79 ICm 913/2015
79 ICm 913/2015-40 č. j. KSUL 79 INS 23546/2014-C1-6

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce JUDr. Jiří Vlasák, IČ 734 56 837, se sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7, insolvenční správce dlužníka Jana Dombrovského, nar. 8.2.1959, bytem Stradonice 53, 440 01 Louny, zastoupeného Mgr. Alešem Váňou, advokátem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalovanému Zdeněk Lexa, nar. , bytem , zastoupenému Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, PS-128, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba o určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 240.010,30 Kč, přihlášená žalovaným v insolvenčním řízení dlužníka, není po právu.

II. Žalovanému se nepřiznává vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 5.3.2015 se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného (pohledávka č. 2 přihlášená žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 23546/2014), kterou popřel žalobce jako insolvenční správce co do důvodu a výše při přezkumném jednání dne 3.2.2015, není pohledávkou po právu. Jedná se (po doplnění přihlášky z 9.9.2014 podáním z 22.1.2015) o pohledávku žalovaného v částce 240.010,30 Kč, sestávající z jistiny 30.000,-Kč a příslušenství 256.080,-Kč, odečteno bylo již exekučně vymožené plnění v částce 46.069,70 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná vykonatelná na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 15.3.2011 č.j. 25 C 1644/2009-31.

Při přezkumném jednání dne 3.2.2015 popřel insolvenční správce pohledávku v celé přihlášené částce 240.010,30 Kč co do pravosti a výše a to pro promlčení pohledávky (poslední splátka závazku byla splatná 16.1.2007, tehdy počala běžet promlčecí doba, její běh (KSUL 79 INS 23546/2014) skončil 17.1.2010, platební rozkaz byl ale vydán až 15.3.2011) a dále vzhledem k tomu, že výše požadovaného příslušenství je v rozporu s dobrými mravy a vzhledem k tomu, že věřitel ani po doplnění přihlášky nevyčíslil řádně pohledávku ke dni úpadku a není zřejmé, zda již vymožená částka (58.676,15 Kč) byla započtena na jistinu či příslušenství.

Insolvenční správce tedy podal včas, ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona /dále IZ/) u soudu žalobu, kde uplatnil skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ). Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) nebyl tedy dán a soud se žalobou zabýval věcně.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Námitku promlčení nepovažuje za důvodnou; půjčka měla být vrácena do 16.1.2007, žaloba byla podána u soudu 13.8.2009, tedy před uplynutím promlčecí doby. Rozpor s dobrými mravy také odmítá; nemravné je naopak to, že ani více než 100 měsíců po splatnosti není dluh uhrazen.

Usnesením ze dne 6.3.2015 č.j.-6 vyzval soud žalovaného, aby sdělil ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání z 27.3.2015.

Usnesením ze dne 1.4.2015 č.j.-22 vyzval soud žalobce, aby sdělil ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání z 3.4.2015.

Opatřením předsedy soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle řady dalších jiných-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky, na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku a na základě připojeného spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 1644/2009. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 4.9.2015.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 25 C 1644/2009 soud zjistil, že žaloba na zaplacení pohledávky půjčky poskytnuté dne 18.6.2006 a splatné ve splátkách do 16.1.2007 byla soudu doručena dne 17.8.2009, přičemž soud o věci rozhodl platebním rozkazem, dlužník nepodal odpor (tedy ani neuplatnil námitku promlčení). Námitka promlčení uplatněná insolvenčním správcem při popření pohledávky co do pravosti však není důvodná. Žaloba byla podána u soudu, jak vyplývá z vyžádaného spisu, dne 17.8.2009 (tato skutečnost ovšem insolvenčnímu správci nebyla a ani nemohla být při popření pohledávky známa), tedy před uplynutím zákonné tříleté promlčecí doby (§ 101 zák.č. 40/1964 Sb.) a od právní moci platebního rozkazu dosud neuplynula desetiletá promlčecí doba (§ 110 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb.). Tedy nakolik popřel insolvenční správce pohledávku co do pravosti pro promlčení, nebylo popření po právu. (KSUL 79 INS 23546/2014)

Popření pohledávky co do výše pak bylo založeno na dvou skutečnostech-tvrzení o nepřiměřeném úroku a na tvrzení, že výše přihlášky je nesprávná.

Oprávněnost příslušenství posoudil již soud ve zkráceném řízení (podle § 172 odst. 1 věty první o.s.ř., soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem). Podle § 199 odst. 2 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Otázku oprávněnosti příslušenství tedy znovu posuzovat nelze.

Podle § 194 IZ, o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Popírající správce však při přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek neuváděl, jaká je podle něj přihlášená pohledávka; popření v tomto ohledu je tedy bez účinků (shodně rozsudek Nejvyššího soudu z 28.4.2010 sp.zn. 29 Cdo 1003/2008, rozsudek Nejvyššího soudu z 24.5.2001 sp.zn. 32 Cdo 1726/98 /Sbírka soudních rozhodnutí č. 76/2002/).

Insolvenční správce tedy nepopřel pohledávku žalovaného důvodně a soud proto žalobu zamítl.

Úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 IZ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 4. září 2015

Mgr. Jiří Fellner v. r. soudce

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová