79 ICm 3846/2013
č. j. 79 ICm 3846/2013-35 KSUL 79 INS 23739/2012-C1-2

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 18. 11. 2014 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce JUDr. Bohumila Vintricha, se sídlem Žukovova 546/15, 400 03 Ústí nad Labem, insolvenčního správce 1. Ústecká oficiální solná jeskyně s.r.o., se sídlem Ústí nad Labem, Kmochova 3172/36, PSČ 400 11, IČ 27314294, proti žalovaným 1) Petře anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Brandtova 3270/20, PSČ 400 11, 2) Mileně anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Kmochova 3172/36, PSČ 400 11, obě právně zastoupeny JUDr. Milanem Filipem, jako obecným zmocněncem, se sídlem Ústí nad Labem Masarykova 93, PSČ 400 01

o odpůrčí žalobě, o zaplacení částky 315.300,-Kč s příslušenstvím

takto:

I. Právní úkon dlužnice spočívající v započtení vzájemných pohledávek s žalovanou Petrou anonymizovano , učiněný dne 30.8.2012 ve výši 267.500,-Kč je vůči věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky k uspokojení do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 23379/2012 právně neúčinný. (KSUL 79 INS 23739/2012)

II. Právní úkon dlužnice spočívající v započtení vzájemných pohledávek s žalovanou Milenou anonymizovano , učiněný dne 30. 8. 2012 ve výši 47.800,-Kč je vůči věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky k uspokojení do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 23379/2012 právně neúčinný.

III. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 267.500,-Kč s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 % bodů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. 2. žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47.800,-Kč s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 % bodů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem vede insolvenční řízení dlužníka 1. Ústecká oficiální solná jeskyně s.r.o. Insolvenční řízení bylo zahájeno 27. 9. 2012 a 19. 12. 2012 pod č. j. KSUL 79 INS 23739/2012-A-12 byl zjištěn úpadek dlužnice. Na dlužnici byl prohlášen konkurs. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku 19. 12. 2012. Insolvenční správce, JUDr. Bohumil Vintrich, kterého soud ustanovil, podal dne 12. 11. 2013 odpůrčí žalobu a žalobu o zaplacení částky 315.300,-Kč s příslušenstvím, proti oběma žalovaným, s tvrzením, že jednatelka dlužnice, 1. žalovaná a bývalá jednatelka dlužnice2.žalovaná, která je zároveň matkou1.žalované, v období od 1. 1. 2012 do 18. 12. 2012 odkoupily různý majetek z majetku dlužnice. Konkrétně 1. žalovaná odkoupila osobní motorové vozidlo Škoda Octavia za 95.000,-Kč, fotoaparát Nikon a příslušenství za 40.000,-Kč, vibrosaunu za 120.000,-Kč a nábytek za 12.500,-Kč, vše celkem za částku 267.500,-Kč. 2. žalovaná odkoupila notebook za 6.000,-Kč, PC 2008 za 4.000,-Kč, pračku Whirlpool za 5.500,-Kč, vysavač Vorwerk za 7.000,-, 2 x počítačovou sestavu za 17.000,-Kč, nábytek v celkové hodnotě 8.300,-Kč. Dohromady odkoupila majetek za 47.800,-Kč. Tyto transakce byly ověřeny pokladními příjmovými doklady, pokladní knihy i peněžního deníku dlužnice. Obě žalované však kupní cenu za prodané věci neuhradily do hotovosti pokladny, ale snažily se kupní cenu zapravit dvěma dohodami o započtení pohledávek uzavřenými dne 30. 8. 2012, kdy si své pohledávky vůči dlužnici (z titulu nevyplacených příjmů) započetly proti pohledávce, kterou měly uhradit do pokladny. Insolvenční správce podal žalobu s tím, že napadá účinnost obou dohod o započtení pohledávek a navrhuje, aby soud rozsudkem žalovaným uložil zaplatit nyní částku, kterou nezaplatily do pokladny dlužnice. Žalobce zdůraznil, že odporovatelnými právní úkony, proti kterým žaloba směřuje, nebylo uzavření (KSUL 79 INS 23739/2012) kupních smluv, nýbrž úkony směřující k zapravení neuhrazené kupní ceny žalovanou č. 1) ve výši 267.500,-Kč a žalovanou č. 2) ve výši 47.800,-Kč do pokladny dlužnice zápočtem.

Žalované s žalobou nesouhlasily a ve svém písemném vyjádření, adresovaném Krajskému soudu v Ústí nad Labem uvedly, že žalobce před podáním žaloby postupoval v rozporu s ustanovením § 235 a následujícího zákona č. 182/2006 Sb., protože ačkoliv obě žalované předžalobní upomínkou vyzval k vydání peněžitých částek, tak je nevyzval k poskytnutí rovnocenné náhrady v žalované celkové výši 315.300,-Kč. Obě žalované jsou připraveny věci, které odkoupily od dlužnice vrátit do majetkové podstaty. Nejsou však ochotny zaplatit finanční částky.

Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 79 INS 23739/2012 soud zjistil, že bylo zahájeno insolvenční řízení a úpadek dlužnice byl zjištěn 19. 12. 2012, kdy na ní byl i prohlášen konkurs. Z výzvy k úhradě peněžní částky do majetkové podstaty adresované oběma žalovaným dne 16. 9. 2013 soud zjistil, že obě byly vyzvány, aby uhradily částky, které jsou po nich požadovány touto žalobou, na číslo účtu majetkové podstaty dlužnice do 30 dnů od doručení výzvy, přičemž 1. žalované byla výzva doručena dne 3. 10. 2013 a 2. žalované dne 20. 9. 2013. Z výpisu z obchodního rejstříku Krajského soudu v Ústí nad Labem soud zjistil, že jediným společníkem a jednatelem dlužnice je 1. žalovaná a do srpna 2008 tuto funkci zastávala 2. žalovaná. Dále byly soudu předloženy dvě dohody o započtení pohledávek, jednak mezi dlužnicí a 1. žalovanou, podle níž 1. žalovaná měla za dlužnicí pohledávku z titulu nevyplacených příjmů ke dni 30. 8. 2012, ve výši 333.100,-Kč a vůči dlužnici měla současně dluh za odprodej movitých věcí ve výši 267.500,-Kč Podle článku II. dohody o započtení pohledávek si obě strany započetly vzájemně své pohledávky. Smlouva byla podepsána 30. 8. 2012 na straně dlužnice jednatelkou, tedy 1. žalovanou a na straně 1. žalované tou samou osobou. Druhá dohoda o započtení pohledávek hovoří o závazku dlužnice vůči 2. žalované z titulu nevyplacených příjmů ke dni 30. 8. 2012 ve výši 50.663,-Kč a dluhu 2. žalované vůči dlužnici ve výši 47.800,-Kč ke dni 30. 8. 2012. Na straně dlužnice byla dohoda podepsána 1. žalovanou, na straně druhé 2. žalovanou. Z pokladní knihy dlužnice za období od 1. 1. 2012 do 18. 12. 2012 bylo zjištěno, že příjmy z prodeje věcí uvedených v žalobě byly zaúčtovány jako příjem do pokladny, to samé vyplývá i z účetního deníku dlužnice od 1. 1. 2012 do 18. 12. 2012 i z příjmových pokladních dokladů, podle kterých částka 95.000,-Kč za odprodej osobního automobilu Škoda Octavia, 40.000,-Kč za odprodej fotoaparátu Nikon, 6.000,-Kč za odprodej notebooku, 4.000,-Kč za odprodej PC, 5.500,-Kč za odprodej automatické pračky Whirlpool, 7.000,-Kč za odprodej vysavače Vorwerk, 17.000,-Kč za odprodej počítačové sestavy, 120.000,-Kč za odprodej vibrosauny, 2.600,-Kč za odprodej nábytku, 12.500,-Kč, za odprodej dřevěné sestavy nábytku z recepce, 5.800,-Kč za odprodej nábytku a 8.000,-za odprodej čtyř použitých rehabilitačních křesel, byly zaúčtovány a přijaty do pokladny dlužnice.

Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím závěrům.

U Krajského soudu v Ústí nad Labem se vede insolvenční řízení dlužnice, kdy návrh na zahájení byl podán 27. 9. 2012 a 19. 12. 2012 byl na dlužnici prohlášen Krajským soudem v Ústí nad Labem konkurs. Během řízení vyplynulo, že v období těsně před podáním insolvenčního návrhu si jednatelka společnosti, 1. žalovaná odkoupila majetek za kupní cenu (KSUL 79 INS 23739/2012)

267.500,-Kč, přičemž na platbu kupní ceny vystavila příjmové pokladní doklady, ale tyto doklady byly pouze fiktivní, peníze do pokladny dlužnice nikdy nebyly složeny. 1. žalovaná měla pohledávky vůči dlužnici, uzavřela dohodu o započtení pohledávek a takto se snažila zapravit částku, kterou by jinak byla povinna uhradit za odprodej majetku. Ve stejném období si 2. žalovaná od dlužnice koupila majetek v hodnotě 47.800,-Kč, postupovala obdobně, byly jí vystaveny příjmové pokladní doklady, ovšem peníze do pokladny dlužnice nikdy nedošly, ačkoliv následně byly zaúčtovány v účetním deníku a tak zahrnuty do příjmu dlužnice. Žalobce obě žalované řádně vyzval předžalobní upomínkou ze dne 16. 9. 2013, aby částky, které takto měly uhradit do pokladny dlužnice, uhradily ve lhůtě 30 dnů, což obě žalované nesplnily. Během řízení žalované prováděné důkazy, nijak nezpochybňovaly, pouze se bránily tím, že měly také přednostní pohledávky vůči dlužnici. 1. žalovaná uvedla, že platby špatně zaúčtovala.

Podle § 235 zákona č. 182/2006 Sb. jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů, nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných, neúčinnými právními právními úkony.

Podle ustanovení § 237 citovaného zákona mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon účiněn povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů.

Podle ustanovení § 241 odstavec 1) IZ o neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů se tímto úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jakého by náleželo v konkursu.

Podle odst. 2) téhož § IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon, učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké, nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Dle následujícího § IZ, 249 lze odporovat také právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li úmysl druhé straně znám, nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám a nebo byl-li učiněn ve prospěch osoby dlužníku blízké.

V posuzované věci bylo zjištěno, že obě dlužnice jsou příbuzné, jedná se o matku s dcerou, obě dvě věděly o finanční situaci dlužnice, protože 1. žalovaná byla v době prohlášení konkursu její jednatelkou, 2. žalovaná u dlužnice pracovala a byla její bývalou jednatelkou. Navíc dohodu o započtení pohledávek mezi prvou žalovanou a dlužnicí uzavřela ta samá osoba a to 1. žalovaná, tedy uzavřela dohodu pouze ve svůj prospěch. Druhá dohoda o započtení pohledávek byla uzavřena 1. žalovanou s 2. žalovanou když oběma bylo známo, že si převedly majetek z majetku dlužnice a následně za něj nezaplatily kupní cenu. Místo toho, aby finanční hotovost složily do pokladny dlužnice, započetly si své, blíže nespecifikované pohledávky proti této pohledávce. (KSUL 79 INS 23739/2012)

Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a jako takové jí vyhověl a uložil oběma dlužnicím, aby zaplatily částky, které měly převést do pokladny dlužnice spolu se zákonným úrokem z prodlení, který začne běžet až dnem právní moci rozsudku, ačkoli nárok na zaplacení dlužné částky vznikl nejpozději marným uplynutím doby, stanovené ve výzvě správce k zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud je vázán návrhem insolvenčního správce a není oprávněn mu přiznat úrok z prodlení ve vyšší částce.

O nákladech řízení soud rozhodl tak že je nepřiznal žádnému z účastníků, když ve věci úspěšný žalobce náklady řízení neuplatnil.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 18. listopadu 2014 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Štěpánka Heřmánková