79 ICm 3168/2014
č. j. 79 ICm 3168/2014-85 (KSUL 79 INS 12041/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 7. listopadu 2017 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce O2 Czech Republic a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4-Michle, PSČ 140 22, IČ: 60193336, proti žalovanému Ing. Peteru Režnickému, se sídlem Ostrava, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, insolvenčního správce dlužníků Juraje Jonáše a Jarmily Jonášové, IČ: 10438785, se sídlem Louny, Štefánikova 1966, PSČ 440 01, zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem Na Úvoze 392, Bohumín-Záblatí

o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že popřená pohledávka žalobce, přihlášená v insolvenčním řízení dlužníků Juraje Jonáše a Jarmily Jonášové, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 12041/2014, přihláškou P6, je v částce 30.077,38 Kč po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Krajský soud v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 INS 12041/2014 vede insolvenční řízení dlužníků Jarmily a Juraje Jonášových. Do jejich insolvenčního řízení přihlásil žalobce, přihláškou P6 částku 30.077,38 Kč, jako neuhrazenou cenu poskytnutých telekomunikačních služeb u telefonních stanic telefonních čísel 607 582 282 a 607 825 829, vedených pod referenčním číslem 3610300206, za období od 15. 07. 2008 do 15. 12. 2008. Dne 02. 02. 2012 byl podán návrh na rozhodnutí sporu Českému telekomunikačnímu úřadu, nebylo zatím rozhodnuto. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná.

Insolvenční správce popřel pohledávku při přezkumném jednání dne 26. 8. 2014 co do pravosti a výše z důvodu promlčení.

Žalobce podal, po vyrozumění o popření pohledávky, včas, dne 24. 9. 2014, žalobu, kterou zahájil incidenční spor, (vyrozuměn o popření byl dopisem, který převzal 2. 9. 2014). V žalobě žalobce tvrdil a ke svým tvrzením nabízel i důkazy, že se přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 INS 12041/2014 s pohledávkou ve výši 30.077,38 Kč a jeho pohledávka byla popřena insolvenčním správcem z důvodu promlčení. Žalobce ve své žalobní naraci uvedl, že pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vznikla poskytováním služeb elektronických komunikací dlužníkům, prostřednictvím telefonních stanic č. 607582282, 607825829. Cenu za poskytnuté služby žalobce vyúčtoval vždy sdruženou fakturou společně pod referenčním číslem 3610300206. Celkem požaduje zaplacení služeb za období od 16. 7. 2008 do 15. 12. 2008. Dne 2. 2. 2012 podal žalobce návrh na rozhodnutí sporu u Českého telekomunikačního úřadu-odboru pro severočeskou oblast. Spor je veden pod spisovou značkou ČTÚ-16477/2012-633. Dosud ve věci nebylo pravomocně rozhodnuto. Dále žalobce tvrdil, že s dlužníkem, Jurajem Jonášem, uzavřel smluvní vztah, na jehož základě mu poskytoval služby elektronických komunikací sítí O2. Smluvní vztah byl uzavřen tak, že nejprve dlužník požádal Žádostí o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2, (dále již jen Žádost ), dne 18. 2. 2008, týkající se telefonní stanice 607582282, a potom druhou Žádostí o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2, týkající se telefonní stanice 722926924 ze dne 28. 5. 2008, také o přenesení telefonního čísla. Obě žádosti obsahují odkaz na Všeobecné obchodní podmínky žalobce k poskytování služeb. Tehdy byly platné Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s., vydané v souladu s tehdy účinným ustanovením § 273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., které nabyly účinnosti dne 1. 3. 2007, (dále již jen Všeobecné podmínky ). Zakotvily, že vzniklé vztahy se řídí zákonem č.513/1991 Sb., tedy Obchodním zákoníkem, jenž v ustanovení § 397 stanovil obecnou promlčecí dobu závazků 4 roky. Dlužník v Žádosti prohlásil, že vzal na vědomí Všeobecné podmínky žalobce k poskytování služeb . Dále žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, například na rozhodnutí 32 Odo 964/2002 a 32 Odo 964/2002, které se dají vztáhnout i na posuzovanou věc. Navíc nyní, i když ve věci nebylo doposud rozhodnuto, od 2. 2. 2012, probíhá správní řízení, které brání běhu promlčecí doby. Namítl, že smluvní závazek mezi žalovaným a dlužníkem byl uzavřen písemně, protože jeho Všeobecné podmínky a Ceník služeb byly nedílnou součástí Žádosti . Odkázal i na judikaturu Ústavního soudu, například nález II. ÚS 691/04 ze dne 5.10.2005, podle nějž je písemná forma dodržena i v případě, že jsou některá ujednání smlouvy obsažena ve Všeobecných podmínkách poskytovatele služeb, které nejsou podepsány zákazníkem. protože, ačkoli žalobce tvrdí, že právní vztah mezi ním a dlužníkem je podřízen Obchodnímu zákoníku a že obecná promlčecí doba je čtyřletá, z ustanovení § 262 odst. 2 Obchodního zákoníku vyplývá, že ujednání o podřízenosti právního vztahu Obchodnímu zákoníku vyžaduje písemnou formu. Ke vzniku smluvního vztahu mezi žalobcem a dlužníkem došlo konkludentně na podkladu písemné žádosti dlužníka, kterou žalobce pouze převzal. Písemná smlouva mezi žalovaným a dlužníkem uzavřena nebyla. Žalovaný tvrdil, že právní vztah mezi žalovaným a dlužníkem není podřízen Obchodnímu zákoníku, vztahuje se na něj obecná tříletá promlčecí doba podle Občanského zákoníku, a proto je uplatněný závazek promlčen.

Poprvé soud rozhodl o incidenční žalobě, kterou se žalobce domáhá určení pravosti své popřené pohledávky rozsudkem č. j.-30 ze dne 30. června 2015 a žalobě vyhověl. K odvolání žalovaného rozhodoval Vrchní soud v Praze a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud opět rozhodl, bez jednání, protože se oba účastníci vyjádřili, že souhlasí, aby soud rozhodl bez jednání dne 28. prosince 2016 rozsudkem č. j.-56, a i tento rozsudek k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze zrušil rozsudkem 104 VSPH 199/2017-68. Krajský soud v Ústí nad Labem nařídil ve věci jednání, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce, právní zástupce žalovaného se nedostavil, ani neomluvil. Během prvního jednání soud provedl dokazování. Dosud soud I. stupně rozhodoval bez jednání a proto vycházel z předložených listin, které měl k dispozici.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem, vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.z. KSUL 79 INS 12041/2014. Z něho zjistil, že dlužníci, Juraj Jonáš a Jarmila Jonášová podali dne 12. 6. 2014 insolvenční návrh, spojený s návrhem na schválení oddlužení. Dlužníkům bylo povoleno oddlužení usnesením č.j. KSUL 79 INS 12041/2014-A-10 a schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře usnesením č.j. KSUL 79 INS 12041/2014-B-5. Přihláškou ze dne 23. 7. 2014, číslo P6, žalobce přihlásil do řízení pohledávku ve výši 30.077,-Kč, jako pohledávku, vzniklou za poskytnuté služby telefonních stanic za období od 16. 7. 2008 do 15. 12. 2008. K přihlášce přiložil Žádosti , faktury a návrh na rozhodnutí sporu. Jak vyplývá z protokolu o prvním přezkumném jednání, ze dne 26. 8. 2014, insolvenční správce pohledávku žalobce popřel, jako nevykonatelnou, co do pravosti a výše, z důvodu promlčení. Soud provedl důkaz Žádostí o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 18. 2. 2008, ze které zjistil, že dlužník Juraj Jonáš požádal žalobce o poskytování telekomunikačních služeb telefonem s celulárním číslem 607582282 a programem GOLD MAX a požádal o aktivaci těchto služeb ke dni 18.2.2008. Ostatně tuto skutečnost žalovaný nerozporoval. Dále soud provedl důkaz i druhou Žádostí o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2 a přenesení telefonního čísla, ze dne 28. 5. 2008. Z ní soud zjistil, že dlužník Juraj Jonáš požádal o aktivaci telekomunikačních služeb programu O2 NEON XL a přenesení čísla 607825829 od předchozího operátora Vodafone ke dni Žádosti, s požadovanou aktivací dne 28. 5. 2008. Z Informace o přenesení čísel soud zjistil, že číslo 607825829 bylo přeneseno ke dni 4. 6. 2008. Z faktury č. 1088404051 soud zjistil, že za zúčtovací období od 16. 7. 2008 do 15. 8. 2008 dlužník Josef Jonáš čerpal služby elektronických komunikací za cenu 9.101,26 Kč. Faktura byla splatná 2. 9. 2008. Z faktury č. 1089566581 soud zjistil, že za zúčtovací období od 16. 8. 2008 do 15. 9. 2008 dlužník Josef Jonáš čerpal služby elektronických komunikací za cenu 6.190,71 Kč. Faktura byla splatná 3. 10. 2008. Dlužník byl upomenut i o zaplacení faktury za předchozí období. Z faktury č. 1580978599 soud zjistil, že za zúčtovací období od 16. 9. 2008 do 15. 10. 2008 dlužník Josef Jonáš čerpal služby elektronických komunikací za cenu 9.184,88 Kč. Faktura byla splatná 1582159952 soud zjistil, že za zúčtovací období od 16. 10. 2008 do 15. 11. 2008 dlužník Josef Jonáš čerpal služby elektronických komunikací za cenu 4.644,53 Kč. Faktura byla splatná 3. 12. 2008. Dlužník byl upomenut i o zaplacení faktur za předchozí období. Z faktury č. 1583360045 soud zjistil, že za zúčtovací období od 16. 11. 2008 do 15. 12. 2008 dlužník Josef Jonáš čerpal služby elektronických komunikací za cenu 1.070,67 Kč. Faktura byla splatná 9. 1. 2009. Dlužníkovi současně byl fakturován i nedoplatek za celé předchozí období. Z doručenky návrhu na rozhodnutí sporu, zaslaným a doručeným Českému telekomunikačnímu úřadu dne 2. 2. 2012, zjistil soud, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení pohledávky za dlužníkem, a ze samotného návrhu soud zjistil, že uplatňovaný nárok se týká zúčtovacích období od 16. 7. 2008 do 9. 1. 2009 a je ve výši 30.077,38 Kč. Dále žalobce uplatnil i smluvní pokutu (ta nebyla přihlášena v insolvenčním řízení). Soud provedl důkaz Všeobecnými podmínkami poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s., účinnými ode dne 1. 3. 2007, z nichž zjistil, že smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací byly mezi žalobcem a jeho zákazníky uzavírány tím, že zájemce o poskytování služeb elektronických komunikací vyplnil formulář, nazvaný Žádost o poskytování služeb elektronických komunikací a k ní předložil doklady, požadované k identifikaci zájemce. Žádost zalobce schválil ve lhůtě 5 pracovních dnů Žádost se okamžikem schválení žalobcem stala řádně uzavřenou Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací žalobcem. O schválení Smlouvy nijak žalobce své zákazníky nevyrozumíval, pouze aktivoval SIM kartu mobilního telefonu. Požádal-li zákazník, zájemce, o přenesení telefonního čísla s tím, že SIM karta bude aktivována v den přenesení čísla, považovala se Žádost za schválenou uplynutím dvou pracovních dnů od podání Žádosti. Podle článku 12 Všeobecných podmínek smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací mezi žalobcem a zájemcem nabývala platnosti a účinnosti schválením žádost žalobcem a uzavírala se na dobu neurčitou. Podle článku 17, odst. 3, se právní vztahy mezi žalobcem a zákazníky řídily tehdy účinným obchodním zákoníkem.

Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dlužník Juraj Jonáš požádal žalobce o poskytování telekomunikačních služeb telefonem s celulárním číslem 607582282 a programem GOLD MAX a požádal o aktivaci těchto služeb ke dni 18.2.2008 Dlužník Juraj Jonáš potom ještě požádal žalobce požádal o aktivaci telekomunikačních služeb programu O2 NEON XL a přenesení čísla 607825829 od předchozího operátora Vodafone ke dni 28. 5. 2008. Oběma jeho žádostem žalobce vyhověl. Vyúčtování služeb, poskytovaných dlužníkovi, žalobce prováděl sdruženými fakturami za období vždy jednoho kalendářního měsíce, období, kdy žalobce dlužníkovi poskytoval služby a dlužník za ně neplatil, trvalo od 16. 7. 2008 do 15. 12. 2008 a za tuto dobu dlužník vyčerpal služby elektronických komunikací v ceně 30.077,38 Kč. Tyto skutečnosti žalovaný nerozporoval. Žalobce se obrátil na Český telekomunikační úřad, který je (a i v době roku 2012 byl) orgánem, který má pravomoc rozhodovat spory mezi osobou, vykonávající telekomunikační činnost (žalobcem) a uživatelem (dlužníkem). Do zahájení insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky, 30. 4. 2014 však Český telekomunikační úřad o uplatněném nároku nerozhodl. Insolvenčním návrhem ze dne 30. 4. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníků, když předtím, během roku 2014, soud několik jejich vadných návrhů odmítl. Dlužníkům soud povolil oddlužení usnesením č.j. KSUL 79 INS 12041/2014-A-10 a schválil oddlužení formou splátkového kalendáře usnesením č.j. KSUL 79 INS 12041/2014-B-5. Žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení přihláškou P6. Během prvního přezkumného jednání dne 26. 8. 2014 insolvenční správce (žalovaný) pohledávku žalobce popřel o do pravosti a výše z důvodu promlčení. Žalobce podal včas žalobu. poskytování služeb elektronických komunikací a v žádosti prohlásil, že je seznámen s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce. Žádost podepsal, o tom také nebylo sporu. Podle bodu 2.2 Všeobecných obchodních podmínek se žádost stala okamžikem schválení řádně uzavřenou smlouvou o poskytování elektronických komunikací. Podle bodu 17.3 všeobecných obchodních podmínek se vztahy, vzniklé na základě Všeobecných obchodních podmínek, řídily zákonem č. 213/1991 Sb., obchodním zákoníkem v platném znění. Dlužník se seznámil se Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce a dohodl se s žalobcem, že se jejich závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem.

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který byl v době, rozhodné pro posouzení vzniku závazku v projednávané věci stanovil, o ofertě, v ust. § 43a, že projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem. Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu. Návrh nemůže být odvolán.

V ust. § 43c potom Občanský zákoník upravil akceptaci návrhu smlouvy takto: Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.

K formě právního úkonu občanský zákoník stanovil v ustanovení § 40, že Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.

V tehdy účinném obchodním zákoníku, zákoně č. 513/1991 Sb., v ust. § 262 bylo zakotveno, že Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.

Soud však došel k závěru, že dlužník uzavřel s žalobcem smlouvu o poskytování elektronických komunikací v písemné formě Dlužník podepsal písemnou Žádost, která se akceptací nabídky dlužníka žalobcem stala smlouvou, a svým písemným právním úkonem byl vázán. Dlužník i začal využívat služeb žalobce a neměl pochyby o tom, že smlouvu uzavřel platně. Formulářové znění smlouvy, ani další ujednání nebyly žalovaným napadány, pouze forma právního úkonu a z ní plynoucí délka promlčecí doby, která se podle žalovaného neřídí Obchodním, ale Občanským zákoníkem. Žalovaný nenamítal, že dlužník smlouvu podepsal a je podepsána i druhou stranou, tedy zástupcem žalobce. Dle ustanovení § 273 obch. zák. platí, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky, vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní soud opakovaně judikoval, že takto uzavřené smlouvy nejsou v rozporu s Ústavou.

Na vztah dlužníka a žalobce je nutné dále pohlížet jako na spotřebitelskou smlouvu, která musí respektovat různá omezení poskytovatele služeb ve prospěch spotřebitele. V právních vztazích, vzniklých podle ust. § 261 Obchodního zákoníku nebo podřízených Obchodnímu zákoníku dohodou, se použijí, (nevyplývá-li ze zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného), pro obě strany závazku, ustanovení občanského zákoníku (nebo zvláštních právních předpisů) o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Použijí se však vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku (odst. 4).

Nejvyšší soud opakovaně například v rozhodnutích z 24. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, 29 ICdo 74/2014 ze dne 30. 9. 2016 došel k závěru, že odlišně stanovená délka promlčecí doby v občanském obchodním zákoníku je výsledkem různých legislativních procesů a žádný z nich nesměřuje k ochraně, anebo diskriminaci, spotřebitele, jako slabší strany závazku. Ujednání o promlčení působí vůči oběma stranám stejně. Právní úprava promlčení, obsažená v občanském zákoníku, v ustanovení § 101 a násl. Není tedy tím jiným ustanovením , které měl zákonodárce, koncipující ustanovení § 262 odst.4 Obchodního zákoníku, na zřeteli, pokud chtěl chránit spotřebitele. Použití platné právní úpravy obchodního zákoníku o promlčení závazku není z důvodu, že stanoví delší promlčecí dobu oproti právní úpravě Občanského zákoníku neplatné a nelze je považovat za ujednání v neprospěch spotřebitele.

Dlužník uzavřel s žalobcem smlouvu, která se řídí Obchodním zákoníkem, proto promlčecí doba v posuzované věci je čtyřletá. Promlčecí lhůta (obecná) činí 4 roky podle ust. § 397 obch. zák.. U práva na plnění závazku počíná promlčecí lhůta běžet od splatnosti závazku (§ 392 odst. 1 obch. zák.). Ke dni 2. 2. 2012, kdy žalobce uplatnil nárok na uhrazení ceny za poskytnuté služby u Českého telekomunikačního úřadu promlčecí doba doposud neuplynula. Nedoplatek za období od 16. 7. 2002 do 15. 11. 2002 a cena za služby, poskytnuté v období od 6. 11. 2008 do 15. 12. 2008, byly vyúčtovány dlužníkovi poslední fakturou, vydanou žalobcem před ukončením smlouvy, č. 1583360045, splatnou dne 9. 1. 2009. Čtyřletá promlčecí doba začala běžet dnem, který následuje po dni, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy 10. 1. 2009 a skončila by 9.1.2013. V té době byla již zastavena návrhem na vydání rozhodnutí u Českého telekomunikačního úřadu, který je podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. Orgánem příslušným k rozhodování sporů mezi osobou, vykonávající komunikační činnost a uživatelem.

Soud proto žalobě vyhověl, protože žalobce prokázal, že má za dlužníky existující, nepromlčenou pohledávku, která nebyla insolvenčním správcem popřena důvodně. K promlčení pohledávky nedošlo z důvodů, které soud vyložil shora.

O nákladech řízení soud rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když podle ust. § 142 ods. 1 by náhrada nákladů řízení žalobci náležela, podle ust. § 202 IZ však ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádné ze stran sporu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 7.listopadu 2017

Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lucie Proftová