79 ICm 3019/2012
č.j. 79 ICm 3019/2012-18 (KSUL 79 INS 8099/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 19.03.2013 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce REDSPARK ASSETS LIMITED, reg. č. HE 279813, se sídlem Agiou Nikolaou 67-69, Nicosia 2408, Kyperská republika, právně zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou, se sídlem Haštalská 27, Praha 1, PSČ 110 00, proti žalovanému KOPPA, v.o.s., IČ 25428578, se sídlem Hvězdná 491/21, Liberec, PSČ 460 01, insolvenčnímu správci dlužnice Jitky Somerauerové, nar. 10.01.1977, bytem Nová Výstavba 198, Obrnice, PSČ 435 21

o určení popřených nevykonatelných pohledávek

takto:

I. Žaloba ze dne 16. 10. 2012, kterou se žalobce domáhal určení pravosti své popřené pohledávky ve výši 11.500,-Kč a pohledávky ve výši 7.600,-Kč, přihlášených v insolvenčním řízení dlužnice Jitky Somerauerové, vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod spisovou značkou KSUL 79 INS 8099/2012 přihláškou P3, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 79 INS 8099/2012)

Odůvodnění:

U Krajského soudu v Ústí nad Labem je vedeno pod sp.zn. KSUL 79 INS 8099/2012 insolvenční řízení dlužnice Jitky Somerauerové. Do tohoto řízení přihlásil žalobce přihláškou P3 ze dne 31. 05. 2012 tři pohledávky, z nichž jedna je nevykonatelná a dvě vykonatelné, v celkové výši 35.352,-Kč. Při přezkumném jednání dne 18. 09. 2012 žalovaný popřel přihlášené pohledávky v celkové výši 19.100,-Kč. Pohledávky byly přezkoumány jako nevykonatelné a nezajištěné s tím, že rozhodčí doložka, na jejímž základě byla dovozována jejich vykonatelnost, byla sjednána neplatně, a tudíž nevznikl nárok na náhradu nákladů nalézacího řízení a u pohledávky 7.600,-Kč věřitel neměl titul pro podání návrhu pro nařízení exekuce, a proto mu nemohl vzniknout nárok na náhradu nákladů exekučního řízení. Žalobce podal včas žalobu a to dne 16. 10. 2012, ve které se domáhal, aby bylo určeno, že obě pohledávky popřené žalovaným na přezkumném jednání jsou po právu s tím, že rozhodčí doložka byla sjednána, ale soudu nepřísluší rozhodovat o platnosti, či neplatnosti rozhodčí doložky, takové právo náleží soudu jedině v případě, kdy byla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu.

Soud měl k dispozici přihlášku P3 v insolvenčním řízení KSUL 79 INS 8099/2012, ze které zjistil, že v posuzovaném insolvenčním řízení si žalobce přihlásil tři dílčí pohledávky, a to pohledávku ve výši 5.450,10 Kč na základě směnky a směnečného platebního rozkazu, dále 11.500,-Kč jako náklady rozhodčího řízení vydaného rozhodčího nálezu ze dne 22.06.2011 a 7.600,-Kč usnesení o nařízení exekuce a nákladů exekučního řízení podle rozhodčího nálezu.

Soud měl dále k dispozici rozhodčí nález, podle kterého bylo dlužnici uloženo zaplatit částku 3.354,10 Kč a náklady řízení 4.900,-Kč a 6.600,-Kč. Rozhodčí nález byl vydán dne 22. 06. 2011 a měl nabýt právní moci dne 23.06.2011. V rozhodčí doložce smlouvy o úvěru č. 100979, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce s dlužnicí dne 18.10.2010 je uvedeno, že se původní věřitel a žalovaný dohodli, že veškeré spory a nároky, které vznikly ze smlouvy o úvěru, budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů podle platného práva České republiky. Původní věřitel a žalovaný si dále ujednali, že rozhodce bude zvolen žalující stranou. Původní věřitel a žalovaný se dohodli, že rozhodčí řízení se bude konat v místě určeném rozhodcem na základě písemných podkladů předaných stranami a ústí jednání svolá rozhodce.

Dále soud provedl důkaz usnesením č.j. 43 EXE 10866/2011-22, podle kterého Okresní soud v Mostě nařídil exekuci pro zaplacení částky 2.654,10 Kč, náklady předchozího řízení 4.900,-Kč a 6.600,-Kč a příkazem k úhradě nákladů exekuce, podle kterého měla dlužnice uhradit, mimo jiné, náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení 7.600,-Kč.

Nejvyšší soud České republiky i Ústavní soud opakovaně rozhodovaly o tom, kdy rozhodčí doložka není platnou rozhodčí doložkou. Neplatnost rozhodčích doložek, tak jak byly judikovány, je neplatností absolutní, soud se jí může zabývat i pokud to nenamítá žádná ze stran. Pokud je právní úkon neplatný absolutně ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, nemusí se žádná ze stran tohoto právního úkonu neplatnosti domáhat. Soud po přezkoumání rozhodčí doložky uzavřel, že rozhodčí doložka je neplatná a rozhodčí nález, který byl ve věci vydán, je neplatný a nevykonatelný. Soud při posuzování platnosti rozhodčí doložky vzal za (KSUL 79 INS 8099/2012) východisko svých úvah zkoumání přiměřenosti rozhodčí doložky. Dlužnice zamýšlela získat úvěr. K tomu, aby jej získala, se musela podrobit pravidlům, která bez možnosti jakéhokoli vyjednávání (formulářem) stanovil žalovaný, včetně rozhodčí doložky. Právě proto, že trh se spotřebitelskými úvěry často nastoluje nerovná pravidla mezi věřiteli a dlužníky, bylo nutné opakovaně přistoupit k zmírnění dopadů nedokonalostí zákonné úpravy na dlužníky judikaturou soudů. Věřitelé je doposud nezačali respektovat a znovu uzavírají smlouvy pro spotřebitele nevýhodné. Takovému jednání však nelze poskytnout soudní ochranu. Soud se zabýval tím, jakým způsobem byl určen rozhodce, či zda rozhodčí doložka obsahuje procesní pravidla, jimiž se mají strany během rozhodčího řízení řídit, ale zda mohla být vůbec platně sjednána s ohledem na obsah smlouvy o úvěru, jako jedna z jejích podmínek a dospěl k závěru, že nikoli. Absolutní neplatnost rozhodčí doložky způsobuje formulářový požadavek, kterým byla vyloučena pravomoc obecných soudů a založen pravomoc jiného rozhodce. Úpadkyně-dlužnice neměla možnost podílet se na výběru rozhodce a rozhodce takto nemusel být nestranný, přičemž spotřebiteli ve spotřebitelských smlouvách by měla být poskytována větší ochrana než tomu, kdo spotřebitelské služby či smlouvy nabízí. Ujednání o rozhodčí doložce způsobilo nerovnováhu v postavení stran spotřebitelského úvěru, kdy úpadkyně-dlužnice neměla možnost podílet se na výběru rozhodce a takto sjednána rozhodčí doložka nemohla založit pravomoc rozhodce, který nakonec rozhodčí nález vydal, i když na základě rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce a tato exekuce probíhala, nic nemění na tom, že byla nařízena na základě nicotného titulu k nařízení exekuce, tento rozhodčí nález nelze považovat za titul k nařízení exekuce. Dlužnici nebyla rozhodčím řízením v žádném případě přiznána vyšší ochrana a garantováno spravedlivé řízení.

V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, proto jí zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když ve věci úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 19. března 2013 Mgr. Lucie Hartlová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jindra Vejmanová