7 As 158/2012-48

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: T. D. H. T., zastoupená opatrovníkem JUDr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem Křížkovy schody 67, Mladá Boleslav, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, se sídlem Křižíkova 12, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2012, č. j. 4 A 56/2012 -16,

takto:

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému opatrovníkovi JUDr. Richardu Polmovi se odměna nepřiznává.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 21. 9. 2012, č. j. 4 A 56/2012-16, žalobu, jíž se žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) domáhala zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie (dále jen krajské ředitelství ), ze dne 22. 8. 2012, č. j. KRPA-107127/ČJ-2012-000022, kterým bylo rozhodnuto o jejím zajištění podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců ), s tím, že doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které uvedla, že ji podává z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., protože zamítnutím žaloby byla porušena ust. § 2 odst. 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a ust. § 124 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců a čl. 5 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.

Podle ust. § 37 odst. 3 věta první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle ust. § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být podle odst. 3 citovaného ustanovení tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti důvody jejího podání pouze obecně, byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2013, č. j.-43, vyzvána, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení prostřednictvím ustanoveného opatrovníka doplnila tak, že skutkově a právně konkretizuje důvody ve smyslu ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. Současně byla poučena, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, bude odmítnuta. Toto usnesení bylo opatrovníkovi stěžovatelky doručeno dne 8. 1. 2013. Opatrovník stěžovatelky však na tuto výzvu nereagoval.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

V řízení o kasační stížnosti byl stěžovatelce ustanoven opatrovníkem advokát Mgr. Richard Polma, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho odměně. Vzhledem k tomu, že ustanovený opatrovník neučinil v řízení o kasační stížnosti žádný úkon, za který náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že mu odměnu za výkon této funkce nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu