné odvolací řízení nebylo doposud skončeno.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen Ústavy )]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

To je významné potud, že tak je tomu v projednávané věci.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž oněm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný zdůvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu§ 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, up latnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava vrámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, vrozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Vobecné rovině není pochyb, že odvolání podle § 201 a násl o. s. ř. je procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti vyčerpán být musí.

Proto i zde platí, že požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky ipovinnost vyčerpat ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být vedeno na základě odvolání, stěžovatelkou podaného proti usnesení Krajského soudu vBrně, které souběžně napadla posuzovanou ústavní stížností. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (dalšD stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, a v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné.

Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, at již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž-zásadně-je povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá.

O situaci podle §75 odst. 2 písm a) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny jinak dostupné procesní prostředky netřeba, v tomto případě nejde.

Z uvedených důvodů-konformně názorům vyjádřeným i v dosavadní vlastní judikatuře-dospěl Ústavní soud i v daném řízení k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm e) téhož zákona odmítl

Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovatelce tím není dotčena. Bude-li odvolání posléze odmítnuto coby nepřípustné, běží jí nová lhůta k podání ústavní stížnosti od doručení takového usnesení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); krajský soud stěžovatelku poučil, že odvolání přípustné je, a procesní eventualita, že se řídila-nesprávným-poučením jí nemůže jít k tíži (srov. kupř. nález sp. zn. II. ÚS 323/07, N 210/51 SbNÚ 627, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1506/10 a I. ÚS 1527/10). Úvedené platí stejně tak (tím spIše) vpřípadě, že Vrchní soud vOlomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, nebot pak bylo rozhodnutím o posledním opravném prostředku, jež stěžovatelce příslušel (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, č. j. MSPH 88 INS 7327/2009 1 VSPH1101/2010-B-49). Pakliže na základě podaného odvolání odvolací soud napadené rozhodnutí nižšího soudu zruší, nastane situace identická se současnou potud, že řízení před obecnými soudy nadále probíhá-viz výše.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2012

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj

Za správnost: 1. Jana Němečko vá E.;

.r'

RAKovs KÝ a PARTN ERS

ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ Ústavní soud













ÚSTAVNÍ souo ČR J ěto e ° a Joštova a, eso 83 Srno 66083 Bmo2 DGŠIU 3 J _ V Praze dne 18.7.2012 .ü krát Přílohy: : 7, Í; cl.: viz ětselný kéd Vyřizuje:-Á: Stěžovatel: PYRGHOS LEFKOS a.s. se sídlem Praha 1, Opletalova 1337. PSČ 110 00 IČ: 274 04 501 zastoupen: Mgr. Tomášem Troupem. LLM., advokátem se sídlem Praha 2. Václavská 316/12. PSČ 120 00

Účastník í'ízení: Krajský soud v Brně se sídlem Bmo, Husova 15. PSČ 601 95 ve Nepředcháat

Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2012, ě.j. KSBR 37 INS 39812010-B-977 lllllllljjllllljllllllllllllll

Dvojmo ___

Přílohy:

-plná moc vystavena společností PYRGHOS LEF KOS a.s. Mgr. Tomáši Troupovi. advokátovi

-návrh společnosti PYRGHOS LEFKOS a.s. na ustanovení odděleného správce ze dne 29.3.2012

-usneseni Krajského soudu v Brně ze dne 22.5.2012. Č.j. KSBR 37 INS 39812010-B-977, věetně donlčenky společnosti PL

-odvolání společnosti PYRGHOS LEFKOS a.s. ze dne 31.5.2012 proti usneseni Krajského soudu v Brně ze dne 22.5.2012. č.j. KSBR 37 INS 393/2010-B-977

-podání společnosti Česká spořitelna, a.s. ze dne 22.6.2012

-podání společnosti PYRGHOS LEFKOS a.s. ze dne 2.7.2012

-RAKOVSKÝ s PARTNERS v. o. s.--Váülaväká 316112. 120 00 Praha 2 1-Iel.: +420 224 247 135 v fall: +420 224 24? 136-e-mail: oiííee@rakovsky.l:om--IC: 22153135-DIČ: CZ 21153135-zapsána v obchodním rejsu'lku vedeném MS v Praze. odd. A. vl. 49930-l. Úvod společnost PYRGHOS LEFKOS a.s., se sídlem se sídlem Praha 1. Opletalova 1337, PSČ 110 00. IČ: 274 04 501 (dále jen společnost PL nebo stěžovate| ) je účastníkem insolvenčního řízení . vedeného ohledně společnosti Oděvní podnik. a.s., se sídlem Prostějov. Za Drahou 423912, PSČ 797 04, IČ: 255 32 774 (dále jen ' |nso|venční řízení a společnost 0P").

Společnost Pl. v minulosti navrhla Krajskému soudu v Bmě jakožto soudu insolvenčnímu (dále jen

..Insolvenční soud ), aby v Insolvenčním řízení ustanovil odděleného správce pro vymáhání nároků proti společnosti Česká spořitelna, as., se sídlem Praha 4. Olbrachtova 1929162, PSČ 140 00. IČ: 452 44 782 (dále jen společnost ČS ) a dalším spojeným osobám. Insolvenční soud svým rozhodnutím návrhu nevyhověl.

Vzhledem k tomu, že společnost PL je přesvědčena. že dotčeným rozhodnutím Insolvenčního soudu byla porušena její ústavně zaručená práva (resp. byla odmítnuta možnost. aby stav porušování ústavně zaručených práv byl ukončen). domáhá se touto ústavní stížností nápravy u Ústavního soudu.

II. Stručné shrnutí dosavadního vývoje

Společnost PL považuje za podstatné zejména následující skutečnosti:

Dú kazý: dne 13.4.2012 byl Insolvenčnímu soudu doručen návrh společnosti PL na ustanovení odděleného správce (zveřejněn v insolvenčním rejstříku pod č. B-959); dne 22.5.2012 Insolvenční soud usnesením, č.j. KSBR 37 INS 39312010-5-977. návrh společnosti PL zamítl (dále jen Napadené usneseni ); dne 22.5.2012 bylo Napadené usnesení zveřejněno v insolvenčním rejstříku a dne 24.5.2012 bylo Napadené usnesení zvláštním způsobem (ve smyslu ust. § 75 insolvenčního zákona) doručeno zástupci společnosti PL; dne 31.5.2012 podal Přihlášený věřitel proti Napadenému usnesení odvolání. O tomto odvolání nebon dosud rozhodnuto (zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod č. B-932); dne 25.6.2012 bylo Insolvenčnímu soudu doručeno podání společnosti ČS. jehož hlavním tématem je tvrzení o nepřípustnosti odvolání proti Napadenému usnesení (zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod č. B-994)

Dne 3.7.2012 bylo odvolacímu soudu doručeno podání Přihlášeného věřitele. ve kterém polemizuje s tvrzením společnosti ČS o nepřípustnosti odvolání proti Napadenému usnesení (zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod č. 5-999) návrh společnosti PL na ustanovení odděleného správce ze dne 29.3.2012 usneseni Krajského soudu v Brně ze dne 22.5.2012. č.j. KSBR 37 INS 39312010-5-977, včetně doručenky společnosti Pl. odvolání společnosti PL ze dne 31.5.2012 proti usneseni Krajského soudu v Brně ze dne 22.5.2012. č.j. KSBR 37 INS 39312010-5-977 podání společnosti ČS ze dne 22.6.2012 podání společnosti PI. ze dne 2.7.2012



111. Přípustnost a včasnost ústavní stížnosti

Pokud jde o otázku připustnosti přítomné ústavní stížnosti, společnost PL vprvé řadě uvádí. že tuto stížnost podává jen z procesní opatrnosti.

Společnost PL je přesvědčena. že proti Napadenému usnesení odvolání přípustné je. Tomu ostatně odpovídá i poučení Insolvenčního soudu, obsažené v Napadeném usneseni. Společnost ČS však argumentuje opačně. Vzhledem ktomu, že otázka připustnosti odvolání proti usneseni o zamítnutí návrhu na ustanovení odděleného správce nebyla dosud dle vědomí společnosti PL vjudikatuře řešena. nelze zcela jistě vyloučit žádnou variantu odpovědi.

Společnost PL ještě dodává, že si je vědoma dominantního názorového proudu na Ústavním soudě o tom, že nesprávné poučení nemůže být účastníkovi na újmu, zároveň. jsou jí však také známy ojedinělé rozhodnutí představující výjimky z tohoto proudu.

Společnost PL tedy raději podává z procesní opatrnosti přítomnou stížnost s tim. že považuje za pro ni příznivější výsledek odmítnutí této ústavní stížnosti pro předčasnost než odmítnutí následné ústavní stížnosti pro opožděnost (pro případ, že by odvolání přípustné nebon a ústavní stížnost bylo nutno podat v předepsané lhůtě od doručení rozhodnuti Insolvenčního soudu).

Pokud jde o otázku včasnosti přítomné ústavní stížnosti, nemůže být sporu o tom. že tato podmínka je splněna. když přítomné ústavní stížnost je podávána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Insolvenčního soudu.

IV. Podstata přítomného sporu

Jedním ze základních charakteristik insolvenčního řízení, vedeného ohledně společnosti 0P, je velmi specifický předinsolvenční vztah mezi společnosti ČS a společnosti 0P.

Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnuti. v němž potvrdil zákaz členství společnosti ČS ve věřitelském výboru. tento vztah charakterizoval jako vztah. ve kterém dlužn ik byl pod vlivem odvolateíe České spoňtelny, a.s. . Tuto charakteristiku v tomto rozhodnutí ještě rozvedl, když uvedl. že

Česká spořitelna, a.s. překročila rámec běžného věiiteísko-dlužnického vztahu, kdy v důsledku své informovanosti o špatné ekonomické situaci dlužníka, a to na úkor ostatnlch věřitelů (kteň nepochybně takovými informacemi nedisponovali) přinutiía dlužníka. aby se choval způsobem, které vylepšilo y'ejí postaveni v insolvenčním řízení, jenž v době, kdy byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru. bylo lj'iž zcela nevyhnutelně .

V příslušné tiskové zprávě k tomuto rozhodnuti pak ještě Vrchní soud v Olomouci explicitně uvedl, tento vztah byl vztahem ovládající a ovládané společnostiz.

Ústavní soud shora citované rozhodnuti Vrchního soudu v Olomouci a tam uvedenou charakteristiku vztahu společnosti ČS a společnosti OP podpořil, když uvedl. že:

dodatky podle odvolacího soudu nepředstavovaly dvoustrannou smlouvu, ale fakticky pokyn týkající se obchodního vedení (v širších souvislostech srov. koncept z evropského koncemového práva .shadovv director') f...) z ústavněprávniho hlediska není diskvaíiíikovatelný úsudek odvolacího soudu, že předmětný. Dodatek č. 2 byl konkrétním výrazem vlivu věřitele na chování dlužníka, resp. projevem určitého stupně ekonomické koordinace či ljednoty mezi oběma subjekty (...} obecné soudy-způsobem, liemuž nelze vytýkat nedostatek ústavní



1 Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1.9.2010, sp. zn. 3 VSOL 229l2010-B-311. zveřejněné v insolvenčním rejstříku d č. B-311.

E? lfrchní soud toto rozhod'lutí považuíe ve vztahu k České spořitelně za správné. a to vzhledem k tomu. že podniku poskytla tak vysoké úvěry. současně s ním měla sepsané takové smlouvy. které podle Obchodlmo zákoníku dávají po-rlěr ovládající a ovládané společnosti' (tisková zpráva Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1.9.2010. publikované např. na wwwihnedczj.

3 konfomlítil-vydané rozhodnutí adekvátně zdůvodníly, toto odůvodnění ,ie racionální a srozumitelné (lze je zastávat), a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajícich postupy obecných SüÚdŮ v insolvenčním řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti. iraktovaných v judikatuřo Usiavníllo soudu, ,lež by odúvodriovalyjeho případný kasační zásah, zde ziístítelné nejsou .

Nevyhnutelným důsledkem existence shora soudy vymezeného předinsolvenčniho vztahu ovládání mezi společnosti ČS a společnosti OP je řada insolvenčnich i mimoinsolvenčnich nároků majetkové podstaty 0P vůči společnosti ČS. Z titulu příkladu lze uvést insolvenční odpůrčí nároky (typicky skutková podstata zvýhodnováni jednoho věntele na úkor véntelů jiných) a co se týče mimoinsolvenčnich nároků. tak náhrada škody zovládáni ve smyslu ust. § SSa odst. 14 obchodního zákoníku, nároky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatných právních úkonů, nárok z titulu odpovědnosti tzv. stínového ředitele dle ust. § SS odst. S obchodního zákoníku-

Část těchto nároků (odpůrči žaloby) již zažalovaná byla, ovšem bez toho, aby tyto nároky byly skutečně vymoženy (soudní sporyjsou zatim na samém začátku'l). Větší část nároků zatim na svou konkrétní identifikaci a na jejich soudní uplatnění a vymoženi zatim čeká.

Problém spočívá v tom. že všechny tyto nároky by měla vůči společnosti ČS soudně uplatnit a takto zahájené spory vést insolvenční správkyně. která je vdůsledku ad hoc kombinace taktických okolností Insolvenčního řízení a právní úpravy insolvenčního řízení funkčně závislá na společnosti ČS.

Společnost PL onu kombinaci taktických okolnosti a právní úpravy insolvenčního řízení podrobně popsala ve svém návrhu na ustanovení odděleného správce (na který si timto dovoluje odkázat), nicméně alespoň pro okamžitou rámcovou představu tuto kombinaci níže stručně shrne:

I společnost ČS je schopna legální insolvenční politikou (tj. zejména cestou pokynů zajištěného věřitele) vmanévrovat insolvenční správkyni do situace. kdy nebude schOpna uspokojovat zapodstatové pohledávky a aktivovat tak jeji osobni odpovědnost za tyto závazky; v společnost ČS je svou legální insolvenční politikou (tj. zejména cestou pokynů zajištěného věntele) schopna ovlivňovat výši odměny insolvenční správkyně; e společnost ČS je svou legální insolvenční politikou (tj. zejména cestou pokynů zajištěného věřitele) umožnit insolvenční správkyni generování šedých příjmů na úkor majetkové podstaty; v společnost ČS je svou legální insolvenční politikou (tj. zejména vahou svých hlasů na schůzi věřitelů) schopna ve velmi krátkém horizontu převzít veškeré pravomoci věntelského výboru (jehož Členem být na základě rozhodnuti soudů být nesmi), a tak převzít kontrolní oprávněni véřitelského výboru nad činností insolvenční správkyně; v společnost ČS je svou legální insolvenční politikou (tj. zejména vahou svých hlasů na schůzi věřitelů) vjiných insolvenčnich řízeních schopna odvolat insolvenční správkyni, která postupovala v rozporu svúli společnosti ČS vtomto insolvenčním řízení a tim rozhodovat o další kariéře a příjmech insolvenční správkyně; v společnost ČS je svou legální insolvenční politikou (tj. zejména vahou svých hlasů na schůzi věntelú) schopna zajistit. že schůze věřitelů nikdy nepnjme usneseni, kterým by Insolvenčnímu soudu navrhla odvolání insolvenční správkyně.



3 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31.5.201 1, sp. zn. III. ÚS 3251 í1 O, publ. in wwwconcourtcz.

1 Valná většina sporů se nad'lázi ve fázi po podání žaloby. pnčemž vůči účastníkům řízení nebyl ze strany soudu ještě proveden žádný procesní úkon. Např. incidenčni Spory Sp. zn. 37 lcm 135i2011, 37 lem 13612011, 37 lem 140í2011, 37 lem 142l2011, 37 Ion 143i2011, 37 lom 14412011, 37 lem 145i2011, 37 lem 14612011, 37 lom 14772011, 37 lem 145112011, 37 lem 14972011_37|on15072011137|cm151l2011,37|on153í2011,37|cm156í2011.37|cm157í2011,37|cm155l2011.

4



Ve vazbě na tyto skutečnosti společnost PL navrhla Insolvenčnímu soudu ustanovení tzv. odděleného správce pro vymáhání nároků proti společnosti ČS a dalším spojeným osobám . insolvenční soud tento návrh zamítl a toto své zamítavé rozhodnuti odvodnil třemi argumenty.

Společnost PL nemini zabihat do velkých detailů jednoduchého práva, a proto tyto argumentyjen stručně vypočte a uvede protíargumenty, které je vyvracejí (v detailech si pak společnost PI.. dovoluje odkázal na odvolání proti Napadenému usnesení, kde jsou tyto protiargumenty detailně rozvedeny). e na to, aby insolvenční správkyně podala potřebné odpůrčí žaloby, dohlíží věřitelský výbor o vpřípadě tohoto argumentu insolvenční soud přehlédl, že kúspěšnému vymoženi odpůrčího nároku nestačí odpůrčí žalobu podat (kde skutečně věřitelský výbor může podání žaloby insolvenční správkyni nařídit), ale je také třeba odpůrčí spor kvalitně vést. Vposledně zmíněném případě však již výbor žádnou účinný nástroj, jak překonat sabotážní motiv insolvenční správkyně nemá; o insolvenční soud dále přehlédl, že vedle odpůrčich sporů je v majetkové podstatě ještě celá řada dalších mimoinsolvenčnich nároků, kde věřitelský výbor žádnou pravomoci k přikázání jejich soudního uplatnění nedisponuje; n lhůta k podání odpůrčich žalobjiž uplynula o v případě tohoto argumentu insolvenční soud opět přehlédl, že u odpůrčich nároků (stejně jako u kterýchkolijíných nároků) nestačí nárok uplatnit u soudu, ale je také zapotřebí spor o něj kvalitně vést; ' o i u tohoto argumentu insolvenční soud přemédl, že v majetkové podstatě je řada dalších mimoinsolvenčnich nároků, kde žádná' prekluzivní jednoroční lhůta kjejich uplatnění stanovena není;

I veškeré plnění z nároků majetkové podstaty vůči společnosti ČS by stejně v rámci rozvržení mezi věřitele společností 0P připadlo společnosti ČS jakožto věřiteli pohledávek zajištěných podnikem společnosti ČS o tento argument je zjevně nesprávný, když nároky zneúčinných insolvenčních úkonů, vymáhané insolvenčnímí odpůrčímí žaloby, mají procesní charakter, vhmotném mimoinsolvenčnim právu neexistují a nemohou tak být předmětem jakéhokoliv předinsolvenčního zajištění. Plnění na nároky z neúčinných insolvenčních nároků tak musi být rozvrženo mezi nezajíštěné věřitele; o pokud jde o ostatni nároky, je insolvenční soud povinen nalézt takový výklad práva, který zabrání tomu, aby se plnění z těchto nároků dostan poškozeným a nikoli škůdci.

Společnost PL tedy shrnuje, že dle jejího přesvědčení důvody pro ustanovení odděleného správce jsou naplněny a pokud Insolvenční soud rozhodl opačně, rozhodl nesprávně.



5 Pro odděleného insolvenčního správce se nepoužijí ustanovení § 29 až 31 iz o odvolání insolvenčního správce z funkce.

V. Porušení ústavně zaručených práv společnosti PL

Společnost PL si je samozřejmě vědoma toho, že pouhá nesprávnost Napadeneho usneseni k úspěchu v přítomné ústavní stížnosti nepostačuje, nýbrž je zapotřebí doložit, že Napadeným usneseni bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených práv.

Společnost PL v této souvislosti tvrdí, že bylo zasaženo v prvé řadě do (A) jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu či. 36 odst. 1 Listiny a či. 6 odst. 1 Úmluvy a ve druhé řadě do (B) jejího práva na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a či. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy. Zásahy do obou těchto ústavně zaručených práv budou níže podrobněji rozvedeny.

A. Zásah do práva společnosti PL na spravedlivý proces

Dle judikatury ESLP plati, že právo na spravedlivý proces se neomezuje jen na klasické nalézací řízení, ale i na pozdější fázi výkonu rozhodnutí . Členské státy Úmluvy tak maji povinnost vytvořit v rámci výkonu rozhodnuti takový systém, který zajistí jeho efektivní (a spravedlivý) výkoní. Tento požadavek se vztahuje i na insolvenční řízení .

Příčinou existence insolvenčního řízení je úpadek dlužníka, tj. stav, kdy není schopen uspokojit všechny své věřitele. Následkem tohoto stavu je přesun kontrolní pravomoci nad majetkem dlužníka (tedy majetkem určeným kuspokojeni pohledávek věřitelů) zdlužníka, resp. vlastníka dlužníka (v případě korporace) na věřitele. Jednotlivi věřitelé se tak fakticky stávají ideálnimi spoluvlastniky majetkové podstaty úpadce namísto společniků vlastníka . Jinými slovy, vdůsledku úpadku dlužníka majetková podstata propadla věřitelúm dlužníka, kteří mají právo jl zpeněžit a z výtěžku se uspokojit.

Specinkem insolvenčního řízení je jeho kolektivní charakter, když jeho definičnim znakem je, že věřitelé úpadce nemohou na něj nastoupit cestou individuálního rozhodnuti, ale jsou povinni postupovat kolektivně v rámci státem organizovaného insolvenčního procesu. Žádný z věřitelů dlužníka tak není oprávněn si urvat" pro sebe příslušnou část majetkové podstaty dlužníka odpovídající jeho ideálnimu spoluvlastnickému podílu na majetkové podstatě, ale je povinen se včlenit do svébytného zastupitelského insolvenčnimu systému. v rámci tohoto systému pak práva všech věřitelů vykonává na základě zákonného mandátu vybraný zástupce. Tímto zástupcem je dle českého insolvenčního práva insolvenční správcem.



E Viz např. rozhodnuti Homsby proti Řecku ze dne 19.3.1997, č 16357í91, § 40.

í .The state has a positive obligation to DTQEII'IÍSB a system for eníbreement ofliudgements that is effective both in law and in practice and ensures their inforoement wiihout urldue delay' (rthodnuti Kesyan proti Rusku ze dne 19.1.2007, č. 36496102. § 64. a (.-.) its obllgations under the Convention are limited to providing the necessary assitance to the creditor in the enforoement ofl the respective court awards, for example, through a bailiíil service or insolverlcy procedures' (Yershova proti Rusku ze dne 3.4.2010, č. 13671104, § 53).

í' ,Bankrtptcy is property vielved as an occasíon where the ownershíp oil the corporation does in fact hindamentalty change. Whereas before bankmptcy the shareholders are the ones with decision-making powers, they forfeít that right to creditors upon default, and bankmptcy presumptívely indicates a default through insolvency. Thus, ít is proper to view the creditors as the owners ofla firm ln ban kruptcy (...) (JACKSON, T, H.: The logic and limits ofl bankruptcy law, reprint 1. vydání, Washington, oc.: Beald Books, 2001, str. 101. zvýraznění provedeno zástupcem společností PL).

1" Společnost PL by vtomto případě uvítala, aby nebyla chytána za slovo a nebyla konfrontována sformálně procesním argumentem o tom, že dle konkursní, resp. insolvenční judikatury není konkursní či insolvenční správce zástupcem nikoho, resp. je nezávislou osobou a neúčastnlkem konkursniho či insolvenčního řízení (srov. oddíl XIX stanoviska Nejvyššil'lo soudu ze dne 17.6.1996, sp. zn. ijn 19í93. kde se touto otázkou Nejvyšší soud zabýval ve vazbě na to, jak má být konkursní správce označen vzáhiavi konkursniho rozhodnutí: dlužno také podniknout, že i v tomto případě Nejvyšší soud poznamenal, že konkursní správce jedna v zájmu věřitelů). Společnost PL v tomto oddíle vykládá vnitřní materiální logiku insolvenčního práva a oprošťuje se od formálních procesních nuanci.

6



Na základě tohoto kolektivního charakteru insolvence je pak v insolvenčním zákoné stanoveno, že veškeré nároky majetkové podstaty, včetně odpůrčich nároků", vymáhá insolvenční správce (a nikoli jednotliví věřitelé, kteří by v případě individuálního výkonu rozhodnutí takovou aktivní Iegitimaci na základč konstrukce poddlužnické žaloby u většiny nároků nepochybně měli).

Vtéto optice je pak nutno dojit k závěru, že v insolvenčním řízení je v důsledku jeho kolektivismu obsažen požadavek na povinné zákonné zastoupení věřitelů osobou insolvenčního správce při vymáhání nároků "jejich majetkové podstaty. Potud je z hlediska přítomného případu vše snad ústavně konfon'nni'z.

Problém (a to ústavně právního charakteru) nastává v případě, kdy insolvenční Správce se v důsledku kombinace různých faktorů (viz výše) dostává do vztahu funkční závislosti na dominantním zajištěném věřiteli, o němž je důvod se domnívat, že je zároveň dlužníkem majetkové podstaty a tedy celého zástupu věřitelů (general body of creditors). K čemu vtakovém případě dochází? Koncepce povinného zastoupení přestává fungovat. Insolvenční správce coby povinný zástupce na straně žalující nebude s to řádně vymáhat nárok vůči dominantnímu zajištěnému věřiteli coby straně žalované anebo o jeho schopnosti či vůli tak činit lze mít velmi vážné a důvodné pochybnosti.

Popsaný ústavně právní problém se v zásadě může navenek manifestovat dvěma formami. Bud' insolvenční správce nebude dotčené nároky vymáhat vůbec anebo je vymáhat bude, avšak jen na oko . to jest tak, aby nikdy nic nevymohl.

V první zmíněné formě (insolvenční správce neudělá nic) lze porušení práva na Spravedlivý proces konkrétně spatřovat v porušení práva insolvenčního věřitele na přístup k soudu. Insolvenční věřitel má právo na to, aby majetková podstata, kterou fakticky spoluvlastní, byla řádně Spravována, včetně toho, aby jeji nároky byly řádně vymáhány. Jen tak lze maximalizovat výtěžek insolvenčního věřitele, resp. chránit jeho vlastnické právo (viz níže). Společnost PL je připravena pro účely této stížnosti připustil, že insolvenční věřitel z důvodu kolektivního charakteru insolvenčního řízení nemá přístup ksoudu přímo, ale jen zprostředkovaně cestou insolvenčního správce, který je jeho povinným zástupcem. V takovém případě ale musí onen zprostředkovaný přístup insolvenčního věřitele ksoudu skutečně fungovat, Pokud nefunguje, tj. insolvenční správce jako povinný zástupce věřitelů nároky nevymáhá, pak insolvenční věřitel žádný přístup, a to ani zprostředkovaný, k soudu nemá, což je ústavně neaprobovatelně.

Společnost PL v této souvislosti ještě podotýká, že k porušení práva na spravedlivý proces ve formě odepřeni přístupu k soudu dojde i v případě, kdy by objektivně žádné nároky majetkové podstaty proti dotčenému dominantními zajištěnému věřiteli neexistovaly. V situaci, kdy mezi insolvenčním správcem coby potenciálním žaloboem a dominantním věřitelem coby potenciálním žalovaným je vztah funkční závislosti (či funkční podjatosti), pak tvrzení insolvenčního správce (byt i třeba správné) o tom, že žádné vymahateiné nároky neexistují, nebude právě z důvodu existenci onoho vztahu dostatečné ktomu, aby imperativ spravedlivého procesu byl zachován. Pro zachování práva na spravedlivý proces totiž nestačí, že Spravedlnost je (objektivně) zachovávána, ale musí zde být evidentní zdání, že je zachovávána (viz známé rčení Common law: Justice must not only be done, it must also be seen to be dono , přejaté to do judikatury ESLP' al a českého ústavního soudulí). veituaei, kdy potenciální žalobce, kterému potenciální žalovaný může udělovat pokyny, může ovlivňovat výši jeho současné | budoucí odměny a může mu zvýkonu funkce



" Společnost PL v této souvislosti ponechává stranou poiemiku o tom. zda kolektivní prvek insolvence je dostatečným důvodem

1:31:36 aby právoJF2 podat odpů'či žaloby bylo věřitelům odňato (věc je předmětem incidenčniho sporu vedeného pod sp. zn. 37 39 m 1154 010). l* Ostatně ani judikalula ESLP na konstrukci povinného zastoupmí zpravidla nenachází nic Závadné-lo (viz např. rozhodnutí

Slezák proti čmké republice ze dne 14.1.1993, c. 32497i96).

'3 Nad. rozi'lodnulí Qeíoourt proti Belgii ze dne 17.1.1970. č. 2669.165.

1' např. rozhOdnuli Ustavního soudu ze dne 15.11.2010, Sp. zn. I. ÚS 517í10, publ. in Sbírka nálezů a usneseni Ústavního soudu, svazek 59, str. 517 a násl.

7 udělat doslova peklo, říká. že žádné nároky proti žalovanému nevidí, o zdání spravedlnosti nemůže být pochopitelně ani řeči.

Ve druhé zmíněné formě (insolvenční správce sice nárok uplalní, ale dá si velký pozor na to, aby náhodou ve sporu neuspěl), lze porušení práva na spravedlivý proces konkrétně spatřovat v porušení zásady rovnosti zbraní, Na jedné straně sporu stojí dominantní zajištěný věřitel jakožto dlužník zastoupený renomovaným advokátem (kterému asistují desítky dalších právníků z několika advokátních kanceláří) a na straně druhé stojí ostatní insolvenční věřitelé, povinně zastoupení insolvenčním správcem, který soudní spor ze své strany sabotuje (anebo přinejmenším má důvod sabotovat) a jehož hlavní starostí je ve sporu neuspět. V takové situaci mají ostatní insolvenční věřitelé zjevně horší zbraň (povinného zástupce závislého na protistraně) než žalovaný zajištěn věřitel.

V této souvislosti je na místě také upozornit, že judikatura ESLP v souvislosti s Úmluvou hovoří o tom, že smyslem Úmluvy není garantovat žádná formální vyprázdněná práva, ale práva se skutečným obsahem. Konkrétně např. v kauze Artico proti ltáíii ESLP uvedl následující:

The Court recaíís that the Convention is intended to guarantee not rights that are theoretical or illusory but rights that are practical and effective; this is particularly so of the rights of the defence in view of the prominent place held in a democratic society by the right to a fair trial, from which they derive (see the Airey judgment of 9 October 1979, Series A no. 32, pp. 12-13, par. 24, and paragraph 32 above). t...) Again, mere nomination does not ensure effective assistance since the íawyer appointed for legal aid purposes may die, fall seriously ííí. be prevented for a protracted period from acting or shirk his duties. if they are notified of the situation, the authorities must either replace him or cause him to fuífií his obíigations. Adoption of the Govemment's restrictive interpretation would lead to results that are unreasonabíe and incompatibfe with both the wording of sub-paragraph (c) (art. 6-3-c) and the structure ofl Article 6 (art. 6) takfen as a whole; in many instances free legal assistance might prave to be worthíess".

Pokud má tedy být soudní proces skutečně spravedlivý, pak nestačí, aby byl ustanoven zákonný zástupce ( mere nomination does not ensure effective assistance ), ale daný zákonný zástupce musí skutečně a efektivně zastupovat zájmy zastoupeného. V přítomném případě však v situaci, kdy zákonný zástupce je funkčně závislý na protistraně, lze však o skutečném a efektivním sledování zájmů zastoupeného přinejmenším důvod né pochybovat

*i*

S ohledem na postavení společnosti ČS v Insolvenčním řízení je společnost PL přesvědčena, že vymáháním nároků proti ČS insolvenční správkyni je porušováno právo společnosti PL na spravedlivý proces.

B. Zásah do práva na ochranu majetku společnosti PL

Společnost PL dále tvrdí, že vedle práva na spravedlivý proces bylo zasaženo také její právo na ochranu jejího majetku (resp. její vlastnické právo).

Vtéto souvislosti je zřejmě již notorietou, že ústavně právní ochrany poživá nejen již konstituované vlastnictví hmotného jmění. ale také práva a zájmy tvořící aktiva dotčené osoby, včetně pohledávekla. Z hlediska ústavního práva je tak ochrana pohledávky součástí ochrany vlastnictví, resp. vlastnického práva.

Společnost PL je přesvědčena, že zjevně neni příliš zapotřebí detailně analyzovat vliv neřádného spravováni majetkové podstaty na to. zda a potažmo v jaké rozsahu budou uspokojeny pohledávky společnosti



15 Rozhodnutí Artíoo'proti ítáílize dne 13.5.1960, č 6694í74 (zvýraznění provedeno zástupcem společnosti PL). 5 Např. rozhodnutí Ustavniho soudu zedne 25.1.2011, so. zn. li. US 3230í10, publ. in mveonoourtcz.

'-Iu lihu-.*äCH'*H-I'Hul_.u__._a_ u.. a It. ..u-I. ..IL-h-I-I-I-

-I--d-IJ-jł all-...L 1_I__..

..LJ-..L i..-'-I'_._|...-11' rlt-'H'l-al. ' ..I-j.,-

...aJu-r--lri



PL právě z této majetkové podstaty. Pokud insolvenční správkyně nebude v důsledku funkční závislosti na společnosti ČS nároky vůči společnosti ČS vymáhat vůbec anebo špatně, bude naděje na zhmotněni pohledávky ve vlastnictví hmotného jmčnl nepochybněnižší, než kdyby insolvenční Správkyně, prostá vazby vůči společnosti čs, tyto nároky řádně vymáhala. -' "

Vi. _ U l . _I Závěr _

,_t,Společnost PL jetedy přesvědčena, že-současným způsobem vedeni Insolvenčního řízení, kdy nároky proti společnosti ČS a dalším spojeným' osobám, je oprávněna vymáhat toliko insolvenční správkyni, kterou pojí funkční vazby se společnosti ČS, je porušováno její právo na spravedlivý proces. Za této situace Společnost PL navrhla ustanovení odděleného Správce, což je řešení předvídané jednoduchým právem, které tuto situaci velmi vhodně řeší. Insolvenční soud však tuto nápravu odmítl zjednat a rozhodl se v dosavadním pojetí Insolvenčního řízení coby nespravedlivém procesu pokračovat.

II l .i

Sohledem na tuto skutečnost tedy společnost PL navrhuje, aby Ústavní soud Napadené usneseni zrušil a vytvořil tak, alespoň základní předpoklad pro to, aby Insolvenční řízení mohlo začít probíhat ústavně konformním způsobem.

SŮCÍOU-. ..Ú W O O 9 j j) namvsxt s PARTNERS

""""" " ADVŮKÁTNÍ KANCELÁŘ Mgr. Tomáš Troup, LL.llll., advokát





RAKÚVSKÝ a PARTNERS vos. i _ 1.75 plné moci za PYRGHOS LEFKOS a.s. Václavská 12l316

120 go Praha 2