79 ICm 814/2012
č.j. 79 ICm 814/2012-40 (KSUL 79 INS 22377/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 25. 09. 2012 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce Narcise Tomáška, insolvenčního správce dlužnice Anežky anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Kostelní 3300, Varnsdorf, PSČ 407 47, se sídlem kanceláře Masarykovo nám. 193/20, Děčín I., PSČ 405 01, zastoupeného Mgr. Alešem Podrábským, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 193/20, Děčín I., PSČ 405 01, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, Praha 1, PSČ 110 00, adresa pro doručování: Nábřeží Závodu Míru 2739, Pardubice, PSČ 530 02

o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalovaný, PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Jindřišská 24/941, Praha 1, nemá za dlužnicí Anežkou anonymizovano , nar. 26.01.1957, bytem Kostelní 3300, Varnsdorf, pohledávku ve výši 15.510,-Kč, kterou přihlásil přihláškou ze dne 18.01.2012 položka 1 v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 79 INS 22377/2011, popřenou dne 21.02.2012 žalobcem na přezkumném jednání. (KSUL 79 INS 22377/2011)

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.600,-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Aleše Podrábského.

Odůvodnění:

Žalobce byl v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 79 INS 22377/2011 ustanoven jako insolvenční správce insolvenční dlužnice Anežky anonymizovano . Žalovaný přihlásil v insolvenčním řízení za Anežkou anonymizovano pohledávku v celkové výši 26.296,-Kč, jako nezajištěnou, vykonatelnou pohledávku. Specifikoval ji tak, že 6.984,-Kč je výše jistiny, nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100021949 a směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení v celkové výši 17.110,-Kč. Druhou pohledávku žalovaný specifikoval jako nedoplatek z dohody o uznání dluhu ve výši 9.186,-Kč. Tato pohledávka byla žalovanou označena jako nevykonatelnou. Žalobce popřel na přezkumném jednání dne 21. 02. 2012 z celkové pohledávky ve výši 17.110,-Kč částku 15.510,-Kč a pohledávku 9.186,-Kč popřel v plném rozsahu, ta však není předmětem žaloby a žalovaný žalobu proti tomuto popření nepodal včas.

Žalobce v žalobě tvrdí, že pokud byl právní důvod vzniku pohledávky (přihlášené jako vykonatelná) vymezen jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100021949 ve výši 6.984,-Kč, v části směnečného závazku nemá žádné opodstatnění a proto ji popřel. Mezi dlužnicí a žalovanou vznikl na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100021949 ze dne 18. 10. 2005 právní vztah, jehož obsahem byl závazek žalované poskytnout dlužnici úvěr ve výši 46.008,-Kč, a oproti němu závazek dlužnice vyplatit žalované za poskytnutí úvěru smluvní odměnu ve výši 21.164,-Kč a uhradit žalované poplatek za uzavření smlouvy 1.900,-Kč a splnit svůj závazek vrácení úvěru 36 měsíčních splátkách po 1.278,-Kč. Dlužnici bylo z úvěru však vyplaceno toliko 22.944,-Kč. Tu měla dlužnice splácet společně s částkou 21.164,-Kč, což byla odměna za poskytnutí úvěru a 1.900,-Kč, poplatkem za uzavření smlouvy, dohromady 23.064,-Kč. Závazek byl zajištěn bianko směnkou. Žalovaná byla oprávněna vyplnit podle článku 6.2 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, v případě prodlení dlužníka s placením závazku z předmětné smlouvy částku nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut. Dopisem ze dne 22. 10. 2007 žalovaná oznámila, že dlužnice závažným způsobem porušila smlouvu o revolvingovém úvěru, a to neplněním závazku podle splátkového kalendáře, a tak se staly splatnými všechny závazky dlužnice v celkové výši 42.034,-Kč, a to zbývající dlužné splátky podle splátkového kalendáře 18.392,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 638,-Kč, smluvní pokuta ve výši 50 % z výše půjčky úvěru 23.004,-Kč. Dlužnice v období od 22. 10. 2007 do zahájení rozhodčího řízení uhradila žalované v souhrnu částku 3.056,-Kč a žalovaná vyplnila do směnky směnečnou sumu 38.978,-Kč. Rozhodce Mgr. Marek Landsmann vydal dne 16. 01. 2008 rozhodčí nález, kterým uložil žalované částku 38.978,-Kč uhradit. Žalobce tvrdí, že smluvní odměna sjednaná ve smlouvě o revolvingovém úvěru v částce 21.164,-Kč je neplatná, protože je v rozporu s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku. Odměna za poskytnutý úvěr musí být v souladu s dobrými mravy a práva a povinnosti účastníků smlouvy musí být vyvážené tak, aby k získanému právu odpovídaly povinnosti, které na sebe dlužník bere a (KSUL 79 INS 22377/2011) naopak. Zásadně není v rozporu s dobrými mravy, že věřitel poskytne úvěr za úplatu, ale pokud bylo dlužnici z úvěru v nominální výši 46.008,-Kč vyplaceno pouze 22.944,-Kč a zbylá částka je smluvní odměnou, je její výše nemravná. V podobné věci již rozhodoval Vrchní soud v Praze pod č.j. 15 Cmo 162/2010-118. Dlužnice se dostala do prodlení s placením sjednaných splátek a byla stanovena smluvní pokuta ve výši 50 % z výše úvěru, tu také žalovaná uplatnila proti dlužnici. Ke dni vzniku nároku na smluvní pokutu však dlužnice uhradila v souhrnu částku 27.616,-Kč, když měla uhradit částku 31.898,67 Kč a zůstala v prodlení pouze s částkou 4.282,67 Kč. Žalobce uvedl, že je přiměřenou smluvní pokutou za prodlení a s touto platbou smluvní pokuta ve výši 1/2 nesplaceného závazku, tedy 2.141,34 Kč a nikoliv ve výši celé nárokované částky. Dlužnice tedy byla povinna žalované uhradit 31.898,67 Kč a smluvní pokutu podle článku 13.4 smluvních ujednání, tedy 2.141,34 Kč, dohromady 34.040,01 Kč. Dlužnice ke dni vyplnění směnky uhradila 27.616,-Kč a ke dni zahájení insolvenčního řízení tak uhradila 39.662,48 Kč. Směnka tedy nekryje žádný závazek, protože závazek zcela zanikl a jeho jištění také.

Žalovaná se ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě ze dne 04. 05. 2012 domáhala zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný přihlásil svoji pohledávku č. 1 jako vykonatelnou, její vykonatelnost byla doložena rozhodčím nálezem a důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. To však žalobce podanou žalobou činí, kdy věc posuzuje po právní stránce jinak. Velmi obsáhle argumentoval judikaturou Evropského soudního dvora, zejména tím, že Evropský soudní dvůr neuložil národnímu soudu, aby prolomil zásadu rei iudicata, o kterou v posuzované věci jde. Nárok, uplatněný přihláškou pohledávky žalovaný přihlásil jako vykonatelný na základě pravomocného rozhodčího nálezu. České soudy pak mohou rozhodčí doložku prohlásit za neplatnou pouze během soudního přezkumu rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložku pak insolvenční soud, rozhodující o incidenční žalobě nemá pravomoc prohlásit za neplatnou. Dlužnice se mohla proti rozhodčí doložce bránit v rozhodčím řízení, což neučinila. Rozhodčí nález a to i takový, který byl vydán rozhodcem ad hoc a to i v případě formulářové smlouvy je rozhodnutím, nastolujícím překážku věci rozsouzené. Podle smlouvy o úvěru byla vystavena i blankosměnka, kterou byl žalovaný oprávněn vyplnit v důsledku porušení povinností dlužnice zajišťovací směnku, která nemá uhrazovací funkci a uhrazení pohledávky věřitele vůči dlužníkovi pouze zajišťuje. Věřitel může zajišťovací směnku použít pouze tehdy, pokud nebyla zajištěná pohledávka řádně uhrazena. Ústavní soud uvedl ve svém rozhodnutí II. ÚS 2164/10 z 5. 10. 2011 podmínky, za nichž by měla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských vztazích přípustná, ovšem pokud by požadavky, vyjádřené Ústavním soudem v citovaném rozhodnutí měly být vykládány jako taxativní výčet náležitostí rozhodčích doložek ve spotřebitelských sporech, byly by tím zákony vykládány nepředvídatelným způsobem. K takovým podmínkám platnosti rozhodčí doložky nelze dojít žádným právněteoretickým ospravedlnitelným výkladem. Nález Ústavního soudu nemůže být podle názoru žalované v důsledku formalistického výkladu považován za závazné vodítko pro posuzování platnosti rozhodčích doložek, protože by vznikla situace, kdy pro platnost rozhodčích doložek požadují i další předpoklady, které v době jejich sjednávání nebylo možné předvídat a ani je nestanoví žádný zákon. Jednalo by se tak o soudní svévoli . Žalobce netvrdí žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl přestat považovat rozhodčí nález za exekuční titul a o nárocích žalovaného rozhodovat znovu bez ohledu na překážku věci rozsouzené. Smluvní odměna ve smlouvě o revolvingovém úvěru představuje jednorázovou částku sloužící žalovanému na krytí nákladů na poskytnutí peněžních prostředků, která se již (KSUL 79 INS 22377/2011) nenavyšuje a zcela odpovídá situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry a půjčkami. Smluvní pokuta byla vyžadována po právu. Dlužnice se sama rozhodla úvěrovou smlouvu s žalobcem uzavřít a bylo na ní, zda přistoupí na podmínky žalobce, včetně rozhodčí doložky.

Soud nenařizoval ve věci jednání, když oba účastníci se k výzvě soudu vyjádřili tak, že ve věci lze rozhodnout bez něj.

Soud vycházel z obsahu spisu KSUL 79 INS 22377/2011, podle něhož je vedeno insolvenční řízení Anežky anonymizovano . Do tohoto insolvenčního řízení podal žalovaný přihlášku pohledávky vedenou pod č. P2 na částku 26.296,-Kč dne 19. 01. 2012. Z žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru soud zjistil, že dlužnice u žalovaného podala žádost o poskytnutí revolvingového úvěru dne 17. 10. 2005, ve které požádala o úvěr ve výši 46.008,-Kč, který měla uhradit ve 36 měsících po částkách 1.278,-Kč. Dále se zavázala uhradit poplatek za uzavření smlouvy 1.900,-Kč. Z oznámení věřitele o schválení úvěru dlužnici soud zjistil, že podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100021949 byla žalovaným dlužnici schválena výše úvěru 46.008,-Kč, přičemž tento úvěr byl splatný v 36 měsících po splátkách 1.278,-Kč a datum splatnosti první splátky úvěru bylo 13. 11. 2005. Úvěr měl být zcela zaplacen 13. 10. 2008. Splátky měly být hrazeny měsíčně vždy k 13. dni v měsíci. RPSN úvěru měla činit 67,26 %. Úvěrový rámec tvořila jednak smluvní odměna za poskytnutí úvěru 21.164,-Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu 13.802,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru 1.900,-Kč. Z oznámení z 22. 10. 2007 soud zjistil, že dlužnice porušila smlouvu o revolvingové půjčce a žalovaná ji vyzvala, aby uhradila částku 42.034,-Kč jako dosud nesplacenou část půjčky nejpozději do 10 dnů. Dlužnice byla upozorněna, že nedojde-li k uzavření jiné písemné dohody v této věci, bude celková výše jejího závazku navýšena o náklady rozhodčího řízení a bude vymáhána exekuční cestou. Z faktury č. 907031628 vyplynulo, že žalovaná dlužnici fakturoval smluvní pokutu ve výši 23.272,-Kč. Z vlastní směnky ze dne 17. 10. 2005 vyplynulo, že tato směnka je bez protestu a dlužnici zde byla žalovanou vyplněna směnečná suma 38.978,-Kč. Z rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmanna vyplynulo, že dlužnici uložil zaplatit částku 38.978,-Kč s 6% úrokem od 30. 11. 2007 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Směnečný peníz se podle rozhodčího nálezu skládá ze zbývající dlužné částky podle splátkového kalendáře 15.336,-Kč, smluvní pokuty ve výši 23.004,-Kč a neuhrazené penalizační faktury v celkové výši 638,-Kč. Z dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem soud zjistil, že žalovaná uzavřela s dlužnicí dohodu, podle které měla dlužnice zaplatit závazek 45.930,-Kč ve 36 měsíčních splátkách, splatných vždy k 27. dni v měsíci po částce 1.276,-Kč. Jednalo se konkrétně o neuhrazený úvěr 15.336,-Kč, neuhrazené smluvní pokuty 23.642,-Kč a soudní rozhodčí poplatek 1.600,-Kč. Po datu vyplnění směnky dlužnice uhradila 3.834,-Kč, ale byla jí připočtena smluvní pokuta 9.186,-Kč.

Pohledávka žalované byla podle ust. § 193 insolvenčního zákona insolvenčním správcem popřena na přezkumném jednání co do její pravosti a insolvenční správce namítal, že tedy pohledávka nevznikla, když smluvní odměna sjednaná ve smlouvě o revolvingovém úvěru byla sjednána neplatně v rozporu s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku. Pohledávka žalované byla přezkoumána insolvenčním správcem jako vykonatelná, přesto se soud sám zabýval tím, zda rozhodčí doložka, obsažená ve Všeobecných smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru čl. 18 je rozhodčí doložkou platnou. Nejvyšší soud České republiky i Ústavní soud opakovaně rozhodovaly o tom, kdy rozhodčí doložka není platnou rozhodčí doložkou. Neplatnost rozhodčích doložek, tak jak byly judikovány je (KSUL 79 INS 22377/2011) neplatností absolutní, soud se jí může zabývat i pokud to nenamítá žádná ze stran. Pokud je právní úkon neplatný absolutně ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, nemusí se žádná ze stran tohoto právního úkonu neplatnosti domáhat. Soud po přezkoumání rozhodčí doložky uzavřel, že rozhodčí doložka je neplatná a rozhodčí nález, který byl ve věci vydán, je neplatný a nevykonatelný. Ústavní soud ČR během řízení před ním zkoumá, zda jsou právní předpisy nižší právní síly v souladu s Ústavou České republiky. Je ochráncem ústavnosti. Pokud obecné soudy respektují rozhodnutí Ústavního soudu, což je ostatně jejich povinností, nemohou se dopustit soudní svévole , kterou argumentuje žalovaný, nenacházeje zřejmě argumentaci přesvědčivější. Soud při posuzování platnosti rozhodčí doložky vzal za východisko svých úvah zkoumání přiměřenosti rozhodčí doložky. Ta se ve světle zcela nepřiměřené smluvní odměny (cca 50% částky fakticky dlužnici poskytnuté), sjednané ve spotřebitelské smlouvě, za poskytnutí úvěru jeví jako nepřípustná podmínka smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nic na tom nemění skutečnost, že dlužnice spotřebitelskou smlouvu uzavřela svobodně . Dlužnice zamýšlela získat úvěr. K tomu, aby jej získala, se musela podrobit pravidlům, která bez možnosti jakéhokoli vyjednávání (formulářem) stanovil žalovaný, včetně rozhodčí doložky. Nejvyšší soud opakovaně rozhodl, že smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši škody, která skutečně vznikla po porušení povinnosti druhého subjektu, je nepřiměřená pro rozpor s dobrými mravy, a proto je neplatná. Také opakovaně rozhodoval o tom, že je-li splnění závazku dlužníka ze smlouvy o půjčce, ve které byly smluveny úroky ve výši přibližně 100 % půjčené částky ročně a zajištěno současně zřízením zástavního práva k nemovitostem, ujednáním o propadné zástavě a smluvní pokutou ve výši přibližně 1/3 půjčené částky, je ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy neplatné. A přesto věřitel takovou smlouvu s dlužnicí sjednal a zakotvil do spotřebitelské smlouvy rozhodčí doložku. Právě proto, že trh se spotřebitelskými úvěry často nastoluje nerovná pravidla mezi věřiteli a dlužníky, bylo nutné opakovaně přistoupit k zmírnění dopadů nedokonalostí zákonné úpravy na dlužníky judikaturou soudů. Věřitelé je doposud nezačali respektovat a znovu uzavírají smlouvy pro spotřebitele nevýhodné. Takovému jednání však nelze poskytnout soudní ochranu. Soud se tedy nezabýval tím, jakým způsobem byl určen rozhodce, či zda rozhodčí doložka obsahuje procesní pravidla, jimiž se mají strany během rozhodčího řízení řídit, ale zda mohla být vůbec platně sjednána s ohledem na obsah smlouvy o úvěru, jako jedna z jejích podmínek a dospěl k závěru, že nikoli. Dlužnici nebyla rozhodčím řízením v žádném případě přiznána vyšší ochrana a garantováno spravedlivé řízení.

Soud však přisvědčil i názoru žalobce, že smluvní odměna sjednaná ve smlouvě o revolvingovém úvěru v částce 21.164,-Kč byla sjednána neplatně. Obcházení zákona, které žalobce namítal, a ke kterému v případě uzavření ujednání o smluvní pokutě nesporně došlo, neboť smluvní pokuta přesahuje úměrnou výši, je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy a nic na tom nemění skutečnost, že právo přiznané na základě absolutně neplatného právního úkonu přiznal ve věci rozhodce. Soud proto žalobě vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal je ve věci úspěšnému žalobci. Žalobce měl ve věci plný úspěch a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly tím, že byl zastoupen advokátem. Soud neshledal žádné důvody, pro které by i náklady řízení žalobci přiznat neměl. Žádné důvody podle ust. § 150 o.s.ř., ani jinou zákonnou možnost soud neměl, proto je přiznal. Výše nákladů byla stanovena podle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. na 10.000,-Kč a dále byly žalobci přiznány hotové výdaje podle (KSUL 79 INS 22377/2011) vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 13 o.s.ř. ve výši 300,-Kč za jeden úkon právní služby. Ve věci byly provedeny dva úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 25. září 2012 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Štěpánka Heřmánková