79 ICm 4109/2014
79 ICm 4109/2014-20 KSUL 79 INS 20151/2014-C1-9

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 1. prosince 2015 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce Barlog Capital a.s., IČO: 28210956, se sídlem Moulíkova 2238/1, 150 00 Praha 5, proti žalovanému Ing. Peter Režnickému, IČO: 61455121, se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava, insolvenčního správce dlužnice Elišky Kolárikové, zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem, se sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí,

o určení popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm 4109/2014 přihláškou P7 ve výši 57.559,50 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5.600,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Milana Kvasnicy. (KSUL 79 INS 20151/2014)

Odůvodnění:

U Krajského soudu v Ústí nad Labem je vedeno insolvenční řízení dlužnice Elišky Kolárikové pod sp. zn. KSUL 79 INS 20151/2014. Dlužnice podala svůj insolvenční návrh 23. 07. 2014 a usnesením ze dne 17. 09. 2014 jí bylo oddlužení povoleno a nařízeno první přezkumné jednání. Do řízení se přihlásil mimo jiné žalobce přihláškou P7 s částkou 57.559,50 Kč. Tuto přihlášenou pohledávku insolvenční správce na přezkumném jednání dne 11. 11. 2014 popřel co do výše a pravosti z důvodu promlčení. Dále uvedl, že promlčecí dobu nestaví skutečnost, probíhající exekuční řízení, nařízené podle pravomocného rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález je nicotný, protože rozhodčí smlouva, na základě které byl vydán, je neplatná, rozhodce nebyl určen transparentním způsobem. Věřitel nemá nárok ani na náhradu nákladů nalézacího či exekučního řízení a pohledávka ve své jistině a příslušenství je promlčena.

K výzvě správce žalobce podal včas žalobu, ve které uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Elišky Kolárikové pohledávku ve výši 57.559,50 Kč, která se skládá z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 42.889,00 Kč a z dílčí pohledávky č. 2 ve výši 14.670,50 Kč, které vyplývají ze smlouvy o úvěru č. 102009-2341 ze dne 05. 05. 2009. V žalobě žalobce uvedl, že je mu znám rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, podle kterého je neplatná rozhodčí smlouva, jestliže výběr rozhodce nebyl učiněn transparentním způsobem a dále je rozhodci známo, že Nejvyšší soud rozhoduje o rozhodčích doložkách podobně i v dalších věcech a nikdy nepoužívá pojem nicotný právní akt. Domnívá se, že rozhodčí nález, kterým byla přiznána jeho pohledávka je vykonatelný a má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, protože nebyl soudem zrušen a i když byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, nelze jej považovat za nicotný právní akt, když v době rozhodování rozhodce nebyla ujasněna judikatura ohledně rozhodčích doložek a Nejvyšší soud i Ústavní soud rozhodovaly až později, než byl rozhodčí nález v posuzované věci vydán. Pohledávka nemůže být promlčena a i kdyby byla, žalobce její promlčení nezavinil, podal včas rozhodčí žalobu a nemohl předvídat změnu judikatury. Ústavní soud rozhodoval, že při výkladu nejednoznačných právních norem musí obecné soudy zachovávat ideu spravedlnosti a jednotlivec nemůže být zbaven svého oprávněného nároku, pouze na základě nevyjasněné koncepce nepromlčitelnosti tohoto práva. V době, kdy žalobce získá rozhodčí nález, nevěděl o tom, že rozhodčí doložka je neplatná a že takto rozhodčí nález nemůže použít jako vykonatelný titul.

K žalobě se vyjádřil žalovaný a uvedl, že o rozhodování o rozhodčích doložkách se žalobce mohl dozvědět nejpozději v roce 2010 a to v lednu, kdy mu muselo být známo, že smluvená rozhodčí doložka je neplatná a měl svoji pohledávku uplatnit soudní cestou, což neudělal, proto se jeho nárok promlčel. Rozhodčí nález je nicotný, jsou-li exekuční řízená vedená podle rozhodčích nálezů tohoto typu zastavována, aniž by bylo třeba rozhodčí nálezy odklízet, pak takovéto rozhodčí nálezy nemají žádné právní účinky.

Soud měl k dispozici insolvenční spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. KSUL 79 INS 20151/2014, ze kterého zjistil, že je vedeno insolvenční řízení dlužnice Elišky Kolárikové Dlužnice podala svůj insolvenční návrh 23. 07. 2014 a usnesením ze dne 17. 09. (KSUL 79 INS 20151/2014)

2014 jí bylo oddlužení povoleno a nařízeno první přezkumné jednání. Do řízení se přihlásil mimo jiné žalobce přihláškou P7 s částkou 57.559,50 Kč. Tuto přihlášenou pohledávku insolvenční správce na přezkumném jednání dne 11. 11. 2014 popřel co do výše a pravosti z důvodu promlčení.

Soud měl k dispozici přihlášku P7 v insolvenčním řízení dlužnice Elišky Kolárikové, kterou žalobce do tohoto řízení přihlásil pod pohledávkou dílčí částku 42.889,00 Kč, částečně jako splatnou v částce 11.250,00 Kč, představující splátky z úvěru a 31.639,00 Kč úrok z prodlení a dílčí pohledávku č. 2, s výší jistiny 14.670,50 Kč. Dále měl soud k dispozici smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce č. 1020092341, podle které si dlužnice od původního věřitele půjčila částku 10.000,00 Kč a zavázala se jí uhradit ve splátkách po 1.250,00 Kč měsíčně ze svého starobního důchodu. Rozhodčí doložka zakotvená ve všeobecných obchodních podmínkách původního věřitele, článku 11, obsahovala ujednání, které nyní není hodnoceno jako platné a to, že strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce, zásadně jmenovaný Rozhodčí a správní společností a.s. a vybraný ze seznamu rozhodců vedeném Rozhodčí a správní společností. Bude se postupovat podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení, vydaném Rozhodčí a správní společností a rozhodčí řízení bude bez nařízení jednání. Z rozhodčího nálezu rozhodkyně Mgr. Kožené soud zjistil, že původní věřitel zažaloval dlužnici o zaplacení částky 11.250,00 Kč s příslušenstvím a tato jistina mu byla přiznána společně s dalším příslušenstvím, dále mu byla přiznána částka 2.000,00 Kč a náklady rozhodčího řízení 17.720,00 Kč. Následně byl podán návrh na nařízení exekuce u Okresního soudu v Lounech, přičemž exekucí byl pověřen Mgr. Libor Cink, Exekutorský úřad Břeclav, usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 06. 10. 2011. Exekutor vydal exekuční příkaz, podle kterého měla být exekuce provedena srážkami ze mzdy dlužnice. Soud měl dále k dispozici smlouvu o postoupení pohledávek, ze které zjistil aktivní legitimaci žalobce k podané žalobě.

Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a jako takovou jí zamítl. Mezi původním věřitelem a dlužnicí byla uzavřena úvěrová smlouva, kterou dlužnice neplnila, obchodní podmínky k této úvěrové smlouvě obsahovaly rozhodčí doložku, podle níž spory vzniklé ze smlouvy, budou rozhodovány rozhodcem určeným akciovou společností, nikoliv však stálým rozhodčím soudem a pravidla rozhodčího řízení byla pouze k dispozici na internetových stránkách této rozhodčí společnosti. Původní věřitel dlužnice podal návrh na vydání rozhodčího nálezu, ten byl následně vydán a podle něj byla i nařízena exekuce na příjem dlužnice. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky, která zde byla způsobena ujednáním o jmenování rozhodce společností, která nemá postavení stálého rozhodčího soudu a kterým byla vyloučena pravomoc obecných soudů a založena pravomoc jediného, dopředu, pro dlužnici neznámého rozhodce. Dlužnice neměla možnost podílet se na výběru rozhodce a rozhodce takto nemusel být nestranný. V posuzované věci je smlouva o úvěru mezi věřitelem a fyzickou osobou spotřebitelská a měla by spotřebiteli být poskytnuta větší ochrana, než tomu, kdo spotřebitelské služby či smlouvy nabízí. Žalovaný sám vybral způsob pro určení rozhodce a pro vyřešení sporu mezi ním a dlužnicí, následně vybraná rozhodkyně není ani členem stálého rozhodčího soudu, ani nebyla jmenována stálým rozhodčím soudem. Pravidla rozhodčího řízení byla zveřejněna jen na internetových stránkách a dlužnice tedy neměla možnost se s nimi seznámit před tím, než rozhodčí doložku podepsala a pokud neměla přístup k internetu, nemohla se s nimi seznámit vůbec. Ujednání o rozhodčí (KSUL 79 INS 20151/2014) doložce způsobilo nerovnováhu v postavení stran spotřebitelského úvěru, kdy dlužnice neměla možnost podílet se na výběru rozhodce a sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, takže rozhodčí nález ač opatřen doložkou právní moci, je nicotným právním aktem a nemohly podle něho vzniknout žádná další práva, např. právo na vymáhání pohledávky exekucí. Pokud žalobce přihlásil přihláškou do insolvenčního řízení pohledávky, tak ty byly v době přihlášení již promlčeny, pohledávka se stala splatnou dříve, než čtyři roky ode dne podání přihlášky a nebyla ani pravomocně přiznána žádným jiným orgánem než neplatným určením rozhodce.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 o.s.ř., podle nějž účastníku, který ve věci měl plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci byl insolvenční správce zastoupen advokátem a náklady řízení se skládají z odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, dvou úkonů ve výši 3.100,00 Kč podle ustanovení § 7 bod 5 citované vyhlášky a dvou režijních paušálů po 300,00 Kč podle ustanovení § 13 citované vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 1. prosince 2015 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová