79 ICm 3939/2014
č. j. 79 ICm 3939/2014-21 KSUL 79 INS 20581/2012-C2-7

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 03. 11. 2015 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce Euro Benefit a.s., IČO: 25120514, se sídlem Letenské náměstí 157/4, Praha 7, PSČ 170 00, právně zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 15, Praha 1, PSČ 110 00, proti žalovanému VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČ: 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, Teplice, PSČ 415 01, insolvenční správce dlužníků Martina Borde a Michaely Bordeové, právně zastoupenému Mgr. Martinem Sobkem, advokátem se sídlem Rokycanova 379/5, Teplice, PSČ 415 01,

o vyloučení majetku z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba, aby byl vyloučen pozemek parcelní číslo st. 193-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p.-stavba pro rodinnou rekreaci a pozemek parcelní číslo 210/14-zahrada, vše zapsáno v Katastru nemovitostí pro katastrální území a obec Srbice, okres Teplice na LV č. 296, vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Teplice z majetkové podstaty dlužníka Martina Borde a dlužnice Michaely Bordeové, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5.600,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Martina Sobka. (KSUL 79 INS 20581/2012)

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 5.000,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

U Krajského soudu v Ústí nad Labem se vede insolvenční řízení dlužníků Martina Borde a Michaely Bordeové pod sp. zn. KSUL 79 INS 20581/2012. Oba dlužníci podali návrh na zahájení svého insolvenčního řízení dne 23. 08. 2012 a navrhli, aby jim soud povolil a schválil oddlužení. Soud oddlužení dlužníků schválil usnesením č. j. KSUL 79 INS 20581/2012 a v současné době je plněn splátkový kalendář. Do soupisu majetkové podstaty dlužníků byla sepsána budova bez č. p. na stavební parcele č. 193, stavba pro rodinnou rekreaci a stavební parcela č. 193 o výměře 28 m2 zastavěná plocha a nádvoří a pozemková parcela č. 210/14 o výměře 332 m2 zahrada včetně všech součástí a příslušenství nemovitostí, vše zapsáno na LV 296 v KÚ Srbice, obec Srbice, okres Teplice. Jako vlastník v katastru nemovitostí je aktuálně uveden věřitel Euro Benefit a.s., na základě zajišťovacího převodu práva. Tento věřitel, tedy Euro Benefit a.s. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků přihláškou P4 pohledávku ve výši 331.341,80 Kč a přihláškou P5 pohledávku ve výši 155.600,00 Kč, přičemž z přihlášky č. 4 insolvenční správce uznal 187.914,60 Kč a popřel co do pravosti a výše částku 143.427,20 Kč a z přihlášky P5 popřel celou částku 155.600,00 Kč co do pravosti a výše. Dílčí pohledávku č. 1 z přihlášky č. 4 popřel insolvenční správce jako nevykonatelnou co do pravosti a výše 76.269,20 Kč, představující smluvní pokutu, která nevznikla pro neplatnost sjednané rozhodčí doložky a také bylo popřeno příslušenství pohledávky do výše 67.158,00 Kč, náklady rozhodčího řízení, které nemohly vzniknout pro neplatnost rozhodčího řízení. U přihlášky č. 5, která byla přihlášena k Martinu Borde, popřel insolvenční správce pohledávku dílčí č. 1 jako nevykonatelnou co do pravosti, smluvní pokutu ve výši 150.000,00 Kč představuje 60 % výše úvěru jako sankce za porušení povinnosti vyklidit nemovitost, předat věřiteli klíče od nemovitosti a sepsat souhlasné prohlášení, přičemž každé porušení povinností je sankcionováno smluvní pokutou ve výši 50 000,00 Kč a toto ujednání insolvenční správce považuje za neplatné v rozporu s dobrými mravy a také bylo popřeno příslušenství dílčí pohledávky č. 1.1 co do pravosti, protože pohledávka nevznikla, věřitel nedoložil, že by mu náklady vznikly. U obou přihlášek insolvenční správce zaslal právnímu zástupci žalobce vyrozumění o popření jeho přihlášek, přičemž u obou přihlášek byla podána žaloba o určení popření nevykonatelných pohledávek, rozsudkem č. j. 79 ICm 2793/2013 soud zamítl žalobu o určení popřených nevykonatelných pohledávek a bylo podáno odvolání. V současné době je věc s odvoláním u Vrchního soudu v Praze od 26. 01. 2015.

Dne 13. 11. 2014 byla soudu doručena žaloba v posuzované věci, tedy dva dny poté, co byl zveřejněn rozsudek ve věci o popření pohledávek a žalobou se žalobce domáhá vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníků a jedná se o nemovitosti uvedené v rozsudečném výroku. Žalobce v žalobě tvrdí, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku za Michaelou Bordeovou v celkové výši 155.600,00 Kč a přípisem insolvenčního správce ze dne 08. 10. 2014 byl žalobce insolvenčnín správcem vyrozuměn o tom, že do majetkové podstaty dlužníka č. 1 a dlužníka č. 2 byly sepsány nemovitosti, které jsou (KSUL 79 INS 20581/2012) předmětem této žaloby. Žalobce podal žalobu s tím, že mezi žalobcem a Martinem Borde byla 21. 08. 2008 uzavřena smlouva o úvěru č. 8000002796, na základě které byl dlužníkovi č. 1 poskytnut úvěr ve výši 250.000,00 Kč, dlužník č. 2 převzal za poskytnutý úvěr učení. Mezi žalobcem a Michaelou Bordeovou byla současně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva, kterou Michaela Bordeová převedla nemovitost ve svém výlučném vlastnictví na žalobce a to za účelem splnění povinnosti podle citované úvěrové smlouvy. Smlouva o zajišťovacím převodu práva byla přitom uzavřena s rozvazovací podmínkou zpětného převodu vlastnictví k nemovitosti v případě řádného splacení úvěru. Mezi žalobcem a dlužníkem č. 2 bylo sjednáno, že v důsledku jakéhokoliv prodlení dlužníka Martina Borde a dlužnice Michaely Bordeové se splněním jejich závazků ze smlouvy o úvěru zaniká ujednání o rozvazovací podmínce a účinnost závazku ze smlouvy již nemůže nastat. Dlužníci úvěr řádně nespláceli a zůstatek úvěru byl zesplatněn ve vztahu dlužníků a Martinu Borde byla dokonce podána žaloba, o které bylo pověřeným rozhodcem rozhodnuto, že jí bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobce považuje za nesprávný postup žalovaného, kdy tento sepsal nemovitosti do majetkové podstaty, aniž by přesně specifikoval, kdo je vlastníkem. Měl uvést, kdo je v té době vlastníkem a do čí majetkové podstaty byly nemovitosti sepsány. Navrhl, aby soud vyňal z majetkové podstaty dlužníka Martina Borde a Michaely Bordeové uvedené nemovitosti.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil, prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že netrvá na tom, aby soud nařídil ve věci jednání, na rozdíl od právního zástupce žalobce, který si vynutil nařízení jednání ve věci, ale pak se k jednání omluvil a nedostavil se, takže pokud by souhlasil bez nařízení jednání, mohla být věc rozhodnuta daleko dříve a takto byl i blokován termín pro nařízení jednání jiného incidenčního sporu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na soupisu nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků, protože smlouva o zajišťovacím převodu práva a dohoda o uznání a splnění dluhu ze dne 21. 08. 2008 je neplatným právním úkonem a smluvní vztah nemůže mezi věřitelem a zástavcem platně vzniknout, nejsou-li splněny všechny zákonem stanovené podmínky, které mají charakter kogentních ustanovení. Mezi stranami, v řešeném případě, byla sjednána tzv. propadná zástava, ale smlouva neobsahuje podmínky vypořádání hyperochy článku VIII. pro případ, že si nemovitosti ponechá zde ve smyslu rozdílu hodnoty nemovitostí a hodnoty zajištěné pohledávky. Z tohoto důvodu je smlouva o zajišťovacím převodu práva absolutně neplatná a to ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu např. z rozhodnutí 31 Odo 495/2016 a 33 Cdo 199/2012 z 28. 11. 2012, na které ve svém vyjádření žalovaný odkázal. K námitce, že nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka č. 1 a dlužníka č. 2, žalovaný uvedl, že okolnost, kdy je vlastnické právo k nemovitostem svědčícím dlužníku č. 2, se nepochybně projeví nejpozději při formulaci zprávy o průběhu zpeněžení majetkové podstaty a následném rozvrhu. Insolvenční správce nezpochybňuje vlastnictví dlužníka č. 2 mimo režim společného jmění manželů tedy individuální vlastnictví.

Soud měl k dispozici spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 79 INS 20581/2012, ze kterého že se vede insolvenční řízení dlužníků Martina Borde a Michaely Bordeové, bylo schváleno jejich oddlužení a v současné době je plněn splátkový kalendář. Do soupisu majetkové podstaty dlužníků byla sepsána budova bez č. p. na stavební parcele č. 193, stavba pro rodinnou rekreaci a stavební parcela č. 193 o výměře 28 m2 zastavěná plocha a nádvoří a pozemková parcela č. 210/14 o výměře 332 m2 zahrada včetně všech součástí a příslušenství nemovitostí, vše zapsáno na LV 296 v KÚ Srbice, obec Srbice, okres Teplice. (KSUL 79 INS 20581/2012)

Jako vlastník v katastru nemovitostí je aktuálně uveden věřitel Euro Benefit a.s., na základě zajišťovacího převodu práva Euro Benefit a.s. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků přihláškou P4 pohledávku ve výši 331.341,80 Kč a přihláškou P5 pohledávku ve výši 155.600,00 Kč, přičemž z přihlášky č. 4 insolvenční správce uznal 187.914,60 Kč a popřel co do pravosti a výše částku 143.427,20 Kč a z přihlášky P5 popřel celou částku 155.600,00 Kč co do pravosti a výše. U obou přihlášek insolvenční správce zaslal právnímu zástupci žalobce vyrozumění o popření jeho přihlášek, a následně byl veden incidenční spor a rozsudkem č. j. 79 ICm 2793/2013 soud žalobu o určení popřených pohledávek zamítl. V současné době je věc s odvoláním u Vrchního soudu v Praze od 26. 01. 2015.

Dále měl soud k dispozici přihlášku pohledávky č. 4, podle které žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za Michaelou Bordeovou a to ve výši jistiny 150.000,00 Kč podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva a dohody o uznání dluhu ze dne 13. 08. 2008 a 5.600,00 Kč jako náklady právního zastoupení v exekučním řízení. Přihláška byla k výzvě insolvenčního správce doplněna o listiny, žalobce uvedl, že nárok na smluvní pokutu vznikl z důvodu prodlení se splácením úvěru a smluvní pokuta se stala splatnou současně se vznikem nároku. Smlouva o úvěru z 13. 08. 2008, upřesnil žalobce, je tatáž smlouva, jako z 21. 08. 2008, jedná se o smlouvu o úvěru č. 800002796, která byla 13. 08. 2008 podepsána věřitelem a 21. 08. 2008 dlužníkem. Soud při svém rozhodování čerpal i z přihlášky č. 85, kterou přihlásil žalobce za Martinem Borde pohledávku ve výši jistiny 214.481,30 Kč, na základě rozhodčího nálezu č. j. 2544/2009 ze dne 29. 07. 2010 a náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení a úrok 7 % v celkové výši 116.860,50 Kč, celková výše pohledávky činila 331.341,80 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. 8000002796 soud zjistil, že žalobce půjčil Michaele Bordeové 250.000,00 Kč, přičemž zato se zavázal mu je zaplatit v částkách 8.011,00 Kč od 20. 09. 2008 vždy splatného k 20. dni v měsíci, v šedesáti splátkách. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva a dohody o uznání a splnění dluhu soud zjistil, že 21. 08. 2008, tedy stejného dne jako byla podepsána smlouva o úvěru, uzavřela Michaela Bordeová s žalobcem smlouvu, na jejímž základě bezplatně převedla podle ustanovení § 553 občanského zákoníku své vlastnické právo k nemovitostem, uvedeným v článku 1 smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím k nim náležejícím, právy a povinnostmi, z nichž byl vlastník nemovitosti oprávněn a zavázán na žalobce . Dlužnice potom byla oprávněna až do řádného splacení úvěru nemovitosti řádně užívat, smlouva byla sjednána s rozvazovací podmínkou, kdy k okamžiku řádného a včasného splacení, poslední pravidelné měsíční splátky na úvěr, sepíší účastníci smlouvy prohlášení před notářem a příslušný katastrální úřad provede o zrušení smlouvy záznam. O tom, jak by byla případně vypořádána hyperocha mezi účastníky není ve smlouvě žádná zmínka.

Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 31 Odo 495/2006 rozhodl, že zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 občanského zákoníku se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky rozumí o ujednání převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna, zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny. Zajišťovací převod práva lze také sjednat formou ujednání, pro které bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu) i v případě, že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva (KSUL 79 INS 20581/2012) stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka a v posuzované věci před povolením oddlužení, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá, sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce. Zajištěný věřitele má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou, s právy na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění, vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Citovaný judikát lze vztáhnout i na oddlužení dlužníků, kdy došlo k zajišťovacímu převodu práva a zajištěný věřitel přihlásil své pohledávky do oddlužení dlužníků, ale majetek, který byl zajištěn zajišťovacím převodem, byl správně sepsán do majetkové podstaty dlužníků a vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty v posuzované věci majetkové podstaty dlužníků se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.

V souladu s citovanou judikaturou rozhodoval později Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Cdo 199/2012, kdy sice dovolání účastníků bylo odmítnuto, ale Nejvyšší soud zde zdůvodňuje právní úpravu, platnost a neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Tento rozsudek dává také návod, jakým způsobem se mají uzavírat smlouvy o zajišťovacím převodu práva a v jakém případě jsou tyto smlouvy platné, popřípadě absolutně neplatné a to pokud chybí zde esenciální náležitosti, tedy ujednání o tom, jakým konkrétním způsobem bude realizován prodej, jakým způsobem bude dosaženo adekvátní ceny a na jaký účel mají být použity užitky vzešlé ze zajištění v době do zpeněžení zajištění. Pokud soud vykládá tzv. zajišťovací převod vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 553 občanského zákoníku (starého občanského zákoníku), má zato, že smlouva mezi žalobcem a dlužnicí je absolutně neplatná pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku a žalobu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl tak, že je přiznal ve věci úspěšnému žalovanému a jedná se o odměnu advokáta podle vyhlášky 177/1996 Sb. a advokátního tarifu tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 citované vyhlášky 2.500,00 Kč za jeden úkon, celkem dva úkony, převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě 5.000,00 Kč, dva režijní paušály po 300,00 Kč, celkem 600,00 Kč. Náklady řízení činí celkem 5.600,00 Kč.

Soud uložil žalobci zaplatit i soudní poplatek, který nebyl vybrán současně s podáním žaloby, a to ve výši 5.000,00 Kč, podle sazebníku přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. položky 13 písm. b).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Ústí nad Labem dne 3. listopadu 2015 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Jana Okrutová