79 ICm 3313/2016
Č. j. 79 ICm 3313/2016-30 KSUL79 INS 32175/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v prání věci

žalobce: Insolvency Project v.o.s., IČO 28860993 sídlem Bieblova 1110/1b, Slezské Předměstí, 500 03 Hradec Králové insolvenční správce dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrbička 28, 441 01 Vroutek-Podbořany zastoupen advokátem JUDr. Milanem Novákem sídlem Hradec Králové, Dukelská 15 proti žalované: Michaela Kočová, narozená dne bytem

o neúčinnost smlouvy a o zaplacení peněžitého plnění do majetkové podstaty

takto: I. Žaloba na určení, že je vůči majetkové podstatě dlužníka Josefa anonymizovano neúčinná kupní smlouva ze dne 7.5.2015, jejímž předmětem byl motocykl tovární značky Honda typ CBR, RZ 4U4 757, se zamítá.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit do majetkové podstaty dlužníka Josefa anonymizovano částku 20.000,-Kč se zamítá.

III. Žalované se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 14.9.2016 se domáhá žalobce jako insolvenční správce dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen dlužník ) vůči žalované určení, že kupní smlouva ze dne Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. isir.justi ce.cz

7.5.2015, uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, kterou dlužník prodal žalované motocykl tov. zn. Honda, typ CBR, RZ 4U4757 za cenu 25.000,-Kč, je právně neúčinným úkonem, a to podle § 111 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále IZ ) a § 240 IZ. Uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno 27.11.2014, majetková podstata dlužníka je oceněna jen na 11.000,-Kč, a sám dlužník v návrhu uváděl, že měl při podání návrhu věci jen nižší hodnoty než 6.000,-Kč. Napadenou smlouvou tak byla po zahájení insolvenčního řízení zmenšena majetková podstata, aniž by se do ní dostala ekvivalentní náhrada, či aniž by byl úkon odsouhlasen insolvenčním soudem. Podle dlužníka žalovaná z dohodnuté ceny dlužníkovi uhradila jen částku 5.000,-Kč, zbytek nikoliv. Žalobci není známo, zda žalovaná dosud motocykl má, proto žalobou dále požaduje vyplacení částky 20.000,-Kč do majetkové podstaty jako rovnocenné náhrady ve smyslu ustanovení § 236 odst. 2 IZ.

Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 18.4.2017 byl incidenční spor přikázán k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Ve věci bylo nařízeno jednání na 21.2.2018 (§ 161 odst. 1 IZ) a u tohoto jednání soud spor projednal a rozhodl o něm. Žalobce se z tohoto jednání řádně a včas omluvil, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto spor projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti účastníků, vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále o.s.ř. /; občanský soudní řád se v řízení o incidenčním sporu použije přiměřeně podle § 7 IZ).

Podle § 111 IZ (po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., tedy od 1.1.2014), nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. (odst. 1 věta první) Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. (odst. 2) Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu. (odst. 3)

Podle § 239 odst. 1 věty první IZ, odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podle § 239 odst. 3 IZ, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 239 odst. 4 IZ, dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Z insolvenčního rejstříku (KSUL 79 INS 32175/2014) soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 27.11.2014 (A-3) a že dne 8.12.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, o prohlášení konkursu a o ustanovení žalobce insolvenčním správcem (A-33). Kupní smlouva ze dne 7.5.2015 nebyla soudu předložena ani se žalobou a nebyla předložena ani při soudním jednání 21.2.2018, jehož se žalobce nezúčastnil.

Soud předně uzavírá, že odpůrčí žaloba byla podána ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, tedy včas; odpůrčí nárok tudíž nezanikl (§ 239 odst. 3 IZ). Žalobce je jako insolvenční správce dlužníka aktivně legitimován, zatímco žalovaná, jež má povinnost vydat plnění z neúčinného úkonu do majetkové podstaty, je pasivně věcně legitimovaná.

Soud se proto dále žalobou věcně zabýval.

Pokud by byla předložena kupní smlouva toho obsahu, jak je tvrzeno v žalobě (uzavřená 7.5.2015), byl by soud se žalobcem za jedno v tom, že by šlo o úkon učiněný dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení (to totiž bylo zahájeno 27.11.2014). Právě proto, že by šlo o úkon, který dlužník učinil (až) po zahájení insolvenčního řízení, nepodléhá (oproti mínění žalobce vyjádřenému v žalobě) posouzení odpůrčího nároku úpravě obsažené v ustanoveních § 240 až § 242 IZ, ale úpravě obsažené v ustanovení § 111 IZ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2017 sen. zn. 29 ICdo 76/2015). K výkladu ustanovení § 111 IZ se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 29.2.2016 sen. zn. 29 NSČR 67/2014 (uveřejněném pod číslem 62/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) tak, že právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními nastalými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou ve smyslu § 111 odst. 3 I vůči věřitelům dlužníka neúčinné za předpokladu, že byl posléze zjištěn úpadek dlužníka. Předpoklady, za nichž lze vyslovit neúčinnost právních úkonů, které dlužník učinil před zahájením insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek, jsou přitom obecně (a logicky) nastaveny (v § 240 až § 242 IZ) jinak-přísněji-než předpoklady, za nichž lze označit za neúčinné ty právní úkony, které dlužník učinil (až) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 111 IZ). Kupní smlouva by tak měla všechny znaky zakázaného jednání podle § 111 odst. 1 IZ, nevystihovala by žádnou z výjimek popsanou v § 111 odst. 2 IZ, čehož důsledkem by byla její neúčinnost dle § 111 odst. 3 IZ. Odpůrčí žaloba by tak byla důvodná.

Žalobce s nárokem na určení neúčinnosti uplatnil současně nárok na vydání rovnocenné náhrady do majetkové podstaty. Uplatnění tohoto nároku je incidenčním sporem (je součástí incidenčního sporu), což vyplývá z ustanovení § 239 odst. 4 IZ; srov. k tomu též závěr formulovaný a zdůvodněný v usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3355/2016 ze dne 13.12.2016. Cena za motocykl měla údajně činit 25.000,-Kč, podle sdělení dlužníka žalovaná částku 5.000,-Kč zaplatila. Rovnocennou náhradou by tak byla dlužníkovi nevyplacená část kupní ceny. Též v tomto rozsahu by tedy žaloba byla podána právem a soud by žalované uložil povinnost vyplatit jako náhradu částku 20.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka.

Odpůrčí žalobou napadená kupní smlouva však soudu nebyla předložena ani se žalobou, ani při projednání sporu až do okamžiku vyhlášení rozhodnutí. Nezbylo proto-když tvrzení žalobce o uzavření smlouvy a jejím obsahu nebylo v řízení prokázáno-než odpůrčí žalobu na tuto smlouvu zamítnout.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Úspěšné žalované by měla být přiznána podle § 163 IZ a § 7 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů, které vynaložila k účelné obraně. Nákladový výrok odráží skutečnost, že jí ve sporu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 a § 160 odst. 3 IZ).

Ústí nad Labem dne 21. února 2018

Mgr. Jiří Fellner, v.r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.