č. j.: 7 A 32/2002-23

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce Městské části Praha 7, kpt. Jaroše 1000/7, 170 05 Praha 7, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Na poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 16. 11. 2001, č. j. 21/42135/2001, t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 16. 11. 2001, jímž bylo rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 7, č. j. 6165/96/AGA-1/9 ze dne 9. 3. 2000 podle ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu zrušeno.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zastavení řízení podle ustanovení § 250d/ odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002. Zejména namítl, že žalobce není legitimován k podání žaloby podle ustanovení § 250 o. s. ř., neboť v tomto řízení završeném rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí nebylo rozhodováno o jeho právech a povinnostech, nýbrž měl v tomto řízení postavení správního orgánu.

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (dále jen s. ř. s. ) z Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy. Podle ustanovení § 130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté občanského soudního řádu dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy druhé s. ř. s., přičemž účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona. úřadu Městské části Praha 7 ze dne 9. 3. 2000, č. j. 6165/96/AGA-1/9 byla J. F. (pěstounovi oprávněné osoby T. V.) uložena povinnost vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, přiznané nezletilé oprávněné osobě T. V., a to ve výši 95 138 Kč.

Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 18. 5. 2000, č. j. 21/16384/00 bylo odvolání Jiřího Fialy proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 16. 11. 2001, č. j. 21/42135/2001 bylo podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 18. 5. 2000 pro rozpor s ustanovením § 62 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a pro porušení ustanovení § 32 správního řádu změněno s účinností ke dni 9. 3. 2000 tak, že rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 7, č. j. 6165/96/AGA-1/9 se podle ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu ruší.

Posledně uvedené rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou podle části páté, hlavy druhé o. s. ř. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002.

Podle ustanovení § 250 odst. 2 o. s. ř. žalobcem byla fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdila, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podat žalobu mohla i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem řízení, ač s ní jako s účastníkem jednáno být mělo.

Žalobce nebyl a neměl být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), nebyl proto legitimován k podání správní žaloby podle ustanovení § 250 o. s. ř. Z tohoto důvodu přicházelo v úvahu zastavení řízení podle ustanovení § 250d/ odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou k podání správní žaloby (takto uvážil Vrchní soud v Praze v několika svých rozhodnutích, např. ve věci spisové značky 6 A 95/96).

V dané věci jde v podstatě o případ, kdy správní orgán nižšího stupně nesouhlasí s právním názorem správního orgánu vyššího stupně a správní žalobou se snaží o zvrácení rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně; takovýto postup je však zcela nepatřičný.

Jak již bylo výše uvedeno, správní žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, soud proto žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s. odmítl.

Zbývá dodat, že i kdyby žalobce byl legitimován k podání správní žaloby, bylo by nutno žalobu odmítnout pro opožděnost (ustanovení § 46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.). Lhůta k podání žaloby byla a i podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. je dva měsíce a počítá se od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobci, který nebyl účastníkem správního řízení, nebylo rozhodnutí správní žalobou napadené doručováno, nutno lhůtu k podání žaloby počítat od doručení napadeného rozhodnutí účastníkovi řízení. Ze sociálních věcí bylo účastníku řízení Jiřímu Fialovi doručeno dne 30. 11. 2001, žalobce však žalobu podal na poště dne 15. 3. 2002, tedy zcela zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Bohuslav H n í z d i l předseda senátu